-
,,neptejte se raději vubec, je to upřímně i skutečně hodně zvláštní, jsem schopný si hlasitě poslechnout od německých RAMMSTEIN! jejich nejlepší dnes písně "Mutter", "Sonne", "Ich Will", "Im Nebel" či i "Mein Teil" a pak v hudbě ještě nakonec přejít i k romantické i k tragicky lidsky osobně heroické hudební poloze Ukrajinských VEREMIY! i Ukrajinských dnes OKEAN ELZY! i nejvíce právě německých DIE TOTEN HOSEN! i k trochu dnes sentimentální hudební poloze MC Erik a Barbara a jejich písně "Ked Prijde Láska", jak je to dnes vubec možné? Potřebuju vnímat i nahlížet emoce vždy hluboce co nejvíce realisticky a prožívat emoce v sobě vždy už nejlíp celistvě a tím teprve nakonec i správně, abych se při hudbě v sobě hluboce dojmul k slzám občas potřebuju pořádně intenzivně vnímat v sobě vždy i svou zlost a naopak i hluboký žal, největší smutek či nejhlubší už smutek, intenzivní stesk i lítost a hluboké i často už trpké a hořké emoční usmíření v sobě, říkám neptejte se raději vubec jak je to dnes možné, je to se mnou a s mojí hudbou v životě občas už hodně zvláštní." Martin Dyntar
-
,,pozn. k předešlému textu, irské U2 osobně dnes vubec nemusím, jen skutečně i několik velice málo jejich písní ještě hudebně dnes zkousnu, protože irský U2 jsou osobně na mě svými texty písni příliš moc křestanský, takže za skutečný Rock dnes považuji trochu něco jiného než dnes právě hudbu a texty písní irských U2, některé písně nemají vubec špatné, ale od Bonova pánbičkářství tak jak ho ve svých textech písní rád nahlíží a chápe on se vždy velice rád nakonec distancuji." MD.
-
,,muj nejlepší doslov ke správné emoční inteligenci."
-
Jedna z nejlepších dnes písní německých Die Toten Hosen je z jejich hudebního alba "Kauf Mich!" (1993) a jmenuje se "Niemals Einer Meinung Sein", nejlepší písní z jejich hudebního alba "Opium furs Volk" (1996) je dnes "Paradies", nejlepší písní z jejich hudebního alba "Auswartsspiel" (2002) je dnes křestansky až téměř podmanivá a křestansky až dojemná písen "Was Zahlt", nejlepší písní z jejich hudebního alba "Zuruck Zum Gluck" (2004) je dnes písen "Alles Wird Vorubergehen", nejlepší písní z jejich hudebního alba "In Aller Stille" (2008) je dnes písen "Tauschen Gegen Dich" a tou nejlepší písní z jejich hudebního alba "Ballast der Republik" (2012) je dnes písen "Altes Fieber" a také nejlepší písní z jejich hudebního alba "Laune der Natur" je dnes písen "Unter den Wolken", všechno to jsou dnes vyjímečné písně, ale kdo slyšel celé jejich hudební album dnes od začátku vždy až do konce nejspíše ví kolik je v tom otevřenosti svým pocitum, kolik je v tom nejlepší dnes emoční péče a kolik je v tom i hlubokého emočního porozumění, kolik je v tom dnes přirozené autority stavěné vždy více na skutečné lásce, na skutečném nejlepším přátelství, na větší vždy toleranci, na hlubším porozumění, na silné a hrdé osobní lidské sebeuctě, na vzájemné vždy toleranci, vzájemném vždy respektu a vzájemném vždy uznání a respektu ke své uctě k sobě samému a respektu vždy i ke svému svědomí, rychlé změny nálady a hluboké propady nálady, které na jejich hudebním albu vždy nejlíp u Campina v jeho emočním rozpoložení a v jeho zpěvu vždy nejlíp najdete vždy nechávají větší prostor či resp. vždy i volný prostor i k hlubokému přemýšlení nad sebou, nad svým životem, a než se sami pořádně vcítíte a vžijete do jedné nálady přichází vždy rychle druhá, takže sami jste z toho občas pořádně sami nejlíp emočně už nakonec hluboce deprimovaní a také už často sami už téměř i mánio-depresivní pokud všechny ty krajně hluboké propady nálad na hudebním albu si sami rádi intenzivně u sebe vždy emočně nejlíp prožijete, žádná mániodeprese to není, naopak nakonec líp pochopíte a líp si sami nakonec i uvědomíte že Andreas Frege známější jako Campino upřímně otevřeně po pravdě přiznává a vždy ukazuje že každá depresivní epizoda v životě, kterou si sami projdete je vždy plně přirozená a naopak