Diskuze OSOBNOSTI.cz

"1000 Nadeln" (1000 Jehel"), tenhle text písně je mi vlastní a mluví mě ze srdce přímo z duše, je o bezradnosti, o zoufalství, které nebere konce a o osobní životní beznaději, když si nevíte už rady, kdy vám druhý lidi nechtějí či neumějí už pomoci, a když voláte o pomoc, obtěžujete a rušíte jen ostatní, každý vám jen dobře radí, ale nikdo vám upřímně neřekne pravdu proč?, vemte si raději prášky, aby jste mohli fungovat dál, ale nikdo na druhou stranu nechce být na vašem místě a cítit se ve vaší kuži, protože by to nesnesl, posloucháte zbytečné a jednoduché rady, které vás doženou jen ještě k většímu zoufalství, rady odborníku-psychiatru, který vás osobně neznají, ale ví co je pro vás v životě vždy nejlepší - jen prášky a zase jen prášky a nic jiného, dají Vám nálepku a stigma ve společnosti, když začnete otevřeně mluvit, jaké to asi je když nenajdete dost schopného a skutečně dobrého psychologa, který by vám dokázal odpovědět a pomoci! A přemýšlíte také o sebevraždě a máte k ní blízko. Někdy se mě uleví, že tenhle muj stav zná i Campino svými texty písní a zatímco písně jako "Luge" nebo "Froschkonig" vás vždy dojmou hluboce k slzám, pokud ty písně alespon už tedy posloucháte dostatečně nahlas, tahle písen "1000 Nadeln" svou silnou melodií má k tomu také blízko, jen by mohla být o něco delší a mimo jiné ten text písně "1000 Nadeln" končí špatně, sebevraždou!... ke konci písně zaslechnete výstřel. A krom toho text písně "Sein oder Nichtsein" je o nezdařeném pokusu o sebevraždu!... 

zanechal jsem jinak na osobnostech.cz v diskuzním foru po sobě slovní salát a rozporuplné a uražlivé komentáře a špatnou pověst k tomu, ale chtěl bych dostat ještě šanci to napravit a změnit k lepšímu.

"Froschkonig" (nepřesně "Žabí Princ"), krásná, ale smutná písen z alba "Opium furs Volk". Vycházím z Google překladu na offic. stránkách Die Toten Hosen, který je nepřesný, o to je těžší se pak správně zorientovat v textu písně. Ta písen je hodně o zklamání se v druhém partnerovy, když nenajdete toho pravého partnera, je o nenaplněné lásce, o rozčarování a o vystřízlivění ze svých předešlích očekávání o druhém partnerovy, kdy jste od něj očekávali oddanost a věrnost, která je melancholikum vlastní, ale současně v textu písně mě překvapují slova o tom, že ničeho skutečně nelituji ve smyslu toho, že jsem udělal pro partnerský vztah ze své strany všechno co šlo, udělal jsem pro druhého partnera maximum a prožil jsem krásné chvíle plné přece i radosti a krátkého štěstí, ničeho nelituji, že bych snad mohl říci prožil jsem krásný vztah, o tom ta písen je, vztah je plný bolesti a zklamání, že nemuže pokračovat dál, ta písen je asi řekl bych nejspíš o rozchodu s druhým partnerem a když se s druhým partnerem rozejdete, bolí to. V písni je to znát. Die Toten Hosen mají hodně písní o neštastné lásce. Náročnější text písně k zamyšlení a k rozebrání má pro mě písen "Alles Wird Voreburgehen", o které(m) nejsem moc připravený psát.

"Alles Aus Liebe" ("Všechno z Lásky") ta písen je smutná, je o neštastné lásce a je plná skepse (a pesimismu) k partnerské lásce či k partnerkému vztahu. Je i o žárlivosti a především je o tom, že máme strach, že když druhého partnera ztratíme, přijdeme s ním i o všechno co máme a potom nemáme či nejsme už bez něj nic, ten pocit zná asi každý, kdo druhého partnera miluje už oddaně a věrně, takový ten pocit je asi za žárlivostí a když už na druhého partnera žárlíme, tak si přestáváme už zároven sami věřit a jsme v hluboké nejistotě sami se sebou. Ta písen je skutečně moc smutná a plná nenávisti ze žárlivosti na druhého partnera, je to extrém o lásce až za hrob, viz. refrén a text písně o tom, že zabiju tebe a pak i sebe, zabiju nás oba...".

