-
,,Ted budu hodně nenávistný rád ke společnosti která často sama ráda
hluboce očernuje, ráda hluboce stigmatizuje a ráda démonizuje lidi s
paranoidní schizofrenií neprávem jako tzv. špatné "paranoiky", tohle
samotné společenské rádobyškatulkování a tohle společenské označení
hluboce sám nenávidím, je hluboce stigmatizující a často také i bohužel
tolik stigmatizující a tolik dnes i démonizující pro lidi s touto
zkušeností s tímto duševním onemocněním ve společnosti, které je prostě
přirozenou vývojovou hlubokou a těžkou psychospirituální krizí lidské
osobnosti, která přijde a sama v životě vždy i odezní a člověk si ji se
schizofrenií často vždy celou projít a vytrpět musí a z hlediska moderní
neurovědy se dnes veřejně už ví že i po samotné vždy psychotické atace
má dnes mozek vždy největší schopnost svého znovuuzdravení, svého
znovuzotavení, své obrovské seberegenerace, proto zdaleka už dnes není
vubec nutné užívat dnes v léčbě schizofrenie právě samotná
antipsychotika už dnes nikdy trvale celoživotně, ale náš špatný a velice
nehumánní systém naši psychiatrické péče bohužel na to dnes nikdy ve
společnosti už neslyší a proto by také poslední slovo u soudu k ochranné
ustavní léčbě na uzavřeném psychiatrickém oddělení nikdy neměli mít jen
pouze už samotní psychiatři, ale měli by se u soudu a u znaleckých
posudku k soudu častěji už dostat ke slovu vždy i forenzní znalci, vždy i
forenzní psychologové a nejlepší odborníci z oblasti dnes moderní
neurovědy, i podle forenzních znalcu a podle forenzních psychologu by
jsme se sami nejlíp měli všichni podívat vždy zpět líp do naší hystorie
do vysoké politiky v Německu a v Rusku, co byli samotní lidé Adolf
Hitler v Rakousku a v Německu a Vladimír Putin dnes v Rusku než sami
dnes špatný paranoici i bez už officiální psychiatrické diagnozy. Špatný
paranoici i přímo častěji už bez nějaké už dnes officiální
psychiatrické diagnozy skutečně ve společnosti sami byli." Martin
Dyntar, Trutnov. -
,,Emoce v hudbě dnes hluboce intuitivně správně a intuitivně vždy nejlíp
vysoce senzitivně dnes emočně vnímám a nejlíp intuitivně správně emočně
senzitivně dnes odrážím, jsem sám právě humanitně dnes zaměřený více na
druhý lidi, kterým sám vždy skrze sebe hluboce lidsky, hluboce humánně i
prosociálně humánně vždy dnes nejlíp rozumím a jsem zaměřený vždy už
jen na humanitní studijní obory, asi za tím vším náhodou nejsou také
zrcadlové neurony a mé těžké hluboce introvertní a tolik dnes mé těžce
melancholické rysi v mé osobnosti." Martin Dyntar. -
,,Nebudu sem sám do budoucna už vubec dlouho psát, 31.12. tu se svým
psaním svých komentářu právě tady v diskuzi na osobnostech.cz uplně pak
definitivně už bohužel sám končím! Trochu mi to vše co jsem tu tolik
osobně duvěryhodně soukromě a upřímně psal a tolik vše veřejně i sdílel
pak nakonec mi přece jen bude hodně v životě chybět, chtěl jsem se tu
skutečně občansky aktivně angažovat ve společnosti svým psaním a
začlenit se prostě dnes líp občansky plně aktivně sám do společnosti
právě svým psaním. Až teprve i projdete všechny mé předešlé komentáře k 2
německým osobnostem z německého Duesseldorfu a to Andreas Frege (zvaný
Campino) a Wim Wenders pak možná vše nakonec i teprve líp pochopíte proč
jsem se tu sám nakonec snažil ve společnosti tolik svým občansky
aktivním psaním dnes něco ve společnosti konečně vždy už občansky
aktivně levicově humanisticky se svým osobním altruismem a
volnomyšlenkářstvím i volnomyšlenkářským a hluboce dnes už altruistickým
svým srdcem často už právě dnes ve společnosti dnes už i mnohem více
dnes i prostě vše radkálně tolik změnit." Martin Dyntar. -
,,Ke klasické hudbě je dnes velký problém
se vubec dostat a kde legálně ji vubec v MP3 či v MP4 stahovat, právě na
You-Tube to je dnes vždy takové vše co se týče dnes právě klasické
hudby hodně vždy omezené, pro mě je pro to dnes největší problém se
vubec ke klasické hudbě kupř. právě Fredericka Chopina nebo Johanna
Sebastiana Bacha dnes vubec dostat, proto se v ní ani nijak blíže sám
vubec už správně dnes neorientuju a už vubec dnes pořádně ani nevyznám,
bohužel nakonec vždy jen minimálně a vždy jen bohužel už částečně, proto
dnes rád více poslouchám rád německé DIE TOTEN HOSEN!, Ukrajinské
VEREMIY! či Ukrajinské OKEAN ELZY! i občas ještě stále vyjímečně i
kanadana a folkaře LEONARDA COHENA!, a především ruštinu s ruskou
melodickou populární, resp. melodickou ruskou pop rockovou hudbu, kterou
mám dnes téměř už detailně, téměř i podrobně hudebně dnes nejlíp celou
zmapovanou od jejich samotných hudebních začátku od 80. let v samotném
Rusku už i dnes nejlíp po rok 2012, dnes současnou ruskou populární,
resp. pop rockovou hudební scénu sleduji už jen zcela vyjímečně a zcela
dnes vždy už i minimálně." Martin Dyntar.