vždy nakonec jen vede k tomu že jste v životě vždy teprve i více nakonec už upřímnější a duvěryhodnější pro sebe i pro druhé, více i emočně otevřenější, více emočně vnímavější, více empatický, více tolerantní a více vždy tolerantnější, více vždy upřímnější a více vždy i duvěryhodnější pro sebe i pro druhé a mnohem více i poctivější k sobě ve svém životě, více i svědomitější a zodpovědnější i spolehlivější vždy nakonec pro druhé, více asertivnější, lépe se pak ve společnosti i prosazujete a uplatnujete a lépe pak i vnímáte a plně vždy i respektujete své svědomí apod., Campino jako melancholik se svou hlubokou a těžkou melancholickou duší prožívá vždy silný smutek permanentně vždy rád a proto se i vždy sám nesmírně rád vždy osobně dojímá k slzám, to je skutečná empatie, nestydět se už nikdy u sebe ani před druhými lidmi nikdy za všechny své emoce a ani za své slzy, protože vždy jen skutečný zbabělec a vždy jen největší zbabělec a vždy jen největší pokrytec se u sebe vždy vyhýbá svým slzám a stydí se před sebou za to co je vždy i nejvíce lidsky už často hluboce dnes přirozené, empatie je vždy více vždy v permanentní radostně vždy smutné náladě v její naprosté emoční přiměřenosti, také i právě proto mám dnes upřímně rád i některé dnes písně irských U2 jako právě už i jejich vubec dnes nejlepší písně "Beautiful Day", "Stuck in a Moment Cant Get Out Of", "Walk On", "Kite", "A Man and Woman", "Original of the Species", "Until The End of The World", "Acrobat" a "Love is Blindess", možná ještě hudebně zkousnu i písen "Stay", jen jejich písen "One" dnes nijak vubec už nemusím, právě u Campina jeho permanentně silný smutek ho vždy v náladě nakonec vždy vede k jeho přesnému pak emočnímu opaku ve své náladě v sobě a to právě vždy k opačnému jemu emočnímu prožitku k pořádné vždy mánii v sobě právě i vždy nakonec už právě v jeho permanentně hodně vždy intenzivně smutné náladě." K emoční inteligenci svým doslovem Volnomyšlenkář a levicový humanista, dnes i český "Campino" Martin Dyntar, Trutnov.
-
,,A ještě mužu na hudebním "Červeném Očku" vždy k tomu, k té jejich
odporné hudbě nejlíp ještě laikovat na sociálních sítích, největší
ztráta času v životě a vstřebávat zbytečné už vubec dnes k životu už
neduležité informace, které už zdaleka ani nepotřebuju vubec už vnímat a
je bez toho v životě vždy líp, tak podpořte hudební TV "Červené Očko"
zbytečným dnes laikováním na sociálních sítích." Martin Dyntar. -
,,přece jen nakonec něco málo minimálně k velice hudebně rockově dnes mainstreamově podpruměrné české hudební TV Rebel, kterou jsem vedle české hudebních TV stanic "Očko" a "Červené Očko" tolik rád kritizoval něco málo k hudebnímu doporučení co by mohlo mnohem více pravidelně rotovat v hudebně velice dnes mainstreamově rockově hudebně podpruměrné české hudební TV Rebel, co by posluchači jejich tzv. "Hard and Heavy" od americké metalliky nejspíše rádi uvítali i její dnes už právě nejlepší písně "One", "Nothing Else Matters", "Unforgiven", "Mama Said" a "Until The Sleeps", které i z muzikantského hlediska nejsou profesionálně dnes hudebně vubec špatné, ale na české hudební TV Rebel svým hudebním výběrem a svým hudebním playlistem učelově bohužel míří vždy na velkou masovou permanentní zábavu a vždy mainstreamově rockově komerční největší a vždy velký učelově dnes jen čistě komerční masový konzum, není to zdaleka vubec kvalitní rocková hudba, ale melodicky velice vždy monotonní, melodicky velice vždy jednotvárně ubíjející a umlčující v sobě hudební sluch, totéž česká hudební TV "Červené Očko", které je dnes čistě komerčně největší lidsky nepříjemnou a lidsky i nepřirozenou nehumánní, nelidskou hudební kyber totalitou a vždy jen permanentní čistě vždy komerční masovou zábavou pro největší hudebně dnes tupé ovce, i jejich hudební klipy plné vždy lidsky nepřirozených a lidsky i nepříjemných moderních a i postmoderních vždy virtuálních počitačových kyber kulis