Diskuze OSOBNOSTI.cz

Přestřelka v Palermo, to je film, který nikdy neshlednu az do konce. Filmový snímek je totiž vyprávěn v metaforach a v jinotajich na Bergmanovsky způsob, resp.je více pro diváka odkazem na Sedmou Pečeť Ingmara Bergmana, jemuž je Wendersuv film vedle ruského filmaře Andreje Tarkovskeho zasvěcen a věnován v širších v road-movie žánru ve filozofických a v teologických souvislostech točící se kolem osy milostného příběhu v mysteriózním road-movie žánru. Domníval jsem se ze toto mysteriózní road-movie Wimma Wenderse pod názvem Palermo Shooting mě je svou filozofickou hloubkou přístupný a srozumitelný, ale v nejmenším bohužel stále vůbec není, proto samotný film nikdy nedodivam do samotného konce. Nezajímá mně teologie a neznám ani dějiny Palerma v Itálii jenž je s největší pravděpodobností nutné a zapotřebí k širšímu a vůbec k celkovému pochopení mysteriózního děje právě tohoto filmu. Nehlede na skvěle a na věrohodne a na přesvědčive herecké výkony Campina a Giovanni Mezzogiorny (nejsem si jisty jestli pisu správně) je svým příliš složitým a svým mysteriózním dějem svou kvalitou pro mne problematický ne-li kvalitou sporný. Intelektuálne vysoce velmi náročny film, který vyžaduje od divaka opakované shlédnutí. Nebyt vyjimecne mimoradne skvěle a podmanive velmi natolik vysoce pusobive kamery Franze Lustiga, který dnes patří vůbec k tem nejlepším evropským kameramanum současnosti nebyl by tento mysteriózní road-movie film už tolik přitažlivý. Wenders vypráví hlavně obrazem a přijde mně že u právě tohoto filmu Palermo Shooting je český dabing skvělý, ale chybný, nepřesný a vzato problematický, který bohužel nijak nevede diváka už k pochopení mysteriózního děje. Přesto se mně film vepsal, vyryl hluboko do srdce.

Sleduji ted ZEMĚ HOJNOSTI, pro mne nejlepší film Němce Wimma Wenderse. Muj nejoblíbenější. Mám z toho filmu alespoň na krátkou chvíli ten nejlepší pocit toho že život muže bit krásný a že stojí za to pro druhé žit. Kéž by ten pocit ve mne přetrval i po skončení tohoto filmu navždy. Je to nenásilne křesťanské road-movie o hledání svých rodinných příbuzných, je to film o hledání nového domova a s tím i své životní jistoty. Je to film o soucitu s druhými lidmi, je to film o vzájemném porozumění si svým nelehkym, obtížným a u srdce tíživym pocitům, je to film o již zmiňene životní jistotě s nalézáním a s objevováním své rodiny a domova, a s tím i vzájemné důvěry a životní jistoty. Je to film o nevyrcenych, o zatajovanych a o v sobe samém potlačenych dávných traumatech z války (ve Vietnamu), které se nevrátili zpět s teroristickými utoky na světové obchodní středisko z 11.zari, za kterými je nezdrava podeziravost a paranoia. Je to film o Americe, o stavu teto země po 11.zari po teroristickém útoku na New York. Film diváka zaujme pohyblivou a beztiznou kamerou v rukou Franze Lustiga a smutkem a steskem nostalgií krásně procitenou a dojemnou hudbou Thoma and Nackt a upřímným, důvěryhodným a přesvědčivým křesťanským kázáním zdejšího faráře. Michelle Williams a John Diehl v hlavních rolích.