Právě jsem četl text ke skvělé písni "Niemals Einer Meinung Sein" (nepřesně "Nikdy Spolu Nesouhlaste") od Die Toten Hosen, tu písen miluji, je z alba "Kauf Mich!" a je přesně nejlíp o tom jak se dobré přátelství nikdy neobejde bez každodenních hádek a jak je těžké k sobě najít cestu a lásku, jak jsou vztahy složitý, ale musíme si odpouštět, ta písen je o přátelství, o tom že né vždy si rozumíme, ale musíme si umět dokázat odpouštět a nemlčet, ale raději se dohadovat a hledat k sobě cestu. Skvělá písen, skvělý album "Kauf Mich!" z let 1993.

Rád bych blíže rozebral dobrý text písně Die Toten Hosen, německy příliš nerozumím, jsem odkázán na oficiální stránky Die Toten Hosen, kde dohledám snáze pak české překlady textu písní Die Toten Hosen a pak teprve mužu psát o svých pocitech z textu písní Die Toten Hosen, ale jsem plný nenávisti kvuli schizofrenii a promítalo se to do nesmyslných a rozporuplných komentářu na osobnostech, nevracím se k nim a snažím se jít dál a zapomenout jednou pro vždy na tyto mé komentáře, které připomenou hodně neviděné a prožité duševní bolesti, osobní zmatenost i malichernost, unáhlenost atd... špatně se na psaní totiž soustředím, hodně také zapomínám a mám dezorganizované myšlení a skutečně blbý hloupí impulzivní komentář je snáz hned pak na osobnostech, jak těžké je se zbytečně neopakovat a psát detailně promyšleně do hloubky, věty psát logicky uspořádaně, budu se snažit rozebrat psaním své pocity i nadále, ale tak abych se v tom neztratil. Jinými slovy nerad bych byl souzený podle nesmyslných komentářu a asi budu, protože nejsou na osobnostech tyto urážlivé, malicherné, rozporuplné a jinak nesmyslné komentáře dosud smazány. Bohužel, nikdo se v nich stejně nevyzná a ztratí se v nich. Bohužel. Nevím kdo spravuje tyto stránky diskuzního fora, ale je to prosba. Takový nevhodný komentáře by měli být smazány!

Skvělé písně "Tage Wie Diese" a "Unter Den Wolken", chce se mi plakat radostí, resp. neznáte ten pocit jaké to je když prožíváte radost se slzami v očích!(?), já ano a to je to nejkrásnější na rockové hudbě když toto dokáže, ty hluboké emoce jsou v srdečných písních "Tage Wie Diese", "Unter den Wolken" a "Kamikaze", ta nejlepší rocková hudba a hlavně je od srdce, ...to není jako ten masově populární německý psychopat, sociopat a sado-masochista v jedné osobě Till Lindemann s Rammstein, to je pěkný hnus..., je to jiný, je to upřímný a ta upřímnost často dojímá k slzám!, když slyšíte tyto písně "Tage Wie Diese", "Unter Den Wolken" a "Kamikaze". Takový jsou přesně Die Toten Hosen -srdečný, upřímný, i občas pesimistický, skeptický a neštastný. Dneska je častěji rocková hudba už jen konzum, už o ničem, ale s Die Toten Hosen to jsou hodně skvělé texty písní, mají svými texty písní co říct, a tom dobrá rocková hudba je - je stavěná vždy na dobrém textu písně, který se vás vždy hluboce dotkne. To už dnes rocková hudba příliš nedokáže.