v pozadí počítačově jen jeddnoduše vysamplovaného umělého lidsky už nepřirozeného a lidsky i hluboce dnes nepřijemného vždy počitačově moderního a počitačově i vždy postmoderního elektronického zvuku v té jejich hudebně žánrově dnes hudebně už netypické zvláštní hudbě křížené žánrově hudebně vždy více někde mezi rappem a technem, anebo technem a hudebním RNB, neskutečně lidsky odporné, největší nelidský lidsky už hudebně nepřirozený největší odporný hudební hnus, to je dnes česká hudební TV "Červené Očko"!" Volnomyšlenkář a levicový humanista v české společnosti Martin Dyntar, Trutnov.
-
Jak jsem mohl v textu opomenout nechápu, byl to samozřejmě Carl Gustav
Jung, ale ani to už by se mě do celého textu komentáře v kolonce bohužel
už ani jeho jméno nakonec nevešlo. Vše jsem musel v komentáři celý text
bohužel už osekat a zkrátit. -
Muj doslov: ,,Jindřich Jašík, nejlepší český
peer-konzultant a uspěšný peer-konzultant v Brně, autor knihy "Cesta ze
Schizofrenie", kterýho si dnes nejvíce vážím a kterou jsem ve svém
vlastním uspěšném zotavení také s touto zkušeností v minulosti celou
tuto jeho knihu "Cesta ze Schizofrenie" dvakrát za sebou přečetl,
Jindřich Jašík a jeho uvod k jeho nové knize "Psychiatrické Maximum" k
podpoře širší masové mediální destigmatizační kampani na podporu a
ochranu lidí se zkušeností s duševním onemocněním, každé společenské
stigma je nejen nepříjemné, ale vždy i nejvíce osobně bolestivé, protože
se ve společnosti stigmatem a stigmatizací vždy více zvenku tlačí vždy
na osobní velké sebestigma u těchto lidí se zkušeností dnes právě s
duševním onemocněním, které jim vždy nejvíce ze všeho dnes vždy brání
vždy nejvíce v jejich zotavení, nic se nedá nikdy už jen čistě co
nejvíce vždy tradičně psychiatricky dnes co nejvíce vše čistě zredukovat
vždy jen na biochemický model chemické nerovnováhy dnes v mozku a cpát
do lidí bezhlavě psychiatrické léky, prášky, je to samo o sobě dnes i
epidemií závislosti na psychiatrických práškách, které z druhé strany
pohledu na věc je vždy i největším dnes lukrativním, vysoce dnes
výhodným byznysem dnes pro velké farmaceutické firmy a vellkým problémem
dnes celé společnosti, ve které chýbí často dnes vždy více klinicky
odborný a kvalitní psychoterapeuti a klinicky i odborný kvalitní
psychologové, zdaleka to v samotném zotavení vubec už není jen o
psychiatrických práškách, o farmakologickém užívání psychiatrických
léku, prášku, at benzodiazepinu, antidepresiv nebo antipsychotik, z
vlastní zkušenosti vím že plné zotavení je vždy více o náhledu na svuj
zdravotní a duševní stav, nikoliv jen dnes o samotném utlumu mozku
psychiatrrickými léky, prášky, které vždy tlumí činnost celého mozku,
psychiatrické léky tlumí a otupují vždy pozornost, emoce i myšlení, už
švýcarský psychiatr i hlubinný psychoanalitik nejlíp sám věděl a nejlíp i
předpověděl že s každým hlubokým emočním traumatem se musí systematicky
vždy precizně dnes klinicky pracovat klinicky odborně dnes
psychologicky a psychoterapeuticky a že i lidé s duševním onemocněním
budou klinicky odborně psychologickou i klinicky odborně
psychoterapeutickou pomoc v bodoucnu v době jaká bude a v době jaká
přijde vždy sami co nejvíce potřebovat a vždy sami co nejvíce i
vyžadovat a nebude to vše už nikdy možné v budoucnu v době jaká přijde
nikdy možné nikdy uspěšně toto vše už nahradit dnes jen farmakologickou
léčbou." (Martin Dyntar)Dostává se Vám do rukou kniha, která má za cíl propojit svět lidí normálních se světem lidí "nenormálních." Z pohledu autora, který si prošel touto cestou tam i zpět, se totiž od sebe v zásadě tolik neliší. Psychiatrické symptomy jsou možná zcela normální reakce na zcela nenormální události. Vždyť prožité trauma je společné snad všem lidem s diagnostikovanou "duševní poruchou." Z toho důvodu není základním východiskem této knihy předpoklad, že lidé s psychiatrickou zkušeností mají nemocné mozky, nebo porouchané duše.