Nejsem romantik jen připomínám že Dave Gahan si prošel závislostí na drogách a prodělal i koma. Otázky křesťanské víry i více najdeme na albu Exciter zvláště v písni Freelove a When the Body Speaks. Tohle odvádí moji pozornost od hluboke skepse z prozivane si schizofrenní deprese a apatie zpět k me emoční deprivaci a zejména k usmíření se a k naději s útěchou že muže byt hůře než je a že si druhý lidi vytrpěli stejné nebo ještě větší zoufalství musíme mit neustále na paměti a stále si to připomínat je důležité. Berte to jako tip k poslechu alba Exciter od Depeche Mode dalece za hranicemi sentimentality a romanticnosti. Závěrem asi tak.

Jsem s Wimmem: byl jsem hluboce skeptický z apatie ale sám dnes poznávám a chápu že zlo není v lidech ale ve vzdálenosti mezi nimi tím je pro mne osobně v nedostatku vzájemné domluvy i více. Dnes poznávám že nemá žádný smysl a žádnou cenu trápit se pro pravdu, proto že kromě lásky už není nic pro co by stalo za to žit. Lituji, ale je to tak je to hold pravdou viz. odkaz na český překlad anglickeho textu pisne Depeche Mode Freelove na webu karaoketexty.cz.

Diky Wimmovy a jeho filmum jsem si v poslední době uvědomil jak moc je důležita a potřebna a jak moc nám všem v živote nejvíce chybi autorita založena na vzájemné důvěře, na vzájemném uznání, na vzájemné úctě a respektu lidské důstojnosti, lidských práv a svobod vyznání víry... (...) Nikoliv autorita vyžadována jen z pozice něci osobni prevahy moci a kontroly, jak je tomu nejčastěji v politice. Proto politika samotna sama o sobe je vždy špína, hnus a to největší svinstvo bohužel jen o penězích a peníze nejsou vše, nepřináší už radost a štěstí nebo spokojenost se životem, jen problémy, starosti a obavy nejen o majetek. Jak říka Wimm: Krom lásky není už nic pro co by stálo za to trpět a zit a také cituji Wimma v tom že Zlo není v lidech, ale ve vzdálenosti mezi nimi samimi. První a poslední co mě k tomu napadá v nedostatku vzájemné osobní domluvi. Je to možná trochu od věci a přece je to k věci!

Děkuji moc správci tohoto serveru a všem jeho adminum za trpělivost s mimi tehdy predeslimi komentáři, na který nejsem dvakrát hrdý a za který se dnes stydím!! Děkuji moc že mě dali šanci to napravit, změnit k lepšímu a vrátit se zpět do fora. Děkuji jim, už jsem na své komentáře velmi opatrný. Děkuji!! A přeji správci tohoto serveru osobnostem.cz co nejvíce spokojenych uživatelů. Plně respektuji pravidla diskusi!! I když ne vždy je to snadne!

Wimme vím že to tu po mně nepřečtes, presto tvé filmy maji společensky výchovný dusledek a vysoce moralne-etický kodex. Mluvym o křesťanském road movie LAND OF PLENTY a o mysteriózním PALERMO SHOOTING, které osobně považuji za velky ne-li největší přínos světové kinematografii. Wimme miluji nadevše ostatní tyto jak jinak než křesťanské road-movie. Zustanou v me paměti a v mem srdci v mem povědomí už navždy. Díky nim nikdy na tebe nezapomenu Wimme. Hodně pevného zdraví, hodně tvůrčího spisovatelskeho úsilí a vypětí, hodně lasky a štěstí v osobním živote a co nejméně trápení a starosti a problémů ti Wimme v osobmim živote přeji - Já Martin Dyntar z České Republiky. Vim že to muže znit klisovite, ale je to Wimme od srdce upřímné. Nezapomenu na to a obdivuji jakým citlivým a profesionálním způsobem vedeš hlavní herce k zrm nejlepším výkonům právě v road movie LAND OF PLENTY a v mysteriózním PALERMO SHOOTING. Právě hlavní herci Michelle Williams a John Diehl v LAND OF PLENTY stejne jako Campino a Giovanna Mezzogiorno v mysteriózním PALERMO SHOOTING zaslouží velke ocenění a uznání. A nejen oni, i nejlepší evropský kameraman Franz Lustig zejména díky dvěma těmto již zminenym road movie filmum.

