Mohla by tlamiczka a ostatní zpřátelený vývojáři serveru games.cz udělat hru, kde budeme střílet slovní parazity Martina? :D Proboha ten cápek je hrozná Keliška :D

Lukáš keď už spomínaš tých kozmonautov tak ti doporučím sandbox hru Kerbal Space Program http://kerbalspaceprogram.com/

Ta diagnóza internetových fór a diskutérů z úst pana psychologa Rybky byla fakt přesná, to se musí nechat :)

Koukám, že už je 25. díl i oficiálně na stránkách (už ne jan jako warez *3*), ale bohužel stále nejde stáhnout a ani pustit... *9* Kdypak by to mohlo jít? Bohužel nemůžu sosnout z uloz.to, firemnímu adminovi se tyto stránky znelíbily a zablokoval je (bůhví proč *1*) a já potřebuju další díl, abych zase na chvilku unikl z pracovní šedi do barevného světa FightClubu *4*

Hmmm, ten dnešní stream byl nějaký nudný... A teda Honza se moc nepředvedl *7*

Bethesda a právní spory

Měl bych pár poznámek k tomu, co zaznělo v podcastu od Martina a Lukáše ohledně Bethesdy a jejich posledních právních sporů.

Martinovi: V korporaci to bohužel není tak, že by různé části fungovali nějak "za sebe" a nezávisle, ale většinou to řídí správní rada nebo CEO, nebo nějaký tým jim radící. A řídí to tak, jak chtějí akcionáři. Proto se dá těžko říci, že to "zlo" páchá právní oddělení, které nemá s vývojáři nic společného. Má. Lidi co je řídí a potažmo platí. Je to daň za korporaci, ale pokud se velká firma (např. Apple vs. Samsung, Oracle vs. Google, atd.) rozhodne někoho napadnout, je to vždy jménem celé firmy, nikoliv jejího právního oddělení. Je jasné, že vývojáři her (telefonů. softwaru) v takových soudních sporech nemají žádný vliv, ale to ani nikdo nepředpokládá ani nečeká. Nicméně tím, že pracují pro danou korporaci, tyhle excesy potichu schvalují, a tím pádem je možné je i zahrnout pod společné jméno a klidně je jako celou firmu "odsoudit" (pokud o tohle někomu jde).

Lukášovi: To, že vývojář veřejně nevystoupí proti vlastní firmě, není známkou jeho "přizdisráčství", ale jeho loajality (a profesionálnosti). I kdyby s tím nakrásně nesouhlasil, jediné, co může udělat je, postavit se proti tomu uvnitř firmy a snažit se změnit postoj zevnitř. V extrémním případě může dát výpověď. Tohle není jen vlastnost korporací, ale v podstatě každé trochu větší firmy. Každý zaměstnanec má právo s něčím nesouhlasit, ale málo jich je oprávněných o tom mluvit na veřejnosti. A řešit to prostřednictvím veřejnosti je už naprostý úlet (asi jako vyčítat něco partnerovi, prostřednictvím společného kamaráda). A na druhou stranu, pokud se dotyčný skutečně proti tomu postaví použitím interních mechanismů a udělá to dobře, tak jeden z důsledků bude, že se to veřejnost nikdy nedozví.

Dan Vávra?

Chtěl bych se zeptat, jestli máte v plánu zase někdy do Fight Clubu pozvat Dana Vávru. Vím, že jste si v jednom z FC na konci loňského roku užívali pocitu, že máte hosty domluvené několik týdnů dopředu, teď už ale nastal čas, aby se tam zase Dan u vás objevil *5*

Fight Club #49 - Prince of Persia Warrior Within

Překvapily mne dost negativní reakce diskutérů na tuto hru. Protože nesdílím negativní názor, rozhodl jsem se zkusit tu rozvést diskuzi.

Začneme palbou do vlastních řad - metalové riffy nemají ve hře z mytologie Orientu co dělat, o tom ani půl slova. Nehledě na skutečnost že hudba pro akční sekvence je nesmyslně hlasitá oproti podbarvujícím melodiím u klidných pasáží.

A teď už obhajoba - ano, Warrior Within není zádná limonáda, což představuje oproti Sands of Time a jeho ladění "pohádek Tisíce a jedné noci" menší šok. Nicméně emoce ve WW rozhodně jsou, a to právě takové, které většnou my muži neradi ukazujeme (a ženy je u mužů taky nerady vidí): bezmoc, beznaděj, apatie; stav, kdy je člověk totálně na dně a místo toho, aby vám někdo pomohl, tak vám dotyčný přinejlepším vzkáže že jste bez šance (a přinejhorším si do vás ještě kopne). Z toho pak taky pramení ne příliš radostná atmosféra.

Sám za sebe mohu říci, že mne tento podtext velice upoutal a ve chvíli, kdy jsem zjistil, co je zač písečný přízrak a že půl příběhu Princ defacto zápasí sám proti sobě, přičemž obě postavy to dělají "pro společné dobro" a do toho jediný další charakter, kterému se mohlo jakž takž věřit taky ve skutečnosti není přítel, tak jsem sice neslzel, ale volno u srdce mi nebylo (drobná paralela se soukromým životem ^_^) a uviděl jsem vlastní výklad postavy Prince ve WW - žádný brutální a nemilosrdný válečník, to je jenom póza. Kdysi mocný muž, teď drcený koly osudu, která mu bez ohledu na zásluhy nebo společenské postavení dávají jasně znát, kde jsou mantinely jeho lidskosti.

A zakončíme hratelnostní stránkou. WW byl a je průkopník soubojového systému, který později Ubisoft s jistými změnami implementoval do prvního dílu série Assassin's Creed. Na rozdíl od AC ale ve WW útočí klidně víc nepřátel zaráz, snaží se hráče obcházet a dostat do rohu nebo na sráz. V tomto ohledu je WW rarita svého druhu a proto taky značná část hráčské obce WW zamítla jako produkt frustrující, těžký a nevyvážený. Co se týče šplhu a hádanek - naneštěstí zde musím souhlasit s kritikou, protože podtón hry si přímo říká o důmyslné puzzly a krkolomnou akrobacii jakožto vyjádření překážek a obtíží princovy cesty, což se povětšinou neděje. Ale i tak je ve WW pár míst, kde se dá snadno ztratit a některé hádanky také nejsou jasné ihned a je potřeba se zastavit a na chvilku zapřemýšlet.
Howgh

Snad Daniel Vávra

Snad se Daniel Vávra bude v podcastech objevovat co možná nejčastěji! Jeho recenze jsou výborné. *5*

Měl bych návrh na článek nebo téma do podcastu. Jde o hru The Day One Garry's Incident. Dílko pochybně zaplacené (snad ředitelem studia) přes kickstarter. Ale co je teprve hrozné, studio se snaží, jak jen to jde, aby zcenzurovalo veškerou kritiku na jejich počin, nabízejí steam klíče ke hře za hlasování u greenlightu a zřejmě i píšou falešné pozitivní recenze na metacritics.