Ano DnD jsou pro homebrew pravidla jako dělaná. Přesto musím říct, že záleží hlavně na tom, co od hry samotné hráč chce. Osobně myslím, že většina lidí už se dostala za corpse runy jako je třeba Tomb of Anihilation a nechce ke stolu nosit tři deníky náhradních postav. Díky tomu je lepší vytvořit příběh s co nejmenším množstvím generovaných věcí. Doporučím spíš chytnout MC Toolkit z City of Mist. Ten osobně považuji za jednu z nejlepších věcí, co byla pro vypravěče vytvořena. Ne ani tak ze stránky nějakých mechanických věcí ale prostého uchopení narativu jako takového. Styl myšlení, který se tam snaží vysvětlit je univerzální. Jejich iceberg sheet od té doby třeba používám téměř všude stejně jako další postupy a nápady. ;)

Tuhle debatu už jsme jednou vedli (v diskuzi pod Edge of the Empire), ale asi bych mohl ještě dodat, že titulky recenzí nejsou v mojí (autorově) kompetenci, ty doplňuje redakce dle svého uvážení. A občas TTRPGéčka nazývají dračáky, předpokládám že v zájmu srozumitelnosti pro širší publikum, které by si jinak TTRPGéčka mohlo plést s videohrami.

S dětma hrajeme cca od 3. let, tedy od věku, kdy byli schopní udržet kostky :)

Možná bys byl překvapený, třeba Adventure Paths k Pathfinder 2nd Edition zvládla pro mě a děti žena vést bez nějakých zvláštních zkušeností, je to důkladně připravené.

To, co píšeš má smysl. Nicméně je kolem toho potřeba postavit celý systém a jeho balancování. Pokud budu tvořit postavu která má být v něčem dobrá musím ji mít možnost takovou udělat. Pokud budu muset investovat body do splývání s davem, plížení, dopadů, akrobacie, výskoků, plavání, a ještě se to bude dělit do kategorií jako plížení ve městě, v divočině atd. nastává často problém, že není dost bodů a postava bude dobrá ve městě a nepoužitelná jinde nebo zvládne jen půl požadované akce. Další věc je že pokud si mám hodit, zda někam vylezu, hodit, zda se tam udržím a hodit si, jestli seskočím a pak třeba ještě na poškození které jsem dostal je to otrava a zbytečně to zdržuje. Navíc systém musí nabídnout odpovídající alternativy i povoláním které se chtějí specializovat jinak, a ještě odpovídající rozsahy bonusů proti pravděpodobnosti na kostkám. Hlavní problém bude v tom že většinu hráčů i pokud bude systém dobře vyvážený takové množství čísel zahltí a bude obtěžovat. Není totiž nic horšího, když napínavý příběh přeruší několik minut házení a tichého studování tabulek. Právě proto většina systémů spoléhá na obecnější dovednost jako je plížení a akrobacie. Rychle se najde, rychle se hodí a jede se dál. Stejně tak by se při každém útoku mohlo házet na útok, to, zda stihneš zareagovat s obranou, jak dobře se bráníš a pak na hodnotu zranění a kam vlastně zásah šel. Jen to prostě nechceš při víc hráčích, a ještě nepřátelích kteří nepadnou na jeden dva údery. Prostě je potřeba najít rovnováhu mezi výzvou, realitou, zábavností a kompletním balancováním pravidel.