Je mi líto mích rozporuplných komentářu na osobnostech, se schizofrenií
psaní příliš kognitivně už nedávám, jiný zájmy v životě nemám než se ze
všeho pořádně vypsat, schizofrenie mi tu schopnost a zájem vzala, už
nepíšu rád a řekl bych o sobě že ty kontroverzní komentáře na
osobnostech jsou o mě spíše nepravdivé, jsou zavádějící, nic moc
nevýpovídají o tom jaký skutečně jsem - jsem melancholik, systematik, (z
hlediska schizofrenie kognitivně nepříliš dobrý) analytik, povahově
však ve mě zustalo, a jsem trochu citlivý romantik, ale také pacifista,
ten co ve skutečnosti vubec nevyhledává konflikty a také to co uvnitř
prožívám velice upřímně a hluboce, ale většinou hodně skepticky,
pesimisticky nedávám ve skutečnosti navenek vubec znát. Kvuli
schizofrenii trpím většími depresemi než kolik mám do jisté míry
povahově melancholií v povaze, proto jsem myslím kognitivní a stejně tak
negativní příznaky paranoidní schizofrenie v životě asi včas
nerozpoznal, kterými to vše začalo, řekl bych jsem hodně frustrovaný
morálně na dně a z některých kontroverzních komentářu je to také myslím
pořádně znát, těžko si představit kolik duševní bolesti, nepohody i
životního neštěstí, ztráty rodiny i domova, i druhých blízkých lidí s
odcizením ve vztahu mám vše v životě za sebou, odpustit sobě za
schizofrenii bude to poslední a nejtěžší. A nevím asi to jde, zatím v to
příliš ještě nedoufám dokud nezačnu cítit se teprve skutečně s nějakou
přítelkyní nebo partnerkou skutečně zamilovaný pak odpustit nejen sobě,
ale i druhým lidem vím že bude jednou ze všeho v životě to snazší a
nejduležitější.

Vybavuji si ješte ted živě před očima filmové scény znásilnění snoubenky
Shelly Webster a vraždy Erica Dravena z jinak pruměrného filmu "Vrána", které mě duševně trýznili k
slzám a právě v dusledku místy podprahových záběru tolik vysoce
sugestivní videoklipové estetiky ze záběru kamery, která dominuje celému
tomuto filmu a myslím z mé strany docela i zajímavý psychologický rozbor jinak
tolik nesmyslného akčního filmu. Takže má filmová kritika, jinak mé
kritické psychologické zhodnocení tohoto filmu, na které jsem hrdý: ,,Brandon Lee, který byl udajně neštastnou náhodou zastřelený
během natáčení tohoto filmu, coby bývalá rocková hvězda Eric Draven, se s
shodou velmi záhadných a tajemných, už nevysvětlitelných okolností mstí fanaticky anarchistickým těžkým
narkomanum za brutální a chladnokrevnou vraždu své snoubenky Shelly
Webster, které se dopustili bez jakkéhokoliv pocitu své mravní viny, s
jejíž smrtí však ztratil smysl svého života, je naprosto apatický
poznamenaný s hluboce post traumatickou stresovou poruchou u sebe
samého. Otřesné, hluboce traumatizující jeho osobní vzpomínky na její
brutální znásilnění a na její smrt se u něho snoubí s těmi
nejkrásnějšími chvílemi svého prožitého života. Mstí se plně oprávněně
jen téhdy, protože už právě sám u viníku smrti, zákeřné vraždy své
snoubenky již nenachází žádný jejich prožitek mravní viny, žádnou jejich
lítost. O to více ho pak jeho otřesné vzpomínky neustále přepadají,
duševně trýzní a z jeho post traumatické stresové poruchy podněcují pak k
tomu, aby se za jejich chladnokrevnou vraždu pomstil již ze své osobní
apatie z umrtí své snoubenky, snad aby byl teprve schopný vyrovnat se
tak nakonec u sebe se svým pocitem vlastní viny za tuto situaci, které
nejspíše nemohl už sám nijak zabránit."

Jejich popularita a sláva Die Toten Hosen bohužel uplně obchází Českou Republiku! Bohužel.

"Tage Wie Diese", "Unter den Wolken", "Kamikaze", dobré písně, krásný text, to vyjímečné na téhle hudbě je euforie a silný až fyzický prožitek emocí (to vždy patří k rockové hudbě), kdy jste k slzám dojati radostí téhdy když jste štěstím bez sebe stejně jako když už pláčete občas lítostí, tahle hudba vám vždy připomene že mezi tím je velice tenká hranice. Srdečně miluji písně a texty písní Die Toten Hosen navždy!!! Není už lepší rockové hudby, naopak tak jsem si rockovou hudbu vždy představoval.