Wimme vím že to tu po mně nepřečtes, presto tvé filmy maji společensky výchovný dusledek a vysoce moralne-etický kodex. Mluvym o křesťanském road movie LAND OF PLENTY a o mysteriózním PALERMO SHOOTING, které osobně považuji za velky ne-li největší přínos světové kinematografii. Wimme miluji nadevše ostatní tyto jak jinak než křesťanské road-movie. Zustanou v me paměti a v mem srdci v mem povědomí už navždy. Díky nim nikdy na tebe nezapomenu Wimme. Hodně pevného zdraví, hodně tvůrčího spisovatelskeho úsilí a vypětí, hodně lasky a štěstí v osobním živote a co nejméně trápení a starosti a problémů ti Wimme v osobmim živote přeji - Já Martin Dyntar z České Republiky. Vim že to muže znit klisovite, ale je to Wimme od srdce upřímné. Nezapomenu na to a obdivuji jakým citlivým a profesionálním způsobem vedeš hlavní herce k zrm nejlepším výkonům právě v road movie LAND OF PLENTY a v mysteriózním PALERMO SHOOTING. Právě hlavní herci Michelle Williams a John Diehl v LAND OF PLENTY stejne jako Campino a Giovanna Mezzogiorno v mysteriózním PALERMO SHOOTING zaslouží velke ocenění a uznání. A nejen oni, i nejlepší evropský kameraman Franz Lustig zejména díky dvěma těmto již zminenym road movie filmum.

Už se tu dál nemůžu vůbec divat na absenci jakkekoliv diskuse k Wimmu Wendersovy. Je z toho bolest v srdci i na duši. Takový nezájem o diskusi by si Wim Wenders svým přínosem ke světové kinematografii rozhodne nezasloužil. Stydte se všichni co diskusi ignorujete.

Tenhle Němec získal řadu čestných státních vyznamenání a to zcela právem a zaslouzene. Stydte se všichni za chybějící diskusi právě k Němci k Wimmu Wendersovy!! K tomu bohužel už není co jiného dodat.

O WIMMU WENDERSOVY v češtině vyšla u Aurory dnes nenavratne již rozebrána kniha Dech Andělu. Podařilo se mě ji sehnat z antikvariátu a pak ve slovenském jazyce na netu snad ještě dostupna kniha Spletite Cesty Wimma Wenderse od autora Petera Gavaliera. I tuto knihu se mě podařilo zakoupit, ovšem zdaleka nezmapovala celou filmovou tvorbu Wimma Wenderse do dnesniho dne. Chybí filmy: Palermo Shooting, Az na Dno a další. Bohužel. Kompletni životní či životopisnou retrospektivu Němce Wimma Wenderse čeka na čtenáře bohužel v jeho rodném jazyce. Wim vešel ve známost nejen coby filmař a producent svych filmu, ale také coby dokumentarista, fotograf, pedagog, teolog, vášnivý spisovatel a velký nadšeny cestovatel...i tímto výčet zdaleka nekončí! Přeji Wimmovy hodně dalšího profesního úspěchu coby vášnivého spisovatele a hodně pevného zdraví v důchodovém věku a také aby se konecne někde rád usadil. Už má na to věk. Wimme hodně úspěchu a zdaru ve psaní i bez vášnivého cestování. I bez cestovní horečky! Všechno nejlepší Wimme!!! I když to tu po mně nečtes.

