-
"Krom lásky není už nic pro co by stálo za to žít." (Wim Wenders)
-
Velká škoda že Wimovy Wendersovy česká média nevěnují větší zájem a pozornost, Wim by si to rozhodně zasloužil stejně jako i nějakou tu diskusi k němu. Docházejí mě tu slova... už ani nevím co dál tady psát.
-
Unter den Wolken je odpovědí na píseň Reinharda Meye Über den Wolken (Nad mraky) z roku 1974. [4] Řádek textu:
Nad mraky musí být svoboda neomezená.Všechny obavy, všechny starosti, říkají,zůstaly skryté pod povrchem a pakdůstojnost, která se nám zdá velká a důležitá, náhleprázdná a malá. [11]
Rozsudky jsou:
Pod mraky je svoboda pomalu obtížná.Když jsme všichni ohromenitady a dnes. Pod mraky užnení žádné povolení na začátek pro všechny sny – všechny naše sny. [12]
Kolik let (Hasta la Muerte) s hymnickými vokálními harmoniemi refrén zní: "Kolik let to může trvat? Kolik let, kolik času nám ještě zbývá? Jsme na cestách půl života 'Hasta La Muerte', vytesali jsme si ji do kůže",[15] a ICE to Düsseldorf vyjadřuje přání být pohřbeni v Düsseldorfu.
Geisterhaus je pokračováním písně Unser Haus z alba Unsterblich z roku 1999. Je o Campinových myšlenkách, když se dívá na dům, ve kterém strávil dětství: "Zde bývali rodiče, děti a křik, sny a rodinné hádky. A láska tu bývala. Byly tu plány, cesta pro dva. Víra v věčnost. Ale to všechno zmizelo s nábytkem." [16] Lass los je o konci vztahu, rozloučení a prosbě o odpuštění. (zdroj: Wikipedie)
z Wikipedie sem přidal Martin Dyntar.
-
Игорь ТАЛЬКОВ — ЛУЧШИЕ ПЕСНИ Видеоальбом na You-Tube, výběr dnes
nejlepších písní nepohodlného a zavražděného protirežimního ruského
zpěváka a folkaře Igora Talkova. MD -
,,Ještě se mi v RIAPSu rádi smějí se slovy že ted teprve sám nejlíp poznám její tvrdé bolševické praktiky." MD.
-
Muj doslov: ,,Jindřich Jašík, nejlepší český peer-konzultant a uspěšný peer-konzultant v Brně, autor knihy "Cesta ze Schizofrenie", kterýho si dnes nejvíce vážím a kterou jsem ve svém vlastním uspěšném zotavení také s touto zkušeností v minulosti celou tuto jeho knihu "Cesta ze Schizofrenie" dvakrát za sebou přečetl, Jindřich Jašík a jeho uvod k jeho nové knize "Psychiatrické Maximum" k podpoře širší masové mediální destigmatizační kampani na podporu a ochranu lidí se zkušeností s duševním onemocněním, každé společenské stigma je nejen nepříjemné, ale vždy i nejvíce osobně bolestivé, protože se ve společnosti stigmatem a stigmatizací vždy více zvenku tlačí vždy na osobní velké sebestigma u těchto lidí se zkušeností dnes právě s duševním onemocněním, které jim vždy nejvíce ze všeho dnes vždy brání vždy nejvíce v jejich zotavení, nic se nedá nikdy už jen čistě co nejvíce vždy tradičně psychiatricky dnes co nejvíce vše čistě zredukovat vždy jen na biochemický model chemické nerovnováhy dnes v mozku a cpát do lidí bezhlavě psychiatrické léky, prášky, je to samo o sobě dnes i epidemií závislosti na psychiatrických práškách, které z druhé strany pohledu na věc je vždy i největším dnes lukrativním, vysoce dnes výhodným byznysem dnes pro velké farmaceutické firmy a vellkým problémem dnes celé společnosti, ve které chýbí často dnes vždy více klinicky odborný a kvalitní psychoterapeuti a klinicky i odborný kvalitní psychologové, zdaleka to v samotném zotavení vubec už není jen o psychiatrických práškách, o farmakologickém užívání psychiatrických léku, prášku, at benzodiazepinu, antidepresiv nebo antipsychotik, z vlastní zkušenosti vím že plné zotavení je vždy více o náhledu na svuj zdravotní a duševní stav, nikoliv jen dnes o samotném utlumu mozku psychiatrrickými léky, prášky, které vždy tlumí činnost celého mozku, psychiatrické léky tlumí a otupují vždy pozornost, emoce i myšlení, už švýcarský psychiatr i hlubinný psychoanalitik nejlíp sám věděl a nejlíp i předpověděl že s každým hlubokým emočním traumatem se musí systematicky vždy precizně dnes klinicky pracovat klinicky odborně dnes psychologicky a psychoterapeuticky a že i lidé s duševním onemocněním budou klinicky odborně psychologickou i klinicky odborně psychoterapeutickou pomoc v bodoucnu v době jaká bude a v době jaká přijde vždy sami co nejvíce potřebovat a vždy sami co nejvíce i vyžadovat a nebude to vše už nikdy možné v budoucnu v době jaká přijde nikdy možné nikdy uspěšně toto vše už nahradit dnes jen farmakologickou léčbou." (Martin Dyntar)
Dostává
se Vám do rukou kniha, která má za cíl propojit svět lidí normálních se
světem lidí "nenormálních." Z pohledu autora, který si prošel touto
cestou tam i zpět, se totiž od sebe v zásadě tolik neliší. Psychiatrické
symptomy jsou možná zcela normální reakce na zcela nenormální události.
