Oslovuje ma Minos, ale len poznamka - uz fakt nevolajme vsetko roguelite len preto, ze sa otvoria nejake nove prvky.

To je potom v podstate kazda tower defense hra roguelite. A vlastne kazda, aj vo Witcherovi 3 sa umiera a otvaraju sa nove schopnosti…

Tak, po více než 30 hodinách hraní můžu konečně objektivně napsat něco víc o mnou velmi očekávané hře Road to Vostok.
Za prvé: legendy nelhaly. Je to sakra těžké a místy i frustrující. V částech světa, kde se nachází zóny permadeath (herní svět je rozdělený na jednotlivé oblasti – ne extra velké, ale pokud chcete dál, musíte projít přes tu předchozí. A zpět. Klidně 3–4×, než jste v relativním bezpečí základny a můžete uložit loot), tam při smrti přijdete o všechno. A věřte, že ta smrt může přijít rychleji než průjem.

Základ je opatrnost. A rozhodně nezačínejte hru, ve které chcete jít někam dál, pokud nemáte dost času. Ideálně celý večer, bez telefonu, bez drahé polovičky a už vůbec ne s dětmi za zády.
Save? Ne.
Rychlé cestování? Ne.
A pokud jste opravdový masochista (prvních pár hodin jsem to zkoušel, ale co je moc, to je příliš), dejte si nejtěžší obtížnost a máte fatální smrt i v základních mapách. I bez toho ta hra bolí. Většinou si nejlepší loot berete s sebou, takže při smrti o něj nenávratně přijdete. A šup zpátky do základny, kde jste si něco málo nahrabali.

Opatrnost. Plížit se, poslouchat a nikam nespěchat, protože kdo chvátá, daleko nedojde.
Nepřátel není mnoho — na mapě většinou max 5–8 — ale o to je střet bolestivější. Ano, padnou po pár výstřelech, ale vy taky. A většinou vyhrává ten, kdo začne střílet první. A pokud spěcháte, všimnou si vás dřív, než stihnete říct „sakra“.

Už teď je tam toho dost. Obchodníci vám nabízejí úkoly typu „něco za něco“, takže hledání je hlavní část vašeho času.
Chcete si odemknout úkryt v jiné mapě než v základní vesnici? Obchodník vám dá klíč, ale něco za to chce. A bude to vzácné — nebo to budete muset vyrobit z ještě vzácnějších surovin.

Nebo najdete u banditů kočku. Ale co s ní? Je krásná, mňouká ale furt chce žrát, a jídlo (o pití nemluvě) se na cestách sakra hodí. K něčemu ale bude — ztratila se místní babce, takže ji můžete vrátit. Ale kde je babka?

Pro někoho to může být málo — de facto žádný (?) příběh, jen cesta a zvědavost co je dál.. Ale věřte, že ta radost, když najdete tlumič ke svému GLOCKu, puškohled k pušce nebo jen helmu, je dostatečná odměna.
Pokud teda cestou zpátky nešlápnete na minu a kvůli chybějící bandáži potupně nevykrvácíte.
Miny? Ano, jsou tam. :)