Psychiatrické maximum je volné pokračování knihy Cesta ze schizofrenie. Mé dřívější poznání rozšiřuje o více než šest let zkušeností v oblasti přímé podpory lidí s "psychiatrickými" potížemi. Kromě práce v multidisciplinárním terénním týmu jsem pracoval také pro NUDZ nebo Ministerstvo zdravotnictví, díky čemuž jsem nahlédl i do fungování celého systému péče o duševní zdraví v ČR. Poznal jsem, jak velký je rozdíl mezi překonáváním vlastních překážek a schopností poskytovat vhodnou psychickou podporu druhým. Jsou to dva zcela odlišné světy a do toho druhého jsem vstoupil až po vydání první knihy. Za svého nejlepšího možného učitele ve světě podpory lidí, kteří procházejí psychickou krizí, považuji Marka Hopfenbecka. Díky spolku Narativ jsem se od něj mohl v průběhu celého roku učit terapeutickému umění v rámci výcviku Otevřeného dialogu.
První část knihy vychází zejména z mého působení v oblasti podpory lidí s psychickými potížemi. Je postavená na otázkách, s nimiž jsem se setkával nejčastěji a tématech, která je z mého pohledu potřeba otevřít. Mojí snahou není touto knihou rozpoutat "válku," ale dialog. Přál bych si, aby se dostala také do rukou zdravotníkům, pro které možná bude kritickou, ale snad i užitečnou reflexí jejich praxe.
Druhá část knihy je na té první zcela nezávislá a z mého pohledu se věnuje důležitým životním otázkám. Je psána formou úvah a snaží se být určitým zdrojem inspirace při hledání životní spokojenosti. Ne snad, že bych došel na konec této cesty, ale čím déle po ní kráčím, tím více slepých uliček i užitečných ukazatelů jsem na ní potkal. Rád bych se s Vámi podělil o své dosavadní poznatky, protože psychické "nemoci" v mnoha ohledech vnímám jako důsledek životní nespokojenosti. A právě proto považuji zvyšování životní spokojenosti za ten nejlepší lék na duševní trápení. Snad v této části naleznete něco, co pro Vás bude mít léčivou povahu.
-
,,Člověk by se měl rozhodovat vždy svým srdcem a rozumět vždy druhým
lidem i mnoha věcem i okolo sebe ve svém životě vždy svým srdcem,
podřizovat svuj racionální usudek ve své hlavě vždy správné a vyspělé
emoční inteligenci, nikdy ne naopak, upřímně milovat svým srdcem vždy
znamená nežárlit na druhé lidi nikdy v lásce, vždy upřímně milovat
čistým srdcem znamená milovat druhé lidi bez pýchy, bez povyšování se v
lásce znamená vždy od srdce upřímně milovat a to znamená vždy v lásce
druhé lidi tolerovat a vždy odpouštět, vždy milovat, tolerovat chyby a
odpouštět co se odpustit vždy dá, ale nemilovat sám sebe ani druhé lidi a
žít bez lásky k sobě to se nikdy odpustit už nedá." Martin Dyntar(mé
motto, muj osobní citát, právě ke kterému mě dnes stále nejvíce ještě
stále něco v mém životě dnes nejvíce chybí, něco hodně moc v životě
chybí, už právě hluboce spřízněná duše k partnerskému vztahu ve svém
životě) -
,,Hluboce ted nad tím přemýšlím, němečtí RAMMSTEIN! a DIE TOTEN HOSEN!
