-
,,Deprese a depresivní epizoda v životě je vždy přirozená a často je součástí i duševního či mentálního vývoje k mnohem nakonec vždy i větší mentální vyzrálosti, k mnohem vždy i větší mentální vyspělosti, a proto by člověk do sebe neměl vždy hned jen cpát psychiatrické prášky, resp. tzv. antidepresiva, i když sám léky s rozumem přiměřeně rozumně dnes užívám, ale bohužel se do každého dnes psychiatricky často tradičně cpou bohužel vždy už bezhlavě i kdy to není vubec nutné, a stejně tak dnes i právě samotná zkušenost s duševním onemocněním je dnes vždy dobrá, smysluplná, užitečná, cenná a přínosná, protože nás nutí vidět věci ve svém životě mnohem lépe a všechno ve svém životě vždy stouto zkušeností kterou je dnes třeba vnímat více jako zkušenost a nikoliv jen jako negativní duševní nemoc a jen jako vždy psychiatrickou škatulku a psychiatrickou diagnozu, přes kterou vždy jedinou má dnes člověk být už dnes správně posuzovaný a společensky vždy i viděný, diagnoza nemoci není nikdy celá skutečná pravda o tom co člověk v sobě jen prožívá a jak sebe i svět kolem sebe vnímá a prožívá, k tomu celistvému k tomu teprve vždy nakonec i správnému pohledu je vždy nutné dát tzv. psychiatrickou diagnozu duševního onemocnění v lidské osobnosti vždy stranou a vydět vždy více i osobnostní rysi a osobnostní povahu v člověku, to upřímně rád tvrdím nejen z hlubinně dnes psychoanalitického hlediska pohledu blízký i bližší lidsky i profesně vždy Sigmundu Freudovy a Carlu Gustavu Jungovy, ale je v tom hledisku pohledu dnes i část i forenzně dnes psychologického hlediska pohledu na věc, ale zastávám dnes v lesčems psychologický i terapeutický přístup blízký i bližší dnes američanum Carlu Ransomu Rogersovy anebo i Philipu Zimbardovy, vše je vždy nakonec více vždy o otevřené partnersky vždy duvěrné komunikaci jak i teprve nakonec i pak odbourat v sobě i v druhých lidech vždy stereotypně (jednotvárně) špatně zafixované špatné stereotypní (jednotvárné) osobní předsudky k sobě i ke druhým lidem vždy ve společnosti, to není nikdy otázkou žádné už striktní, přesné ani přísné matematické logiky v myšlení a ani nikdy už otázkou žádné tzv. vědecky dnes striktní, přísné ani přesné matematické logiky dnes ve svém myšlení k tomu jak být i často bohužel už vždy jen chladně nejlíp racionální, ale vždy už jen otázkou partnerské partnersky vždy nakonec duvěrné komunikace jak i svuj racionální usudek vždy nakonec teprve i líp vždy podřizovat své správné emoční inteligenci v sobě a nikdy ne už naopak jak je to často i právě s vědecky dnes striktní přesnou a s přísnou matematickou vždy logikou ve svém myšlení, kterou sám osobně dnes v životě i nejvíce osobně pohrdám, protože je i vědecky dnes líp a plně i dokázané že i klasická hudba v nás vždy lépe rozvýjí logické myšlení lépe než právě dnes matematika právě i protože často lépe v nás harmonizuje, uvádí v hluboký soulad všechny naše přirozené emoce a právě i tím vždy i využíváme pak kapacitu celého mozku vždy i mnohem lépe atd apod.." Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar, Trutnov.
