-
Právě ted sleduji a hlasitě poslouchám officiální hudební video klip k písni německých RAMMSTEIN! "Ich Will", je to zkurwená společnost! Nikdo dnes není "morálně" uplně bez viny na tom všem dnes ve společnosti už špatném!!! Němci si takových odvážných lidí, co projeví svoji největší kuraž, dnes alespon nejvíce cení, ale co vy? Vy tu takovým druhým lidem dnes už sami nepřejete bohužel už vubec nic dobrého, česká společnost dnes jen hluboce nejvíce hnije!!!, tady se už bude brzo dařit v Česku bohužel vždy jen největším swiním a dovolání svých práv nikde nebude už žádné, mám to i na srdci, ted se mě evidentně v Trutnově někdo osobně rád mstí, zkurwená česká povaha "Pracovitý, ale stejně swině!!!", mám to na srdci, budu na to stále myslet, občansky levicově aktivně angažuju se ted ve společnosti plně i svým psaním tak nejvíce jak jen osobně už mužu!, ale v Česku se bohužel už daří jen swiním a charakterní čestný sebedisciplinovaný slušný člověk na vše špatné ve společnosti doplatí vždy osobně už bohužel na vše vždy nejvíce a nemá často už bohužel sám nikde už vubec žádné dovolání, často už jako nepotřebný a vysoce vždy i nepohodlný. Německé RAMMSTEIN! ted v poslední době poslouchám hodně, rád sleduji officiální hudební video klip k písním "Ich Will" a "Mein Teil", nejlepší písně i officiální hudební videa německých RAMMSTEIN!, nechcete to tu vubec po pravdě už upřímně dnes slyšet, že tohle vše je největší dnes nejen duševní, ale vždy více i sociální patologie, která člověka často dotlačí k tomu že chce vidět druhé lidi dnes také co nejvíce dnes hluboce trpět a dotlačí ho především vždy k tomu že už ubližuje bohužel vždy rád!! (dnes z forenzního psychologického hlediska je to často vždy přirozená lidská reakce na osobně vytrpěné hluboké trauma!!!) Srovnejte si to v hlavě líp i vy, protože vždy po dobrém si dnes bohužel často hluboce už do svědomí už nikdo nikdy bohužel dnes už nesáhne, tohle je hluboký morální apel i na lidské svědomí, pokud ovšem ještě dnes vubec ještě nějaké je. Někdy o tom bohužel sám i pochybuju. Z mé strany vše. "EM ENDE" Martin Dyntar.
-
,,Přišlo vyrozumění z vnítřní kontroly. Nebylo to zbytečné jak jsem si myslel, tady v tom bezpráví je dnes skutečně těžké mit nějaké své skutečné dovolání spravedlnosti bez toho pokud se neobrátíte už v celé věci sami do TV na média, která vše zveřejní, teprve pak se bohužel vždy většinou skutečně nakonec i řeší mnohé věci ve společnosti, nechci uplně už podkopávat duvěru veřejnosti v médií, ale myslím si že pravdou nakonec je že vždy bohužel jen malí nepatrný zlomek všeho občanského lidského bezpráví se nakonec uspěšně dostane do TV do médií k zveřejnění mnoha věcí, o kterých často nemá veřejnost už dnes vubec vědět a kterých se dnes tzv. už nemá veřejně dnes otevřeně vubec mluvit, ale právě média, TV to vždy jediná často dokáže uspěšně vždy změnit." MD.
-
,,Křivé nařčení a křivé obvinění ze strany ředitelky RIAPSu a mé ambulatní psychiatričky DR. Zuzany Kozákové! Budete nakonec sama nejspíše obviněna i z mého vydírání!",,Křivé nařčení a křivé obvinění ze strany ředitelky RIAPSu a mé ambulatní psychiatričky DR. Zuzany Kozákové! Budete nakonec sama nejspíše obviněna i z mého vydírání!",,Budete v celé věci obviněna z křivého obvinění, vše jsem telefonicky ustně předal městské policii v Trutnově a ještě ji to celé předám dál rád v písemné podobě!",,Budete sama obviněna z mého křivého obvinění bez jakkýchkoliv už přímých dukazu, budete obviněna městskou policií v Trutnově a budete to celé muset sama vysvětlit i městské policii v Trutnově! i mé veřejné městské opatrovnici paní Gabriele Mačkové! Tyto informace od městské policie bude mit dnes už sama také, máte se sama skutečně také na co těšit bezpáteřní a nečestná psychiatrická DR. Zuzano Kozáková! se svými dnes tolik už nečestnými a špinavými svými bolševickými totalitními praktikami." Martin Dyntar.