Textař, od konce 70. let zpívá v kapele ZK, od roku 1982 už zpěvák Die Toten Hosen i herec z Dusseldorfu, v Německu jinak mediálně i známá osobnost. Svými texty písní se angažuje pro lidská práva, zpívá proti xenofobii, rasismu a masově konzumní společnosti.

V 90. letech byli na vrcholu. Album "Kauf Mich!" (1993) s nesmrtelným hitem "Alles Aus Liebe" a  album "Opium Furs Volk" (1996) třeba s písní "Bonnie und Clide" a pak další vrchol s albem "Auswartsspiel" (2002). To už nikdy nebude. Takový uspěch už nikdy mit nebudou. Snad i proto je na místě říct dobré staré časy! Takové časy už nepřijdou. Přesto rád se stále vracím k těmto jejich 3 právě hudebním album. Nikdy mě neomrzí.

Campino...???... :-( naši nejlepší český pankáči jsou Vision Days! Skvělá kapela, moc dobrá! Ska Punk Rock. Co se třeba naučit česky a přečíst si to... :-(, a Die Toten Hosen neradi koncertují v ČR, proč? Jdou snad jen po velkém domácím publiku a po penězích?... Asi vám ty peníze fakt už skazily charakter. Jen krátce. Všichni žijeme v hnusné době, v hnusném světě, v hnusném kapitalistickém konzumu!, v kapitalisticky masově konzumní společnosti, všechno je dnes jen o penězích, všechno je postavené jen na penězích, jen na učelném vymývání mozku obchodními praktikami, reklamou, konzumem, postavené jen na soutěživosti a výkonu a na kariérismu, a kdo nestačí jet na výkon a soutěžit, neobstojí ve společnosti a je postavený mimo systém... a víte co?, tohle není vlastně moc hluboké, ale je to prostě stručné a pravdivé .... a chce se mě z toho opravdu zvracet, brečet a střílet do lidí, co si z toho nedělají žádnou hlavu, a nejsou z toho, z takových povrchních a falešných hodnot kapitalisticky masově konzumní společnosti dnes jen znechuceny a nedívají se na ni také s neduvěrou a s odporem k systému, co vlastně očekávat od života jedince a psychotika v takové společnosti?. Kapitalistický masový konzum je hodně o nenažranosti a chamtivosti, chceme více a více.. poslechnu si raději "Kauf Mich!" a "Opium furs Volk", texty písní mají neskutečnou hloubku a jsou stejně tak pravdivé... :-) malá utěcha. To jsem jim všechno ještě žral, dnes už moc ne. Byl to ještě téhdy dobrý Punk Rock!

Nejlepší alba Die Toten Hosen v 90. letech, které mám naposlouchaná: "Kauf Mich!", "Opium furs Volk"... druhý vrchol přišel roku 2002 s jejich albem "Auswartsspiel", vše dobré, vubec nejlepší alba až do roku 2004 po album "Zurruck zum Gluck", pak pro mě přišlo zklamání, po roce 2004 pak nebyli už pro mě dostatečně dobré celé alba, ale jen některé singly z "In Aler Stille", stejně tak z "Ballast der Republik" a z "Launer der Natur"...nejlepší písně, které mám naposlouchané: "Niemals Einer Meinung Sein", "Alles Aus Liebe", "Die Zehn Gebote", "Paradies", "Froschkonig", "Du Lebst nur Einmal", "Schlampe", "Das Madchen aus Rottweil", "Steh Auf, Wenn Du Am Boden Bist" a "Nur Zu Besuch", "Ich Bin Die Sehnsucht in Dir", "Freunde", "Am Ende", "Wofur Man Lebt" a "Unsterblich"..., z B-side a rarit to jsou pak pro mě písně jako jsou "Urlaubsgrusse", "Alles ist Eins" anebo "Fallen"...