-
,,neptejte se raději vubec, je to upřímně i skutečně hodně zvláštní, jsem schopný si hlasitě poslechnout od německých RAMMSTEIN! jejich nejlepší dnes písně "Mutter", "Sonne", "Ich Will", "Im Nebel" či i "Mein Teil" a pak v hudbě ještě nakonec přejít i k romantické i k tragicky lidsky osobně heroické hudební poloze Ukrajinských VEREMIY! i Ukrajinských dnes OKEAN ELZY! i nejvíce právě německých DIE TOTEN HOSEN! i k trochu dnes sentimentální hudební poloze MC Erik a Barbara a jejich písně "Ked Prijde Láska", jak je to dnes vubec možné? Potřebuju vnímat i nahlížet emoce vždy hluboce co nejvíce realisticky a prožívat emoce v sobě vždy už nejlíp celistvě a tím teprve nakonec i správně, abych se při hudbě v sobě hluboce dojmul k slzám občas potřebuju pořádně intenzivně vnímat v sobě vždy i svou zlost a naopak i hluboký žal, největší smutek či nejhlubší už smutek, intenzivní stesk i lítost a hluboké i často už trpké a hořké emoční usmíření v sobě, říkám neptejte se raději vubec jak je to dnes možné, je to se mnou a s mojí hudbou v životě občas už hodně zvláštní." Martin Dyntar
-
,,pozn. k předešlému textu, irské U2 osobně dnes vubec nemusím, jen skutečně i několik velice málo jejich písní ještě hudebně dnes zkousnu, protože irský U2 jsou osobně na mě svými texty písni příliš moc křestanský, takže za skutečný Rock dnes považuji trochu něco jiného než dnes právě hudbu a texty písní irských U2, některé písně nemají vubec špatné, ale od Bonova pánbičkářství tak jak ho ve svých textech písní rád nahlíží a chápe on se vždy velice rád nakonec distancuji." MD.
-
,,muj nejlepší doslov ke správné emoční inteligenci."
-
Jedna z nejlepších dnes písní německých Die Toten Hosen je z jejich
hudebního alba "Kauf Mich!" (1993) a jmenuje se "Niemals Einer Meinung
Sein", nejlepší písní z jejich hudebního alba "Opium furs Volk" (1996)
je dnes "Paradies", nejlepší písní z jejich hudebního alba
"Auswartsspiel" (2002) je dnes křestansky až téměř podmanivá a
křestansky až dojemná písen "Was Zahlt", nejlepší písní z jejich
hudebního alba "Zuruck Zum Gluck" (2004) je dnes písen "Alles Wird
Vorubergehen", nejlepší písní z jejich hudebního alba "In Aller Stille"
(2008) je dnes písen "Tauschen Gegen Dich" a tou nejlepší písní z jejich
hudebního alba "Ballast der Republik" (2012) je dnes písen "Altes
Fieber" a také nejlepší písní z jejich hudebního alba "Laune der Natur"
je dnes písen "Unter den Wolken", všechno to jsou dnes vyjímečné písně,
ale kdo slyšel celé jejich hudební album dnes od začátku vždy až do
konce nejspíše ví kolik je v tom otevřenosti svým pocitum, kolik je v
tom nejlepší dnes emoční péče a kolik je v tom i hlubokého emočního
porozumění, kolik je v tom dnes přirozené autority stavěné vždy více na
skutečné lásce, na skutečném nejlepším přátelství, na větší vždy
toleranci, na hlubším porozumění, na silné a hrdé osobní lidské
sebeuctě, na vzájemné vždy toleranci, vzájemném vždy respektu a
vzájemném vždy uznání a respektu ke své uctě k sobě samému a respektu
vždy i ke svému svědomí, rychlé změny nálady a hluboké propady nálady,
které na jejich hudebním albu vždy nejlíp u Campina v jeho emočním
rozpoložení a v jeho zpěvu vždy nejlíp najdete vždy nechávají větší
prostor či resp. vždy i volný prostor i k hlubokému přemýšlení nad
sebou, nad svým životem, a než se sami pořádně vcítíte a vžijete do
jedné nálady přichází vždy rychle druhá, takže sami jste z toho občas
pořádně sami nejlíp emočně už nakonec hluboce deprimovaní a také už
často sami už téměř i mánio-depresivní pokud všechny ty krajně hluboké
propady nálad na hudebním albu si sami rádi intenzivně u sebe vždy
emočně nejlíp prožijete, žádná mániodeprese to není, naopak nakonec líp
pochopíte a líp si sami nakonec i uvědomíte že Andreas Frege známější
jako Campino upřímně otevřeně po pravdě přiznává a vždy ukazuje že každá
depresivní epizoda v životě, kterou si sami projdete je vždy plně
přirozená a naopak vždy nakonec jen vede k tomu že jste v životě vždy
teprve i více nakonec už upřímnější a duvěryhodnější pro sebe i pro
druhé, více i emočně otevřenější, více emočně vnímavější, více
empatický, více tolerantní a více vždy tolerantnější, více vždy