-
,,Se
dobře i nejlíp dnes ví jak jsou dnes zastaralé a pofidérní soudní
znalecké posudky soudních znalcu, je to vlastně často i absurdní, je to i
paradox, často vám soudní znalci už nedají žádnou naději na plné
uzdravení když žerete ty psychiatrické prášky a jste jimi permanentně
utlumeni a nemotivováni apatický jen v apatii a v tzv. i
"antipsychotické" hluboké depresi,ale hlavně vždy pod sadisticky často
vždy co největší permanentní kontrolou ambulantních psychiatru který vám
tvrdí že jedině psychiatrické prášky vás jediné jedině uzdraví, je to
velice špatný a zkurwený a stále ještě nehumánní, nelidský systém
psychiatrické péče nejen dnes v České Republice, který se dnes více
eticky i demokraticky dalekosáhle dnes peerovsky i psychoterapeuticky
usilovně snaží správně celý posunout a změnit dnes i bývalí dnes
nejlepší český peer-konzultant Jindřich Jašík, který sám napsal a vydal
už uspěšně 2 knihy a to "Cesta ze Schizofrenie" a "Psychiatrické
Maximum" a kterýho si dnes pro jeho ostrou i radikální jeho opozici k
tradiční dnes i vědecky pofidérní a zastaralé tradiční psychiatrie,
která se dnes uspěšně vždy jen co nejvíce už dnes snaží zredukovat v
tradiční psychiatrii absolutně už vše vždy jen na biochemický model
chemické dnes nerovnováhy v mozku a sama dnes přehlíží už nezdravou,
špatnou a zhoubnou a velice dnes i nebezpečnou společenskou epidemii
závyslosti na psychiatrických lékách, práškách dnes ve společnosti na
které vždy lukrativně, vysoce vždy výhodně dnes nejvíce vydělávají vždy
velké farmaceutické firmy, já respektuji a uznávám vždy více moderní
(neuro) vědecké hledisko moderní neurovědy, které často zpochybnuje
tradiční špatné stereotypní vědecké hledisko tradiční dnes psychiatrie a
hledisko dnes i celého systému dnes špatné a stále ještě nehumánní,
nelidské psychiatrické péče, ano protože na moderní neurovědecké
hledisko dnešní špatný a stále ještě nehumánní, nelidský systém
psychiatrické péče dnes bohužel samotná tradiční psychiatrie vubec
neslyší a právě to se dnes celé musí líp moderně demokraticky ve
společnosti dnes vždy celé změnit, už se dnes nesmí občansky nečinně a
občansky i lhostejně dnes tolik přihlížet to jak do vás ambulantní
psychiatři bezhlavě dnes co nejvíce nehumánně, nelidsky cpou své
psychiatrické prášky, ty je nutné užívat vždy přiměřeně s velkou mírou a
za mě líp se vždy zotavuje a funguje vždy pod vlivem nižších dávek
antidepresiv i antipsychotik, to je vždy i humánnější, to je vždy i
mnohem více už lidštější, zdravím nejlepšího, dnes už asi i bývalého,
dnes už rozhodně nejlepšího našeho českýho peer-konzultanta Jindřicha
Jašíka.", s pozdravem Martin Dyntar, MD., prozatím dnes ještě stále
Trutnov.
-
oprava: aha Wolf Hoffmann s kytarovou předělávkou "The Moldau" se nakonec do komentáře i vešel, tak nic!