Wim Wenders: divácky i kritikou ještě nedocenene pro mne zcela zásadní 2 křesťanské road-movie Land of Plenty (Země Hojnosti 2003) a mysteriózní Palermo Shooting (Přestřelka v Palermo 2008). O jiných filmech Wimma Wenderse bych recenze na jeho filmy hold už asi psát nemohl a nedokázal, protoze je nemám az na výjimky vubec shlednute. Pořád čekám az budu mit možnost vidět od Wimma Wenderse film Az na Dno... a možná bych k tomu filmu i něco více napsal, zatím tu možnost ale bohužel nemám. Tim nijak nezpochybňuji a nevylučuji vubec v nejmenším to že Wim Wenders ma řadu na MFF divaky i kritikou ceněnych a úspěšných zejména pak předešlých i jiných filmu nebo dokumentu. Ale jsem plně oddaný vyse tu právě uvedenym dvěma filmum Land of Plenty a Palermo Shooting, protoze takhle si chci Wimma Wenderse jako divák nejlíp zapamatovat.

Zlo není v lidech, nýbrž ve vzdálenosti mezi nimi. (Wenders).....že by právě v nedostatku vzájemné komunikace?

Krom lásky není uz nic pro co by stalo za to žit (Wenders)

Wimme svymi road movie filmy LAND of PLENTY a mysteriózním PALERMO SHOOTING zůstávás v mem srdci navždy a nikdy na tebe nezapomenu Wimme!!

Od Wimma Wenderse upřednostňuji jednoznacne road movie snimky Land of Plenty and Palermo Shooting. Takhle si chci Wimma nejlíp v živote zapamatovat.

Ahoj, zdravím všechny, více o mě na mém blogu komentářu v diskusním foru německých Die Toten Hosen na webu hudebnískupiny.cz, kam do blogu přispívám svými komentáři už nějakých 9 let a mám jich rekordní počet (necelích 800 komentářu). Hledám čtenáře pro svuj blog, více o mě se dozvíte na mém blogu v diskusi die toten hosen.

Domnívám se že muj blog komentářu stojí za váš čas a za vaši pozornost a za váš upřímný zájem. Muj blog se totiž tématicky už netýká zdaleka jen hudby, píšu do blogu eseje nejen už o svých pocitech, o svých touhách a dojmech, píšu i o svých upřímných a hlubokých citech, jak svuj život vnímám, jak ho prožívám. Blog je plný duvěrných, upřímných a leckdy místy mnohdy i přesvědčivých komentářu. Přesvědčte se sami, posudte mé komentáře a ohodnotte je prosím v případě pokud vás (nejen tématicky) osloví a zaujmou. Nikoho k tomu nenutím, byl bych rád za vaše reakce a za odezvu na mé komentáře v blogu.

Myslím na vás, mám vás rád, s pozdravem Martin Dyntar.

Procházel jsem se téhdy v Praze opuštěnými a ztichlími ulicemi
třpitící se v záři světel pouličního osvětlení a měl jsem v sobě, ve
svém srdci příjemný pocit lehkosti že jsem ted najednou bez tíhy
nedostatku věcí a druhých lidí v osobním životě, a neměl jsem ve svém
srdci už žádné své osobní obavy, žádný strach, věděl jsem že jsem svým
zpusobem přístupný a otevřený druhým lidem, že jim naslouchám mnohem
lépe a pozorněji co říkají a co ve svém osobním životě chtějí a co o de
mě samého sami očekávají. 

Vzpoměl jsem si téhdy na jeden krásný
citát filmaře Wimma Wenderse, který řekl že sami poznáme jestli z nás
město energii vysává anebo nám energii dává a tlačí nás dopředu (podobné
je to s rockovou hudbou). To jediné mě je v téhle chvíli srozumitelný.
Toho si nesmírně vážím. 

Všechno kolem sebe v Praze vnímám
uvolněněji, pozorněji a soustředěněji a osobně už nepředpojatě(ji),
prostě už osobně nezaujatě, že všechno kolem sebe vydím přesně tak, jako
kdybych po dlouhé době znovu otevřel oči a zapoměl už na to jaké to je,
mit radost z viděného, a zpřihlížení dění kole sebe a konečně nic už
osobně žádným svým názorem nehodnotit, prostě na osobní názor konečně
zapomenout a dokázat být ke všemu a ke druhým lidem (objektyvní)
nepředpojatý, tedy bez předsudku. 