upřímnější a více vždy i duvěryhodnější pro sebe i pro druhé a mnohem
více i poctivější k sobě ve svém životě, více i svědomitější a
zodpovědnější i spolehlivější vždy nakonec pro druhé, více asertivnější,
lépe se pak ve společnosti i prosazujete a uplatnujete a lépe pak i
vnímáte a plně vždy i respektujete své svědomí apod., Campino jako
melancholik se svou hlubokou a těžkou melancholickou duší prožívá vždy
silný smutek permanentně vždy rád a proto se i vždy sám nesmírně rád
vždy osobně dojímá k slzám, to je skutečná empatie, nestydět se už nikdy
u sebe ani před druhými lidmi nikdy za všechny své emoce a ani za své
slzy, protože vždy jen skutečný zbabělec a vždy jen největší zbabělec a
vždy jen největší pokrytec se u sebe vždy vyhýbá svým slzám a stydí se
před sebou za to co je vždy i nejvíce lidsky už často hluboce dnes
přirozené, empatie je vždy více vždy v permanentní radostně vždy smutné
náladě v její naprosté emoční přiměřenosti, také i právě proto mám dnes
upřímně rád i některé dnes písně irských U2 jako právě už i jejich vubec
dnes nejlepší písně "Beautiful Day", "Stuck in a Moment Cant Get Out
Of", "Walk On", "Kite", "A Man and Woman", "Original of the Species",
"Until The End of The World", "Acrobat" a "Love is Blindess", možná
ještě hudebně zkousnu i písen "Stay", jen jejich písen "One" dnes nijak
vubec už nemusím, právě u Campina jeho permanentně silný smutek ho vždy v
náladě nakonec vždy vede k jeho přesnému pak emočnímu opaku ve své
náladě v sobě a to právě vždy k opačnému jemu emočnímu prožitku k
pořádné vždy mánii v sobě právě i vždy nakonec už právě v jeho
permanentně hodně vždy intenzivně smutné náladě." Ke správné emoční inteligenci
svým doslovem Volnomyšlenkář a levicový humanista, dnes i český
"Campino" Martin Dyntar, Trutnov. -
,,A ještě mužu na hudebním "Červeném Očku" vždy k tomu, k té jejich odporné hudbě nejlíp ještě laikovat na sociálních sítích, největší ztráta času v životě a vstřebávat zbytečné už vubec dnes k životu už neduležité informace, které už zdaleka ani nepotřebuju vubec už vnímat a je bez toho v životě vždy líp, tak podpořte hudební TV "Červené Očko" zbytečným dnes laikováním na sociálních sítích." Martin Dyntar.
-
,,přece jen nakonec něco málo minimálně k
velice hudebně rockově dnes mainstreamově podpruměrné české hudební TV
Rebel, kterou jsem vedle české hudebních TV stanic "Očko" a "Červené
Očko" tolik rád kritizoval něco málo k hudebnímu doporučení co by mohlo
mnohem více pravidelně rotovat v hudebně velice dnes mainstreamově
rockově hudebně podpruměrné české hudební TV Rebel, co by posluchači
jejich tzv. "Hard and Heavy" od americké metalliky nejspíše rádi uvítali
i její dnes už právě nejlepší písně "One", "Nothing Else Matters",
"Unforgiven", "Mama Said" a "Until The Sleeps", které i z muzikantského
hlediska nejsou profesionálně dnes hudebně vubec špatné, ale na české
hudební TV Rebel svým hudebním výběrem a svým hudebním playlistem
učelově bohužel míří vždy na velkou masovou permanentní zábavu a vždy
mainstreamově rockově komerční největší a vždy velký učelově dnes jen
čistě komerční masový konzum, není to zdaleka vubec kvalitní rocková
hudba, ale melodicky velice vždy monotonní, melodicky velice vždy
jednotvárně ubíjející a umlčující v sobě hudební sluch, totéž česká
hudební TV "Červené Očko", které je dnes čistě komerčně největší lidsky
nepříjemnou a lidsky i nepřirozenou nehumánní, nelidskou hudební kyber
totalitou a vždy jen permanentní čistě vždy komerční masovou zábavou pro
největší hudebně dnes tupé ovce, i jejich hudební klipy plné vždy
lidsky nepřirozených a lidsky i nepříjemných moderních a i postmoderních
vždy virtuálních počitačových kyber kulis v pozadí počítačově jen
jeddnoduše vysamplovaného umělého lidsky už nepřirozeného a lidsky i
hluboce dnes nepřijemného vždy počitačově moderního a počitačově i vždy
postmoderního elektronického zvuku v té jejich hudebně žánrově dnes
hudebně už netypické zvláštní hudbě křížené žánrově hudebně vždy více
někde mezi rappem a technem, anebo technem a hudebním RNB, neskutečně
lidsky odporné, největší nelidský lidsky už hudebně nepřirozený největší
odporný hudební hnus, to je dnes česká hudební TV "Červené Očko"!"