Jedna z nejkrásnějších, z nejsmutnějších písní je právě méně známá písen "Urlaubsgrusse". Poslouchám ji v poslední době od Die Toten Hosen hodně, je ještě lepší než "Nur zu Besuch". Pomáhá mě bojovat s vnítřními démony, které mě sužují - s hlubokou samotou, s izolací, se smutkem, s lítostí co bylo, a s vnítřní prázdnotou, s vyprahlostí srdce, s lhostejností, s netečností, s apatií a se zmatkem co je spíše ted. Těžké najít řád. Jak je krásné a duležité umět se dojmout k slzám a vědět z čeho... text písně "Am Ende", který znám, to vystihuje snad nejlíp, a pak "Nur Zu Besuch", "Alles Wird Voreburgehen", "Fallen"... není od Die Toten Hosen krásnějších písní a i ten občas hluboký pesimismus k tomu tak nějak vždy i patří. Snad protože jsem taky melancholik a ve znamení rak stejně jako Campino, ale narozdíl od něj narozdíl od tíhy tvrdých drog, kokainu anebo heroinu či alkoholismu, které ho sužovali ke mě patřil kdysi možná ještě těžký boj s duševním onemocněním paranoidní schizofrenií, který jsem vzdal a zbylo jen hluboké trápení, protože už nedokážu bojovat s tím s čím bojovat ani nelze - se schizofrenií, s duševním onemocněním, protože žádná rodina není a přátelé už také nejsou, ale text písně "Urlaubsgrusse" od Die Toten Hosen mě dnes alespon připomíná, že rakovina plic, na kterou v roce 2008 zemřela má matka, byla vlastně taky těžký boj, který už sama nevyhrála. Jsem na tom podobně, odchází mě mysl, nedokážu psát a srdce nic necítí, a když občas jo pak je jen další ataka, která znamená něco ještě prožívám a cítím. Velice smutný a neštastný. A také bezradný a zoufalí, jsem v boji s duševním onemocněním zvané schizofrenie. A také všechny ty mé stále opakovaně už nesmyslně dlouhé a nevěcné, nemístné, nevhodné a malicherné, a ke všemu ještě tolik zmatené i urážlivé komentáře na osobnostech, které bych tu nejradši smazal a nikdy neviděl, se kterými jsem jen tolik marnil čas. A nelze je tu po sobě bohužel smazat. Mám je tu stále na očích. Tu tíhu osobní malichernosti a také všeho zmatku a její stálé připomínky, ale hlavně nevěcnosti a nevhodnosti toho jaké komentáře by tu neměli být a pokud ano, měli by být rozhodně už smazány. Stále je to ještě prosba.

Campino, z jedné poloviny dnes v Německu dobře a široce medializovaná rocková hvězda a z druhé poloviny až citlivý a smutný charizmatický romantik, typické pro raka, aneb i melancholik jak i posluchačum také zazní z textu poslední písně "Kein Alkohol!" na albu "Auswartsspiel" (2002) aneb nejlepší alba Die Toten Hosen dnes datuji do let 1993 od přelomového alba "Kauf Mich!" s nejznámějšími písněmi "Niemals Einer Meinung Sein", "Wunsch Dir Was" a "Alles Aus Liebe" až po rok 2004 po album "Zurruck Zum Gluck". Přeji jim více právě takových překrásných už srdečných melancholických písní-balad jako je "Urlaubsgrusse", "Fallen", "Wofur Man Lebt", "Nur Zu Besuch", "Schwere-Los" či "Alles Wird Voreburgehen", zvláštní hudba právě pro ty co myslím znají blíže Die Toten Hosen a vědí že DTH moci rádi porušují konvence žánru, dnes už prostě netypický punk rock. Vždyt jejich živé koncertní vystoupení na "Alles Ohne Strom" bylo akusticky orchestrálně nezvykle trochu podkreslené klasikou trochu i do swingu. Zvláštní hudba, prostě zvláštní punk rock.