Tenhle dojem se mě pokaždé
vracel ještě mnohem silněji při procházkách centrem Prahy, kdy jsem se
nedokázal vubec už rozhodnout kam jít dříve, a jak jsem bezmyšlenkovytě a
bezcílně, ale přesto (navzdory tomu) nesmírně zvídavě, s nesmírným a s
nekonečným steskem po domově a stejně tak s nesmírnou zvídavostí jsem
bloudil v davu mezi druhými lidmy do chvíle, než jsem pak za setmění
došel na Karluv most sledovat živnost a talent, vyjímečné nadání
pouličních umělcu v neustálém, v neustávajícím proudu davu lidí se změtí
příjemně a vstřícně nadšených hlasu a odeznívajících kroku v
ohlušujícím šumu proudu řeky Vltavy.

 Jak spolu už všechno v té
chvíli, v té uvolněné atmosféře všechno příjemně souznělo, pohlédnout na
vášnivý a teskně naříkavý let racku nad hladinou Vltavy a na oslnující
pestrou barevnou záři třpitivých paprsku světel pouličního osvětlení v
dálce, jak se odráží na vodní hladině a jak příliš naléhají na mé oči a
hraji si s mím zrakem, a jak se toho všeho a té krásy už osobně nemužu
spokojeně nasytit, jako by ji nikdy nebylo v životě a přes den dost, tam
končila unava sebe sama z nedostatku a ztrácel jsem přehled o čase.
Toužil jsem po přítomnosti a po osobní blízkosti druhých lidí, po
velkorysosti, přátelstvý, duvěry a spolehlivosti druhých lidí! V té
hojnosti všeho, v tom dostatku a v nadbytku člověk už nepoznal unavu,
jako bych ji v centru Prahy nikdy neznal, nikdy nepoznal.

 Je to velmi shodné a doslova stejné jako s rockovou hudbou.

 Mám
z prožité procházky centrem Prahy na jazyku a na srdci slova jakým je
osamělost, nerozhodnost, bezradnost, zoufalstvý, bezmyšlenkovytost,
bezcílnost, osobně už co nejduvěrnější naléhavost, smutek, stesk,
bezutěšnost, nesmírná zvídavost, očekávání, příslib, uvolněnost a
lehkost, spontánnost, rozptýlená pozornost, nepřítomnost strachu a svých
osobních obav ve svém srdci, svěžest a čerstvost, osobní
nepředpojatost, tedy přesněji osobní nezaujatost, svoboda solidarita,
jednodduše už žádná tíha nedostatku něčeho ve svém osobním životě, pocit
nadbytku a právě ten samotný nadbytek věcí a druhých lidí při procházce
v centru Prahy na dosah ruky mě nesmírně motivoval a těšil jako nic
jiného co jsem poznal v životě, jedině s nadbytkem s ním jsem si po
dlouhé době (pravydelně jsem plánoval Prahu jednou do měsíce) prožíval
znovu, opět jakoby poprvé v životě nadšení a radost ze života a zapoměl
jsem uplně na to, jaké to je mit z něčeho nebo z někoho v životě svou
skutečnou radost a hrdost. 

(věnováno Wimmu Wendersovy)