Volnomyšlenkář a levicový humanista v české společnosti Martin Dyntar,
Trutnov.
-
Jak jsem mohl v textu opomenout nechápu, byl to samozřejmě Carl Gustav Jung, ale ani to už by se mě do celého textu komentáře v kolonce bohužel už ani jeho jméno nakonec nevešlo. Vše jsem musel v komentáři celý text bohužel už osekat a zkrátit.
-
Muj doslov: ,,Jindřich Jašík, nejlepší český peer-konzultant a uspěšný peer-konzultant v Brně, autor knihy "Cesta ze Schizofrenie", kterýho si dnes nejvíce vážím a kterou jsem ve svém vlastním uspěšném zotavení také s touto zkušeností v minulosti celou tuto jeho knihu "Cesta ze Schizofrenie" dvakrát za sebou přečetl, Jindřich Jašík a jeho uvod k jeho nové knize "Psychiatrické Maximum" k podpoře širší masové mediální destigmatizační kampani na podporu a ochranu lidí se zkušeností s duševním onemocněním, každé společenské stigma je nejen nepříjemné, ale vždy i nejvíce osobně bolestivé, protože se ve společnosti stigmatem a stigmatizací vždy více zvenku tlačí vždy na osobní velké sebestigma u těchto lidí se zkušeností dnes právě s duševním onemocněním, které jim vždy nejvíce ze všeho dnes vždy brání vždy nejvíce v jejich zotavení, nic se nedá nikdy už jen čistě co nejvíce vždy tradičně psychiatricky dnes co nejvíce vše čistě zredukovat vždy jen na biochemický model chemické nerovnováhy dnes v mozku a cpát do lidí bezhlavě psychiatrické léky, prášky, je to samo o sobě dnes i epidemií závislosti na psychiatrických práškách, které z druhé strany pohledu na věc je vždy i největším dnes lukrativním, vysoce dnes výhodným byznysem dnes pro velké farmaceutické firmy a vellkým problémem dnes celé společnosti, ve které chýbí často dnes vždy více klinicky odborný a kvalitní psychoterapeuti a klinicky i odborný kvalitní psychologové, zdaleka to v samotném zotavení vubec už není jen o psychiatrických práškách, o farmakologickém užívání psychiatrických léku, prášku, at benzodiazepinu, antidepresiv nebo antipsychotik, z vlastní zkušenosti vím že plné zotavení je vždy více o náhledu na svuj zdravotní a duševní stav, nikoliv jen dnes o samotném utlumu mozku psychiatrrickými léky, prášky, které vždy tlumí činnost celého mozku, psychiatrické léky tlumí a otupují vždy pozornost, emoce i myšlení, už švýcarský psychiatr i hlubinný psychoanalitik nejlíp sám věděl a nejlíp i předpověděl že s každým hlubokým emočním traumatem se musí systematicky vždy precizně dnes klinicky pracovat klinicky odborně dnes psychologicky a psychoterapeuticky a že i lidé s duševním onemocněním budou klinicky odborně psychologickou i klinicky odborně psychoterapeutickou pomoc v bodoucnu v době jaká bude a v době jaká přijde vždy sami co nejvíce potřebovat a vždy sami co nejvíce i vyžadovat a nebude to vše už nikdy možné v budoucnu v době jaká přijde nikdy možné nikdy uspěšně toto vše už nahradit dnes jen farmakologickou léčbou." (Martin Dyntar)
Dostává
se Vám do rukou kniha, která má za cíl propojit svět lidí normálních se
světem lidí "nenormálních." Z pohledu autora, který si prošel touto
cestou tam i zpět, se totiž od sebe v zásadě tolik neliší. Psychiatrické
symptomy jsou možná zcela normální reakce na zcela nenormální události.