To jaký to je pocit pro Andrease Fregeho (,,Campino") být skutečně plně autenticky a upřímně věrohodně sám sebou před kamerou v mysteriozním v Bergmanovském v koprodukčním road-movie "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo", 2008), nic před filmovým divákem nehrát, nijak už nemanipulovat filmovým divákem, nemanipulovat s jeho city je dnes vzácné, pro Wima Wenderse a jeho filmy tolik typické - tj. neovládat násilně jeho hluboké city, nechat je spontánně pomalu před filmovým divákem skutečně postupně nenásilně plynout. Největší herecká role a největší životní herecká příležitost pro Campina, znamenitý film s vyjímečným kameramanem s Franzem Lustigem. Miluji srdečně ten film. Právě kameraman Franz Lustig patří dnes k naprosté špičce nejlepších evropských kameramanu proslavených ve světě. Nepopsatelný krásný zážitek mám z toho filmu zase a znovu, pořád mě to stále divácky něco přitom opakovaně dává, především mé krásné očistné slzy z milostné zápletky, z milostné romance, přestože to není vubec romantický film, je o něčem mnohem více. Snad vám napoví divácky mnohem více krásná alegorická "Sedmá Pečet" od Ingmara Bergmana také ukrytá skvěle v jinotajích, v metaforách. Jeden z jeho nejlepších filmu Ingmara Bergmana. A pak není jediným komu je snímek "Palermo Shooting" vlastně věnován. Wim Wenders se v něm srdečně vyznal především právě Ingmaru Bergmanovy. ( Protože to nemužu už veřejně sdílet na FB -- svuj FB učet mám ted raději zablokovaný, nedostanu se do něj, napsal jsem to právě sem také od mého srdce myšlenky co ve mě dlouho převládaly a bouřily..) (Lubo Kostiviare, nevím asi to tu čteš, byl by jsi asi jediný. Nepoužívám ted FB z mnoha dobrých duvodu Lubo, někdo s ním totiž Lubo neoprávněně nakládal a manipuloval bez mého vědomí bohužel a snad naštěstí v něm trochu mírně tam někdo předělal mé jinak skvělé a pro mě tolik duležité dlouhé komentáře ke všem hudebním videoklipum německých Die Toten Hosen, i k ruským Nautilus Pompilius jako je písen "Progulka Po Vodě", k Ukrajinským Veremiy i k rusovy Igorovy Talkovy.)  MARTIN DYNTAR..

K nám se jim do Česka koncertovat nechce, nevadí, pro mě na vubec těch nejlepších textech jejich písní se podílí především Andreas Frege známější jako Campino, skvělí herec a dnes vyrovnaný, se sebou srovnaný člověk co má své velké a velice dobré srdce na rozdávání pro druhé přátelé kolem sebe, a nic na tom už vubec nemění ani právě ta skutečnost že jsou právě z kapely Die Toten Hosen dnes doma uspěšný ,,milionáři", jsou za tím vybudovaná léta tvrdé koncertní dřiny, neuprosného a nesmlouvavého neustálého koncertního vystupování doma i ve světě, s ohledem zpět vždy byla a stále možná ještě je pro Campina a nejen pro něj osobně jeho kapela a jejich publikum, jejich punk rockový fandové do Die Toten Hosen jejich velkou rodinou. Tyhle velké peníze jsou pro ně, pro tenhle německý punk rockový big band jen zaslouženou hrdou odměnou za neskutečně tvrdou práci od počátku 80.let. Campino je člověk co má své zkušenosti s tvrdýma drogama i s těžkou depresí, pro mě s hraniční (s ještě neprokázanou) bipolární afektivní poruchou osobnosti právě u Campina, proč o tom bohužel opět zase otevřeně mluvím v mnohem pak v širší souvislosti právě se mnou? S mým zdravotním stavem? Protože vím v poslední době ze své náhlé a nečekané zkušenosti jak se vše muže rychle obrátit s užíváním antidepresiv, zvláště Trittica a dnes snad teprve konečně nejlíp vím co je to skutečně ta pěkně rozjetá těžká mánie po jeho užívání, která u mě v poslední době končila bez náhledu na to, na samotnou velice těžkou post schizofrenní depresi i rozjetou mánii ke všemu navíc ještě se svým pokusem o sebevraždu s těžkou post schizofrenní depresí po prodělané mánii nakonec s nepředstavitelnou fyzickou unavou,s fyzickým vyčerpáním, se zkolabováním, ke všemu ještě umyslným, kdy nemužete s návalem množství energie a emocí ani už pravidelně spát... atd.... puvodně jsem prošel několika hospitalizacemi, u něj (u Campina) bylo dost pravděpodobně navozené možná i tvrdýma dogama, k tomu alkoholové opojení, velký koncertní stres a také fyzická unava, také fyzické vyčerpání... možná ještě do daleko větší míry, stačí k tomu vidět koncertní vystoupení Die Toten Hosen z Rock am Ring 2008 a mám v tom celkem jasno, takový skutečně velký fyzický stres u jejich zpěváka Campina předpokládá být osobně ve velice dobré fyzické kondici... (Nedopsáno... věnováno tomu největšímu punk rockovýmu fan do Die Toten Hosen na Slovensku Lubo Kostiviarovy. Já jsem doufám největší rockový fan německých Die Toten Hosen v Čechách. Lubo asi to tu čteš už jsem tu být nemusel. Chtěl jsem skutečně raději zemřít, ale právě Die Toten Hosen dnes už stejně rád jako dříve -asi od roku 2002- poslouchám dál. Není to Lubo zvláštní. Jsem myslím jejich hudbou a jejich texty písní stejně vášnivě fanaticky posedlí jako nikdo jiný v Česku, v ČR.) Velký pozor všem na skutečně ne nejlepší, na některé u textu jejich písní (Die Toten Hosen) skutečně velice špatné a na velice nekvalitní české překlady jejich textu písní na webu KARAOKETEXTY.CZ. To někdy od poslechu bohužel odradí, jejich texty písní by se dali přeložit rozhodně mnohem líp. To si bohužel uvědomuje málo lidí. MARTIN DYNTAR

