To prosté vyprávění příběhu hráčům moc nefunguje. Tedy, je asi třetina začátečníků, kteří jsou čistě reaktivní a chtějí si nějaký příběh poslechnout, nicméně pak je třetina hráčů, kteří tu hru pochopit tak, že ji každý může směřovat a přidávat do ní vlastní prvky. Což poměrně rychle vyústí v potřebu definování pravidel, kdo co kdy a jak moc může popisovat. A vzápětí se objeví potřeba nějaké rozhodovací mechaniky, kdy mají svá hráči různé představy o vývoji děje. 

Přičemž statistiky jsou jeden až dva takoví hráči v každé začátečnické skupině, takže je lepší mít od začátku postup, který umožňuje všem hráčům nějakým definovaným způsobem ovlivňovat děj. 

Tldr: Hrajte to, co vám sedne do vkusu, screw the rules, dnd je basic biatch, lol😄.

Ale vážně, článek uklidňující i motivující👍.  A je to dobrá rada - pustit se do toho, u čeho ti na první dojem zašimrá v žaludku.

Pokud jde o od nuly začínajícího vypravěče, tak to je vždycky problém. Možná by neškodilo se zpočátku úplně vykašlat na pravidla a prostě začít kamarádům vyprávět příběh (klidně z knihy nebo filmu), do kterého mohou občas vstupovat i oni a tím ho nějakým směrem ohýbat.

Upřímně, nevím, jak by to fungovalo u dospělých, ale mezi dětmi to funguje dobře. Známý vede skautský oddíl ve větší vesnici a děcka (sama od sebe, ne podle zadání vedoucího) na výletech hrají "dračák" (jak tomu říkají) přesně takhle. Žádná pravidla, žádné kostky.

Pokud to bude všechny zúčastněné bavit, a skupina bude chtít víc, tak pak už jde jen o to, rozhodnout se o tom, jestli se vydat směrem k výpravnějším RPG nebo
spíš k těm s rigidnějšími mechanikami, zvolit zasazení, které vyhovuje
většině a něco (třeba i na základě tohoto článku) vypadne. Bohužel tak jako tak si vypravěč bude muset nastudovat poměrně slušnou porci obsahu, ale už bude mít motivaci a důvěru hráčů.

Pokud by někoho zajímalo opravdu bleeding edge scifi RPG, zkuste najít Eclipse Phase, z mnoha potomků cyberpunku se vyvinul i styl post-singularity tedy vyprávění o světě po probuzení umělé inteligence čerpající z autorů jako Cory Doctorow, Charlie Stross nebo Neal Stephenson. Nanotechnologie, kolonizovaná sluneční soustava, převlékání těl, infoživot, psychochirurgie a hlavně neustálý boj proti vymření na akcelerovanou technologii.

Je to skutečně masivní RPG, přecpané informacemi o světě a asi největší výzva je představit si fungovní a motivace postav ve světě který má tak odlišná pravidla.

Otázku, s jakým RPG by měli nováčci začít, jsem si začal pokládat asi před šesti lety.

Odpovědi jsou dvě. Pokud začínají s nějakým zkušeným Vypravěčem, tak já to jedno, protože prakticky každý RPG systém se dá zjednodušit tak, aby ho nováčci zvládli hrát (i když ho nemusí chápat).

Pokud je začátečník i Vypravěč, tak je to také jedno, protože na žádném RPG nedokážou začít, včetně různých Starter setů a Beginner verzí - žádné RPG se totiž nepíše pro úplné začátečníky. Takže stráví hledáním vhodného RPG tak dlouho, dokud v lepším případě nenarazí na skupinu, se kterou začne hrát, nebo v horším případě, dokud ho to neotráví úplně a nevzdá to.

Většině hráčů RPG je to nicméně jedno, protože to žádný nováček nezačíná RPG vést interpretují tak, že žádný nováček nechce RPG vést. A pokud chce a nejde mu to, je obviněn, že se málo snaží a vlastně doopravdy nechce hrát.

Stejně tak různí youtubeři doporučující ten či onen systém to berou vždy z pohledu "zkušený Vypravěč zaučuje nováčky".

Další možnost je se těch potenciálních začátečníků zeptat, co by chtěli a potřebovali. Když jsem to udělal, dozvěděl jsem se, že čtení systému by nemělo trvat déle než půl hodiny, 40 stran je maximum, první hra musí být schopná začít po 5 - 10 minutách vysvětlování pravidel hráčům, a systém musí umět vyřadit různé situace jednoduše. A musí být settingově univerzální, protože požadavky nováčků se velmi různí.

Žádný takový systém jsem nenašel, takže jsem jeden začal dělat a testovat na lidech. Největší překážkou je ale postoj stávajících hráčů, kteří většinou tvrdí, že hráči by ani neměli sami začínat vést hru. Nevím, jak to mají řešit hráči z menších měst a vesnic, kteří ani nemají šanci nějakou skupinu sehnat, a ani v těch větších městech není Vypravěčů dostatek.