,,Na road-movie filmech Wimma Wenderse "Land
of Plenty","Dont Door Knocking" či u "Palermo Shooting" je nejlépe vydět
jak se překonávají neosobní vztahy a lépe se poznávají, jak má každý z
nás blíže a hlouběji k sobě samému - ale Wim Wenders také ukazuje tu
skutečnost, že mezilidské vztahy se lépe, nejlépe poznávají cestováním,
kterým se člověk zároveň učí lépe poznávat sám sebe. Láska k cestování
prochází všemi Wendersovými filmy, proto odtud také název-slovní pojem
road-movie snímky. O tom psal - o potřebě a nutnosti cestování - tolik
již Goethe ve svém klasickém vývojovém (též i výchovném) románu "Viléma
Meistera Léta Učednická a Léta Tovaryšská". Současně s tím se v
road-movie filmech Wimma Wenderse divákovy přibližuje životní uroven v
té které zemi, kterou Wim procestoval a natáčel onu jedinečnou a
neopakovatelnou auru, atmosféru města a místa. At již to byl "Lisabonský
příběh" z Portugalska, cestovní dokument "Tokyo Ga" z Japonska,
"Palermo Shooting" z Itálie anebo "Land of Plenty" zejména z prostředí
Los Angeles. Tím výčet cestovní horečky Wimma Wenderse zdaleka nekončí.
Wim Wenders nám, filmovému divákovy ukazuje zcela jiné, odlišné, a to
častěji pomalejší životní tempo ve svých filmech (anebo by se také dalo
říct pomalejší tempo vyprávění životních osudu, životního příběhu), kde
vydíme potřebu a touhu zastavyt se v dnešní uspěchané a zmatené době,
kdy je všechno, i natáčení nejen amerických filmu uspěchané a zmatené!
Wim Wenders dává, navrací věcem a mezilidským vztahum řád...díky
Wimme!!!! (nedopsáno, věnováno Wimmu Wendersovy)

,,Kupř. soucit,vzájemné porozumění a uznání sebe sama je typické pro
road-movie snímky "Land of Plenty" a "Palermo Shooting" Wimma Wenderse
při hledání svého zázemí,domova či zbytku rodiny! Film "Land of Plenty"
pro mě samého má 2 roviny: V první rovině se s láskou a s porozuměním
něštastným událostem teroristického utoku na USA na World Trade Centrum z
11.září kritizují současné společensky-politické poměry v této
zemi,všudepřítomná a každodenní podezřívavost,xenofobie,antisemitismus a
paranoia jak již tu bylo zmíněno v současné Americe. 2 rovina je
složitější - film nevyzdvihuje a neheroizuje násilí,bojuje se tu namísto
násilí slovy,(nenásilným) přesvědčováním (bez potřeby manipulace druhé
osoby ve svůj prospěch) a křestanským pokáním (zpytováním svého
svědomí). Zatímco empatická misionářka Lana (Michelle Williams) září
takovou prostotou,srdečnou vlídností,vstřícností a velkorysostí avšak
především nevinností,že se jí kamera v rukou Franze Lustiga (mimo jiné
jednoho z vůbec nejlepších evropských kameramanu) nemůže pro diváka,
proto to nostalgií (viz. Nostalghia,v českém překladu touha,teskná
touha,stesk,rozlítostnování,ztesknělý,ztesklivělý) doprovází pusobivě
náladová rocková hudba v doprovodu Thom and Nackt,zatímco její strýc
(John Diehl),válečný navrátilec (veterán) z Vietnamu,kterého z dalekých
končin Palestiny přijela zpět do USA hledat,je opakem,je přesným opakem
jejího charakteru. Klíčové pro určení či změnu jeho charakteru je touha a
vlastně potřeba a nutnost prožít si své válečné trauma (traumatický
zážitek z války) znovu a lépe,uzavřít ho,dokončit ho...hledá se vždy s
nezbytným časovým odstupem se svým cestováním pravda o svých
citech,hledá se porozumění svým citum a vůbec vzato mezilidským vztahum v
obtížné,v těžké životní situaci vždy v nezbytném časovém horizontu
třeba i 20 či 30 let i déle se tak vytváří jakési bezčasí pro žal a
stesk,kdy (kterým) se tvaruje a dovršuje se tu lidský charakter,ona
Goethovská potřeba cestování jako slovní obměny pro lepší a definitivní
poznání sebe sama,nastavuje se tu filmovému divákovy otázka pravdy a
domova. Díky Wimme!!!" (věnováno Wimmu Wendersovy)