jsou 2 nejlepší německý hudební skupiny všech dob, stali se z nich živé
legendy a z jejich hudby dnes největší hudební fénomén! Ale krom
několika málo písní německých RAMMSTEIN! jako jsou dnes právě "Asche zu
Asche", "Ich Will", "Mutter", "Sonne" (u které nikdy nepřestanu ladit,
intonovat se svým hlasem sám právě do jejího refrénu), "Adios", "Im
Nebel" a "Mein Teil" bych dnes celé jejich hudební alba už slyšet dnes
nemusel, mám k nim některé výhrady, především dnes k metallově
industriální podobě samotné "rockové" hudby či i resp. k industriálnímu
dnes zvuku v hudbě, jsem tradicionalista v hudbě, samozřejmě dnes vždy
mnohem více proto v samotné hudbě raději dávám vždy velkou přednost
německým DIE TOTEN HOSEN!, Ukrajinským OKEAN ELZY! i Ukrajinským
VEREMIY! a až na hudební výjimky i kanadanovy a folkaři LEONARDU
COHENOVY! a z ruské melodické populární hudby to je už nejvíce dnes
právě ruský protirežimní zpěvák, folkař Igor Talkov se svými nejlepšími
písněmi "Russia", "Byvschij Pod'esaul", "Chistie Prudi" a "Memmory of
Viktor Coi", ale líbý se mě i některé dnes písně ruských BI2 jako jsou
právě nejlepší dnes jejich písně "Serebro" a melodicky i nejkrásnější
milostné duety "Moj Rock n Roll", "Veter Peremen", "Do Utra" a "Padaet
Sneg" i Vladimir Kuzmin se svou nejlepší písní "Ya Ne zabudu Tebya
Nikogda v předěláce EMINA v jejich společné dnes písni "Sibirskie
Morozi", ruský Nautilus Pompilius s jejich nejlepší dnes písní "Progulki
po Vodě", Yuta i A.Maklakov s romantickou, s nejlepší její milostnou
písní, s hudební baladou s duetem "Imya Lyubov", Smisllovie
Gallyucinacii s jejich nejlepší písní "3000 Zvezdi", ruský Korol i Shut s
jejich nejlepší dnes písní "Prygnu so Skaly" i s písní "Kukla Kolduna",
také i Andrey Knyazz s nejkrásnější ruskou romantickou písní "Neviděli
li vi Devhusku", ruský DDT s jejich nejlepší dnes písní "Metel Avgusta",
Světlana Surganova i Orkester s její písní "Murakami", ruský Umaturman
se svou nejlepší dnes písní "Prostitsya", Nayk Borzov se svou nejlepší
dnes písní "Verhom na Zvezde", ruský Bravo s jejich nejlepší dnes písní
"Lyubov ne Gorit", Diana Arbenina se svou nejlepší dnes písní "...Krilja
(2023)", ruský Akvarium s jejich nejlepší dnes písní "Rock n Roll
Mertvi", ruský Kipelov s jejich nejlepší dnes písní "Ya Svoboden", Chayf
se svou nejlepší dnes písní "Ne Speshi", ruský Gorod 312 s jejich
nejlepší dnes písní "Vne Zoni Dostupa" i samotnou dnes Agatu Kristi i s
její nejlepší dnes písní "Opium" a "Kak na Voyne", rozhodně dnes rád
zdaleka neposlouchám už dnes vše z ruské melodické populární, resp. i
pop rockové dnes hudby, ale zmapoval jsem si ji podrobně, detailně dnes
hudebně nejlíp celou od 80. let v Rusku především, zejména už po rok
2012 do několika málo písní, asi na přibližně dnes jen 32 až 40 ruských
písní, tohle vše mi v komentáři dalo největší práci a hodně i času
(komentář jsem měl rozepsaný přes celé 2 hodiny) to celé líp hudebně
nakonec promyslet." Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar.