-
,,Co při hudbě dnes prožívám?: - hlubokou a vždy krásnou náladově vždy
smutněradostnou euforii či hluboké a krásné smutněradostné emoční
rozpoložení v sobě, hluboké emoční vytržení ze sebe a z okolní reality,
hluboké a krásné své emoční porozumění druhým lidem skrze sebe, větší
melodicky vždy vyšší frekvence, vnímám vždy melodicky vyšší akordy a
skutečně mnohem větší melodickou hloubku zvuku v hudbě, a především
vnímám radost a svou vděčnost a naplnění i kladných pozitívních emocí
vždy v sobě, ale především to jsou právě často intimní slzy dojetím se u
hudby velice silnou či nejsilnější vždy radostí a silným nadšením svým
intenzivním hlubokým steskem i největším svým smutkem vždy v sobě už
vždy v sobě jako hluboce duvěryhodný a intimní vždy prožitek hudby, ke
kterému vždy patří i slzy, které nejsou nikdy slabostí a za které se
dnes člověk nemá v sobě nikdy stydět aby své emoce v sobě vždy nakonec
teprve správně vždy celistvě už v sobě vnímal a prožíval je vždy v sobě
empaticky zdravě a empaticky vždy přiměřeně právě i protože dnes i
samotné už emoce a samotná už empatie k větší humanitě a k větší vždy i
prosocialitě ve společnosti a právě tak i naše amygdalu v mozku (kdy
prošel jsem sám těžkou emoční deprivací v raném dětství a těžkou depresí
a těžkými depresivními stavy ve svém dospívání, to má na amygdalu v
mozku vždy velký vliv) se dnes dají v sobě vždy správně posilovat a
silně trénovat a nehodnotit ani neodsuzovat v sobě své emoce už nakonec
nikdy logicky chladně jen svým racionálním usudkem už v sobě atd., právě
o to v životě nejvíce jde." Martin Dyntar. -
,,Uvědomil
jsem si že mám správnou a velice dobrou emoční inteligenci a že s tím
muj absolutní hudební sluch dnes už uzce nějak souvisí s tím proč v
hudbě německých DIE TOTEN HOSEN!, Ukrajinských VEREMIY! a Ukrajinských
OKEAN ELZY! a v ruské melodické populární, resp. melodické pop rockové
hudbě od 80 let v Rusku téměř až po dnešek proč nejlíp rozeznávám a
nejlíp čtu melodické toniny a melodické akordy v hudbě a s tím čtu i své
emoce v sobě, nedokážu už dnes racionálně nijak sám vysvětlit." MD.