Vždyť prožité trauma je společné snad všem lidem s diagnostikovanou
"duševní poruchou." Z toho důvodu není základním východiskem této knihy
předpoklad, že lidé s psychiatrickou zkušeností mají nemocné mozky, nebo
porouchané duše.Psychiatrické maximum je volné pokračování knihy
Cesta ze schizofrenie. Mé dřívější poznání rozšiřuje o více než šest
let zkušeností v oblasti přímé podpory lidí s "psychiatrickými"
potížemi. Kromě práce v multidisciplinárním terénním týmu jsem pracoval
také pro NUDZ nebo Ministerstvo zdravotnictví, díky čemuž jsem nahlédl i
do fungování celého systému péče o duševní zdraví v ČR. Poznal jsem,
jak velký je rozdíl mezi překonáváním vlastních překážek a schopností
poskytovat vhodnou psychickou podporu druhým. Jsou to dva zcela odlišné
světy a do toho druhého jsem vstoupil až po vydání první knihy. Za svého
nejlepšího možného učitele ve světě podpory lidí, kteří procházejí
psychickou krizí, považuji Marka Hopfenbecka. Díky spolku Narativ jsem
se od něj mohl v průběhu celého roku učit terapeutickému umění v rámci
výcviku Otevřeného dialogu.První část knihy vychází zejména z
mého působení v oblasti podpory lidí s psychickými potížemi. Je
postavená na otázkách, s nimiž jsem se setkával nejčastěji a tématech,
která je z mého pohledu potřeba otevřít. Mojí snahou není touto knihou
rozpoutat "válku," ale dialog. Přál bych si, aby se dostala také do
rukou zdravotníkům, pro které možná bude kritickou, ale snad i užitečnou
reflexí jejich praxe.Druhá část knihy je na té první zcela
nezávislá a z mého pohledu se věnuje důležitým životním otázkám. Je
psána formou úvah a snaží se být určitým zdrojem inspirace při hledání
životní spokojenosti. Ne snad, že bych došel na konec této cesty, ale
čím déle po ní kráčím, tím více slepých uliček i užitečných ukazatelů
jsem na ní potkal. Rád bych se s Vámi podělil o své dosavadní poznatky,
protože psychické "nemoci" v mnoha ohledech vnímám jako důsledek životní
nespokojenosti. A právě proto považuji zvyšování životní spokojenosti
za ten nejlepší lék na duševní trápení.
-
,,Podám v nejbližší době sám trestní oznámení na RIAPS, budu RIAPS v nejbližší době žalovat, podám sám trestní oznámení" MD.
-
Příčiny násilí v nás samích - strach, který nemá vytyčené jasné hranice, nedostatek všímavosti, lásky a naslouchání si, nedostatek či absence vcítění, pozornosti a laskavosti, a emocionální msta!! Wim Wenders je svými filmy velmi pro společenský, Wim svými filmy, cestopisnými či hudebními dokumenty své filmové diváky pro sociálně vzdělává a vychovává, v tom je ctižádostivý, jedinečný, vyjímečný a nenahraditelný jinými, zvláště pak americkými filmaři. A také je v tom bohužel nedoceněný. Dnešní filmový diváci jsou slepé a tupé němé mainstreamové ovce vedené převážně americkou a Hollywoodskou filmovou produkcí, takový diváci nejsou pro sociální, jsou typicky pro trend americké konzumní společnosti, chtějí si osobně co nejlíp užívat a bavit se a nepřemýšlet už nad společenskými problémy druhých lidí, které se jich také dříve nebo později dotýkají. A co znamená ono slovo bít pro sociální? Levicově smýšlet, nemyslet a nestarat se jen sám o sebe. Myslet také na druhé lidi, přemýšlet o jejich pocitech, o jejich současné životní situaci, zkrátka přemýšlet o jejich životě. A to Wim Wenders svými filmy a dokumenty přesně dělá a kdo vubec ze současných druhořadých amerických filmařu něco takového muže o sobě otevřeně s jistotou říct?!!! Pro američany bohužel je a bude filmová zábava a finanční zisk nade vše!!! Nad životy druhých lidí!! Američani v tom jdou tím nejhorším příkladem ostatním, představují dnes špatný vzor pro Evropské filmaře!! Odsuzuju pro americkou konzumní společnost k tomu nejhoršímu zániku pro společenského chování lidí, americká konzumní společnost představuje to skutečné a největší ZLO které muže bít!!
-
oprava: ,,influencéru".
-
Melancholie - "lepší" slovo pro depresi #zeživotabipolárky viz. YOU-TUBE. (od Teryll Art)