-
,,i z hlediska moderní neurovědy je dnes vědecky nejlíp plně prokázané že
dát dnes novorozeněti nebo dítěti tablet do ruky a nechat ho sledovat
sociální sítě tak se v dusledku právě toho už nebude některá část jeho
mozku vubec vyvíjet dnes už správně, mladý lidé jsou dnes na sociálních
sítích dnes zahlceny a ochromeny, paralizování tolik nepodstatnými a
neduležitými informacemi a jejich co největší vždy dnes masovou
spotřebou, že mají sami tím už svuj mozek už nejvíce dnes přestimulovaný
a nesoustředí se pak sami často v dusledku toho už ani ve škole na
učení a mají často i sami v dusledku toho dnes bohužel i nedostatek
spánku i právě spánkovou deprivaci, varují před tím sami dnes i
psychologové, ale asi to možná tvrdí trochu jinak vím, ale stejně v tom
všem budu sám už více radikální aby se věci ve společnosti dnes líp
změnili, sociální sítě a bohužel dnes až patologická závyslost dnes na
nich, na moderních digitálních dnes technologiích je dnes velký problém
ve společnosti a je třeba v té závislosti dnes vždy hledat a najít sami
mnohem lépe vždy zdravé i vždy bezpečné a přiměřené vždy hranice!"
Martin Dyntar. -
Sleduji ted ZEMĚ HOJNOSTI, pro mě je to nejlepší film němce Wimma
Wenderse. Muj nejoblíbenější, mám z toho filmu alespon na krátkou chvíli
dobrý pocit že život muže být někdy a občas krásný a že stojí za to pro
druhé žít. Kéž by ten dobrý a krásný pocit z filmu ve mě samém přetrval
i po skončení filmu Wimma Wenderse ZEMĚ HOJNOSTI.Je to nenásilné
křestanské ROAD-MOVIE o hledání svých léty ztracených rodinných
příbuzných, je to road-movie film o empatii (o vcítění se a o soucitu) s
druhými lidmi, je to film o vzájemném porozumění si svým osobním
pocitum (častěji nelehkým a tíživým u srdce jako jsou uzkosti a
deprese), je to film o životní jistotě s nalézáním a s objevováním
rodiny a domova, je to film o nevyřčených, o zatajovaných a o v sobě
samém potlačených traumatech z války (za kterými je nezdravá
podezíravost), je to film o AMERICE, o jejím stavu této země a
společnosti po 11. září po terroristickém utoku na světové obchodní
středisko na New York. O tom jak se tato země a její společnost
proměnila, změnila díky převažujícímu vlivu masových médií na politickou
zakázku v podezíravou a v nenávystnou vuči islámskému vyznání a v
antisemitistickou a ve xenofobní vuči jakkýmkoliv už pak odlišným
etnikám. Také je to o tom že americkou vládu v nejmenším už vubec
nezajímá chudoba a bída a bezdomovectví nezaměstnaných chudých lidí v
Americe (jak je nejlíp vydět ve filmu) zejména a především v okolí Los
Angeles i jinde, ale americkou vládu zajímá už jen válka v Iráku. A Wim
Wenders to oprávněně kritizuje s odstupem a s nadhledem, bez nenávysti s
láskou a s porozuměním stávající obtížné (krizové) situaci.Film
diváka zaujme beztížnou pohyblivou kamerou Franze Lustiga (mimo jiné
jednoho z nejlepších a z nejocenovanějších evropských kameramanu - viz.
obrazové ztvárnění kupř. road-movie snímku "Palermo Shooting" či "Dont
Come Knocking") a smutkem a steskem (nostalgií) krásně procítěnou a
dojemnou hudbou THOMA (zpěváka a člena Radiohead) a natolik už upřímným,
duvěryhodným a natolik už přesvědčivým křestanským kázáním zdejšího
faráře. Co k tomu více dodat? Michelle Williams je puvabná a krásná,
vstřícná a laskavá a empatická lištička, zatímco John Diehl je zatrpklý a
krajně neduvěřivý a krajně podezíravý. Ve konci filmu zazní i
optimistická písen "Land of Plenty" Leonarda Cohena a k závěrečným
titulkám zazní smutná "The Letters" též Leonarda Cohena a Sharon
Robinson, které je krásným a nadějným příslibem zakončení filmu ZEMĚ
HOJNOSTI o tom že slunce bude opět zítra zářit nad Amerikou každý den a
pravda bude v Americe každým dnem.Hodně často pláču a prolévám
slzy nad tímto filmem, pláču nad ní (nad Michelle Williams), nad její
nevinností a puvabem, nad její laskavostí, odvahou a upřímností, nad
jejím šarmem a nad jejím kouzlem osobnosti, nad její krásou a tím jak
sama dokáže druhé lidi věrohodně přesvědčit.Pro mě je to krásná
chvilková uleva a očista od všeho špatného co jsem v životě prožil.