Vždyť prožité trauma je společné snad všem lidem s diagnostikovanou
"duševní poruchou." Z toho důvodu není základním východiskem této knihy
předpoklad, že lidé s psychiatrickou zkušeností mají nemocné mozky, nebo
porouchané duše.Psychiatrické maximum je volné pokračování knihy
Cesta ze schizofrenie. Mé dřívější poznání rozšiřuje o více než šest
let zkušeností v oblasti přímé podpory lidí s "psychiatrickými"
potížemi. Kromě práce v multidisciplinárním terénním týmu jsem pracoval
také pro NUDZ nebo Ministerstvo zdravotnictví, díky čemuž jsem nahlédl i
do fungování celého systému péče o duševní zdraví v ČR. Poznal jsem,
jak velký je rozdíl mezi překonáváním vlastních překážek a schopností
poskytovat vhodnou psychickou podporu druhým. Jsou to dva zcela odlišné
světy a do toho druhého jsem vstoupil až po vydání první knihy. Za svého
nejlepšího možného učitele ve světě podpory lidí, kteří procházejí
psychickou krizí, považuji Marka Hopfenbecka. Díky spolku Narativ jsem
se od něj mohl v průběhu celého roku učit terapeutickému umění v rámci
výcviku Otevřeného dialogu.První část knihy vychází zejména z
mého působení v oblasti podpory lidí s psychickými potížemi. Je
postavená na otázkách, s nimiž jsem se setkával nejčastěji a tématech,
která je z mého pohledu potřeba otevřít. Mojí snahou není touto knihou
rozpoutat "válku," ale dialog. Přál bych si, aby se dostala také do
rukou zdravotníkům, pro které možná bude kritickou, ale snad i užitečnou
reflexí jejich praxe.Druhá část knihy je na té první zcela
nezávislá a z mého pohledu se věnuje důležitým životním otázkám. Je
psána formou úvah a snaží se být určitým zdrojem inspirace při hledání
životní spokojenosti. Ne snad, že bych došel na konec této cesty, ale
čím déle po ní kráčím, tím více slepých uliček i užitečných ukazatelů
jsem na ní potkal. Rád bych se s Vámi podělil o své dosavadní poznatky,
protože psychické "nemoci" v mnoha ohledech vnímám jako důsledek životní
nespokojenosti. A právě proto považuji zvyšování životní spokojenosti
za ten nejlepší lék na duševní trápení.
-
,,Člověk by se měl rozhodovat vždy svým srdcem a rozumět vždy druhým lidem i mnoha věcem i okolo sebe ve svém životě vždy svým srdcem, podřizovat svuj racionální usudek ve své hlavě vždy správné a vyspělé emoční inteligenci, nikdy ne naopak, upřímně milovat svým srdcem vždy znamená nežárlit na druhé lidi nikdy v lásce, vždy upřímně milovat čistým srdcem znamená milovat druhé lidi bez pýchy, bez povyšování se v lásce znamená vždy od srdce upřímně milovat a to znamená vždy v lásce druhé lidi tolerovat a vždy odpouštět, vždy milovat, tolerovat chyby a odpouštět co se odpustit vždy dá, ale nemilovat sám sebe ani druhé lidi a žít bez lásky k sobě to se nikdy odpustit už nedá." Martin Dyntar
(mé motto, muj osobní citát, právě ke kterému mě dnes stále nejvíce ještě stále něco v mém životě dnes nejvíce chybí, něco hodně moc v životě chybí, už právě hluboce spřízněná duše k partnerskému vztahu ve svém životě)
