Také se tě nechci dotknout. 

Bavím se o dvojce, ta je opravdu výjimečná v rámci myšlenek, to co popisuješ je spíše pětka, tam nezapomeň, že Venom byl roky programovám, aby nahradil BB, navíc utrpěl zranění hlavy, takže většina co toho vidíš ve hře, je dost zkreslená realita. Většina ani neví, že ten Ishmael  z první míse či mise" Truth" je jen smyšlenka Venoma a reálně tam není. 

Zrovna Metal Gear je u mna najvacsi mindfuck. Aj som to chcel mat rad ale vadia mi tam tie prehnane postavy, uplne utrhnute z retaze. Naco daju realny podklad, kde je vojnovy veteran s pribehom a nejakym backgroundom aby potom bojoval s nejakym polo demonom na triskovej motorke a podobne veci. A to iste mi vadi aj v Death Stranding ale tam je to vyvazovane celkovou atmosferou a predsa inym settingom.

To je tak, když se člověk přestane vzdělávat a ustrne se znalostmi někde 20 let zpátky, a dobrovolně si zavře dveře svými předsudky k tomu nejlepšímu, co může herní svět nabídnout. 

Já osobně strávil desítky hodin studování Junga, x rozborů, abych mohl pochopit vše, co nabízí zrovna ten Sillent Hill 2. Obecně bez určité znalosti psychologie či filozofie nemáš šanci japonské hry pochopit, fungují jinak než západní, západní fungují na stylu eventu, že se dějí věci, které musí hráč pochopit, japonské hry dost často fungují tak, že kladou otázky, nechávají interpretaci na hráči, nutí hráče se ponořit do těch myšlenek. Je to jiný přístup a pokud je člověk ignorant, tak to pak dopadá, že to odsoudí. Samozřejmě jsou výjimky, Resident je spíše západní hra , původní Deus Ex zase je blíže tomu japonskému stylu vyprávění. 

Anime funguje podobně, spíše tedy fungovalo, starší pecky jsou obsáhle těmito tématy, které je potřeba zkoumat, aby divák pochopil. Současné anime z velké většiny míří pro západní konzum, takže funguje spíše na základě eventů, abych západní konzument nemusel moc přemýšlet.

Promiň, ale tohle je pravděpodobně ten největší blábol stran japonských her, co jsem kdy četl... A to jsem začínal s hrami v '80 na Didaktiku M. Četl jsem toho za ty roky na vrub japonských her opravdu kýble... Od názoru, že JRPG jsou pro pedofily, až po "nesnáším japonský dabing, protože je strašně afektovaný a ukňouraný". Dokonce znám lidi, kteří hrají japonské hry v angličtině s anglickým dabingem (odplivl jsem obří toxický hlen hereze 🙂 ), ale napsat, že Japonci neumí vymyslet dobrý příběh? To je ta největší hloupost vůbec.

Stačí se podívat na ty nejlepší hry v historii. Desítky a desítky těch nejlepších jsou právě z Japonska. Stačí se podívat na japonské spisovatele. Jsou tací, kteří vydávají prakticky pouze bestsellery. Stačí se podívat na kinematografii, kde Japonci strkají do kapsy drtivou většinu světové produkce, o čemž svědčí fakt, že polovina světa točí REMAKY japonských filmů, které existují dekády. Tak moc originální totiž Japonci jsou. A už vůbec se nezmiňuji o manze a animé. Jestli studio Ghibli neumí napsat dobré příběhy, tak už nevím kdo... A to tady máme nad to ještě celý aspekt historie Japonska, která je DOSLOVA a do písmene napěchovaná příběhy, které berou dech.

Skutečně se tě nechci dotknout, ale to co jsi napsal je absolutní blábol.

"Japonci neumí vymyslet dobrý příběh, jsou divní."

Jo, proto nejlepší herní story ever jsou japonské viz Automata, Sillent Hill 2, Xenogears, MGS2 a x dalších. 

Panejo, to musíš být herní ignorant non plus utra, když tohle vypustíš. Japonské hry, které jsou napěchované psychologii, filozofií, symbolismem, které i dekády po vydání nutí dělat rozbory viz třeba ten Silent Hill 2.

Jedničku jsem rozehrál 3x, nikdy nedohrál. Ve dvojce mám už teď víc hodin než v jedničce za 3 pokusy. Ale je fakt, že jsem zvolil netradiční přístup ke hře. Obtížnost jsem dal na easy, jezdím motorkou po mapě a kulometem likviduju zlobivce a rabuju jim doupata. Je to docela fajn střílečka a to pplko dělám spíš jako brigádu, abych se vždycky posunul v ději a měl přístup ke všemu vybavení. Ona i ta zápletka je tady tak nějak uchopitelnější než v jedničce, kde jste hned na začátku museli odnést nějakou bábu někam do pece a hra vás nutila se skoro udusit aby jste neumřeli a nevěděli jste proč 😁 

Taky jsem to smazal, myslím dvojku. Ač je hra přístupnější než jednička, stále to chození nedávám a stejně tak nedávám neustále se opakující naprosto nudné animace a zbytečné proslovy. Příběh se mi taky nelíbí (je to zmatek) Japonci neumí vymyslet dobrý příběh, jsou divní. 
Ale graficky je to parádní a hrozně mě mrzí, že na takovém engine nevznikne něco lepšího. DECIMA je prostě boží!! 

Hrál jsem jen jedničku, pár hodin, než jsem to smazal, ale nepřišlo mi, že mám před sebou "tklivou báseň, co umí dojmout, rozesmát, inspirovat, uvrhnout do hlubokých myšlenek". Spíš to byl klasický kojimovský writing - vpravdě příšerné dialogy, dětinská jména, trýznivá přirovnání a pitomoučký děj, který si o sobě myslí, jak není hluboký a světoborný. (Jediné, co mě na té hře uchvátilo, byl art design, jeden z nejlepších, jaké jsem za svou 30letou gamerskou kariéru viděl.)

Je zvláštní, že člověk, který se psaním živí (a nepíše špatně), nepozná tak evidentní scénáristický diletantismus, jakým je Kojima už dekády proslulý.