Jediné co k DIE TOTEN HOSEN u nás v České Republice skutečně zatím není a nejvíce už chybí jsou nejen jejich hudební koncerty ale i jejich větší rockový příznívci a stejně tak i konečně kvalitní české překlady na webu Karaoketexty.cz nejsou dostupné, a pokud ano tak ne vždy v té uplně vhodné kvalitě, ne v jejich "dobrém českém překladu". Sžírá mě hluboké nepochopení toho proč vlastně tomu u nás tak je, proč oblíbené texty písní Rammstein se svou sadistickou uchylnosti a se svou sadistickou zvráceností jsou nejčastěji u svých posluchaču tolik žádané a nejčastěji ze všeho nejvíce do češtiny překládané. Gratuluji českým rockerum, tohle je pěkně postavené na hlavu, je vidět že Češi nejsou vubec sami v Česku tak nějak normální a většina z nich patří svou pracovitostí, svým pokrytectvím a svými osobními předsudky zažívám vždy osobně častěji v jejich samotné společnosti zas a znovu, snad za to sami svým osobním pokrytectvím (předsudky jsou také nemoc) patří asi bud do kriminálu anebo do psychiatrické léčebny je řádně diagnostikovat proč jsou tolik neinformování a nevzdělaný když dennodeně 24 hodin tráví a marní svuj čas ve virtuálním světě sociálních sítí tolik nepřímou svou komunikací s druhými lidmi, a pak mohou druhé lidi rádi předem očernovat, dál stigmatizovat a dál znevýhodnovat a dál jím upírat jejich lidská práva. Typický pracovitý Češi, to se v nich asi nikdy nezmění. MARTIN DYNTAR