Protože není to jen pouhý film, je to sám ŽIVOT ztvárněný Wimmem
Wendersem, dobrým a čestným člověkem, který toho (díky svému cestování a
zájmu o křestanství a teologii a univerzitní pedagogii) o životě ví
tolik že z jeho road-movie a nejen road-movie filmu se člověk muže lépe
učit o sobě samém. Muže už skrze jeho filmy WIMMA WENDERSE lépe poznávat
sám sebe. To je vyjímečné a mimořádné. Díky Wimme!! V tom tě natolik
ocenuji, obdivuji tě Wimme a uznávám tě Wimme a takhle si tě chci
především díky tomuto filmu ZEMĚ HOJNOSTI v životě i nejlíp zapamatovat
jako dobrého, srdečného a čestného člověka. Děkuji Wimme, je to pro mě
ctí vydět a snažit se pochopit tvé filmy. Děkuji ti za to Wimme!! -
"Ein Augenblick Freihait" ("Na Chvíli Svobodní" 2008) íránského
režiséra Arashe T. Riahio s věrohodně pusobivou kamerou (kameramana)
Michaela Riebla. Arash Riahi, který nejspíše pravděpodobně sám uspěšně
získal politický azyl v Rakousku nakonec tento koprodukční film
(Turecko-Rakousko-Francie) věnoval svým sourozencum Armanovy a Azadeh.Moc
krásný a hluboce dojemný film o empatii migrantu z Iránu (jednotlivcu i
rodin s dětmi), o vcítění se do trápení se druhých lidí a film o
soucitu s druhými lidmi, s rodinou s dětmi, film o vzájemné
sounáležitosti rodiny s dětmi a přátel až film o (vzájemné) loajální
oddanosti rodin s dětmi a přátel, film o naději na nový a lepší život
uprchlíku z Iránu unikající před náboženským islámským fanatismem a před
terrorismem samozvané Islámské Republiky cestující nejdříve a nejblíže
do Turecka k udělení víza od OSN potřebné k vycestování do Evropy, ale
také film o bezmoci a beznaději (zejména a především dětí i dospělích)
věci kolem sebe ve společnosti změnit k lepšímu.Film o té
bezmoci až beznaději hrstky lidí (zejména dětí), která lítostí filmových
diváku nad nimi samími je nakonec dříve nebo později hluboce dojme k
slzám, doufám v to že tak jak jsem nad filmem intenzivně proléval slzy
já sám vcítěním se do filmových postav (nejspíše a pravděpodobně
ztvárněné z řad nehercu) do jejich pocitu a prožitku emocí a touhy, mím
soucítěním s tím co si sami v té které situaci prožívají a po čem
současně nejvíce touží, intenzivně nad tím prolévám slzy jak mou lítostí
jich samích tak i jindy místy silným radostným nadšením (už z
nečekaného) ze štastného konce pro některé migranty a jejich rodiny s
dětmi či pro některé dospělé jednotlivce. Jiní jsou deportováni zpět do
své vlasti (do Iránu) a tam jsou poté pravděpodobně už nejspíše bez
jakkéhokoliv řádného a spravedlivého soudního procesu nekompromisně
popraveni jak film divákum ukazuje k samotnému začátku a ke konci
filmu.(věnováno o de mě tomuto íránskému filmaři Arashe T. Riahi
a jeho kameramanovy Michaelu Riebla, s věnováním sepsal Martin Dyntar) -
,Ano celá Ukrajina Ruskou agresí válkou nesmírně hluboce neštastně trpí,
a do textu písní i do samotné hudby právě Ukrajinských hudebních
Veremiy by se to i mělo vždy právě do jejich textu písní dnes více
hudebně celé vstřebat a právě i vždy do jejich textu písní celé více i
hudebně dnes promítnout." Martin Dyntar -
Сектор Газа - Демобилизация ("Ruské hudební
podzemí": Sektor Gaza "demobilizacja", chtěl jsem dát puvodně jejich
"Lyriku", taky dobrá písen) MD. 🙂