-
,,Nelituju se, jen se snažím vysvětlit proč jsem se svým životem
nespokojený a proč jsem občas zlí, měl jsem v životě jen samou smulu a
ne vždy svoji vinou, rodinu si člověk nikdy nevybere, ale své přátelé
ano, omlouvám se moc za to že tu tím druhé tolik zatěžuju a obtěžuju,
psát jsem nic takového už vubec nechtěl, ale došel jsem sám spontánně v
komentářích bohužel k tomu nějak to sem nakonec psát, i když si stejně myslím že
to nikoho stejně nezajímá." MD. -
,,Právě už samotná hudba je dnes jediná už skutečná největší radost v mém už dlouholetém hluboce už dnes tolik neštastném a tragickém životě, měl jsem v životě bohužel jen samou smulu, nikdy jsem nebyl ve svém životě skutečně trvale nijak spokojený a štastný ve svém životě a nevím a neznám co to je skutečná radost, proto tolik také i rád poslouchám hudbu a miluju i právě proto tolik v mém životě hudbu, v ní jedinou skutečnou radost v životě alespon ještě najdu, protože mám dnes v životě bohužel jen samou smulu." MD.
-
,,Až když to končí, všimneme si, že neexistují žádné cíle
a že tolik toho, co děláme, bylo mrháním času.
Až když přichází konec, uvědomíme si chyby,
které člověk během života pořád znovu dělá. Co si chceš nechat než tvou vzpomínku?
Bude tím posledním, co ještě můžeš dát.
Až když uvidíme konec, začneme chápat,
o co nám vlastně v životě jde.
Když před námi leží konec a jsme sami,
rozpoznáme, co pro nás bylo štěstím, které jsme předtím neviděli.
Jako síť padá déšť na celou zem,
klepe na naše okna a připomíná nám,
že neexistuje žádný život ani bolest bez hledání smyslu,
žádná naděje něco zadržet, žádná naděje něco vrátit zpět. Teprve až když přijde konec, vidíme, že neexistují žádné cíle
a že většinu z toho, co děláme, bylo mrháním času.." (text písně "Am Ende" německých DIE TOTEN HOSEN! z jejich poslední písně právě na albu "Zuruck Zum Gluck" z roku 2004) -
,,Žádný diabetik, žádný cukrovkář dnes vubec nejsem, ale žiju tak
absolutně už dlouhodobě několik bez cukru, uvědomil jsem si že mě
nechýbí v krvi jen cukr, mám ve své finanční tísni na sociálních dávkách
hmotné nouze, ted tzv. superdávky dlouhodobě sám velice špatné a
otřesné jednotvárné, monotonní stravovací návyky, mám s velice vysokou
pravděpodobností dnes možná nejen částečný, možná i absolutní hudební
sluch, proto tak v životě sám miluju hudbu a hudba ve mě hluboce dnes
vnitřně hluboce emočně i duševně rezonuje, jak mě však v poslední době
začal odcházet, degenerovat hudební sluch na pravé ucho, začal jsem se
hluboce nenávidět a hluboce i nenávidět dnes svuj život a hluboce
nenávidět i hudbu samotnou, postahoval jsem si totiž sám z you-tube ve
vysoké hudební MP4 video kvalitě na 588 hudebních položek, které v
životě díky tomu že mě dnes chudokrevností či leukémií odchází a
degeneruje už muj hudební sluch - vnímám v hudbě melodicky vždy vyšší
akordy a melodicky i vyšší frekvence a vždy větší hloubku samotného
zvuku a hudba mě silně, velice intenzivně vždy opakovaně emočně dojímá k
slzám, neumím to prostě vysvětlit, proto i také už teprve stále sám
dnes hledám ještě stále proto ty správná slova jak svuj absolutní
hudební sluch dnes slovně vyjádřit a slovně vyjádřit dnes už racionálně
sám nedokážu -, na 588 hudebních MP4 video položek legálně dnes
stažených právě z You-Tube, které dnes i díky tomu všemu o čem ted píšu
nakonec už nebudu moci a nebudu už vubec muset ve svém životě už dnes
dál poslouchat, proto jsem přemýšlel a přemýšlím dnes i tolik nad svou
sebevraždou, protože bez svého absolutního hudebního sluchu a stejně tak
už dnes i bez hudby dnes už žít sám vubec nedokážu, proto z toho všeho
ted v poslední době sám tolik pláču a intenzivně emočně i nervově se z
toho všeho už hroutím a kolabuju dnes téměř i fyzicky a kolabuju dnes i
téměř už fyzickým vyčerpáním a v poslední době i nechutenstvím (nemám
vubec chut k jídlu!) ve své spánkové deprivaci, ale duvody k tomu byli
samozřejmě krom toho i jiné, právě má chudokrevnost nebo také bohužel
vysoce pravděpodobně či s největší pravděpodobností dnes skutečně i
leukémie a s ní i dlouhodobě už spojené právě všechny mé zdravotní
potíže." Martin Dyntar.