Vnitřně i duševně Campinovi celí život něco chybí - kus sebe sama a jejich hudební kapela je pro ně možná i více než jejich partnerské vztahy a jejich rodina, celí život se učí nejlíp navzájem sami od sebe co je to být dobrý spolehlivý, oddaný a zodpovědný přítel snad proto že přátelé jsou také rodina, kterou si sami v životě neustále vybýráme a jednou vybereme. Tyhle němci jsou jedinečný a nenahraditelný tím že za všech podmínek a za všech okolností drží v životě stále nejlíp při sobě, jsou si navzájem oddáni na život a na smrt a v textech svých písní to odrážejí co to všechno v životě stojí a co vše se tomu musí v životě dokázat obětovat - někdy i partnerské vztahy a svou vlastní rodinu pro svou kapelu a hudební tvorbu, pro své v minulosti tolik neustále sebezničující rekordní koncertování nejen v Německu a v Evropě, jsou nesmírně populární právě v Argentině, kam se neustále rádi vracejí a právě na Kubě vubec v životě konečně nahráli své vubec nejlepší album "Auswartsspiel" z let 2002, na něm si pro mě prožili a zrekapitulovali uplně snad vše nejlepší i nejhorší ve svém životě. A dnešní rappeři už neví hodnotově o skutečném a dobrém přátelství už snad téměř vubec nic. Závěrem Campino snad už prožívá stejně jako já své slzy (velice přiměřeně) i svou radost líp než dnes druhý lidi, který se za své emoce stydí a vidí v tom i slabost, prožívá to současně už ze všeho ve společnosti a bylo tomu snad v jejich hudební tvorbě v letech 1993 až 2012 a muže o tom druhým lidem vyprávět a poučovat je a radit jim v životě v textech písní Die Toten Hosen proč tomu tak je a bylo. Campino je sám o sobě hluboce empatický a nesmírně (prostě hluboce) chápaví člověk, který má u mě hudební sluch, proto své a lidské emoce osobně vnímá a prožívá tolik celistvě lépe než druhý lidi a chápe je v rockové hudbě prostě jinak a lépe, a nepřeháním, tyhle němci se dnes prostě snaží hrát swingově do jazzu i klasiky, i do popu a jde jim (šlo jim to) to na "Alles Ohne Strom", pro mě trochu hudebně a žánrově už velkolepě grandiozně moc hudebně žánrově nakonec přeplácané, mám raději jejich koncert v akustickém podání z Wiener Burgtheater z roku 2005 a rád se k němu posluchačsky vracím. Prostě tyhle němci se ze všech svých sil neustále ještě snaží aby jejich fenomenální texty jejich písní v jejich hudbě za každou cenu nakonec zlidověly, proto snad také nesmírně velice rádi ve svém repertoáru svých písní na koncertech hrají neustále jedno a totéž stále dokola že tím posluchačsky už přicházejí témeř uplně o vše, nudí tím své rockové fandy a jeden z duvodu proč mě jejich rockové koncertní vystupování v minulosti nikdy osobně nepřekvapilo a nudilo až na jednu výjimku a tou je jejich akustický koncert z Vídně z roku 2005 měl rozumně ten dosud nejlepší nejrozumnější výběr jejich písní. A dnes nedokážu pomalu říct, jejich hudební kariéra dnes pomalu vyhasíná, je v té největší nejistotě. A závěrem Campino přijímal v minulosti podpruměrné herecké příležitosti, podpruměrné herecké nabídky, život mu herecky změnil až jeho přítel Wim Wenders svým milostným mysterozním road-movie snímkem "Palermo Shooting" byla jeho jedinečná a nenahraditelná už ta jeho dosud největší herecká příležitost (jeho největší herecká role) a vím že Campino se mu poté svým režijním podílem na dokumentární retrospektivě právě o Wimmu Wendersovy odvděčil, cítil za to Wimmovi svou hlubokou vděčnost a vrátil mu jí v životě. Vizuálně ty nejlepší ty nejsugestivnější klipy k písním Die Toten Hosen jsou pro mě do dnešního dne právě klip k písni "Kamikaze" a k "Altes Fieber", tak má přesně vypadat vysoce hudebně kvalitní ,,mainstream", tak má vypadat kvalitní ,,pop", ačkoliv jejich hudba ani jedním z toho vubec není. Mužete to tu dopsat svým zpusobem za mě i vy sami, já bych raději zemřel za to co osobně prožívám s jejich hudbou a díky jejich hudbě, prostě co natolik upřímně cítím k jejich hudbě, k textum jejich písní Die Toten Hosen je pro mě v životě už osobně nejvíce, je to pro mě tolik duvěrně už intimně nesdělitelné a nikdy nepopsatelné. Cítím v sobě tu nesmírnou a hlubokou už nikdy (nikým) nepopsatelnou vděčnost právě díky jejich hudbě. Děkuji prostě dnes neskutečně moc za vše že jsem s nimi mohl být u toho všeho v jejich životě. MARTIN DYNTAR