-
,,Se
dobře i nejlíp dnes ví jak jsou dnes zastaralé a pofidérní soudní
znalecké posudky soudních znalcu, je to vlastně často i absurdní, je to i
paradox, často vám soudní znalci už nedají žádnou naději na plné
uzdravení když žerete ty psychiatrické prášky a jste jimi permanentně
utlumeni a nemotivováni apatický jen v apatii a v tzv. i
"antipsychotické" hluboké depresi,ale hlavně vždy pod sadisticky často
vždy co největší permanentní kontrolou ambulantních psychiatru který vám
tvrdí že jedině psychiatrické prášky vás jediné jedině uzdraví, je to
velice špatný a zkurwený a stále ještě nehumánní, nelidský systém
psychiatrické péče nejen dnes v České Republice, který se dnes více
eticky i demokraticky dalekosáhle dnes peerovsky i psychoterapeuticky
usilovně snaží správně celý posunout a změnit dnes i bývalí dnes
nejlepší český peer-konzultant Jindřich Jašík, který sám napsal a vydal
už uspěšně 2 knihy a to "Cesta ze Schizofrenie" a "Psychiatrické
Maximum" a kterýho si dnes pro jeho ostrou i radikální jeho opozici k
tradiční dnes i vědecky pofidérní a zastaralé tradiční psychiatrie,
která se dnes uspěšně vždy jen co nejvíce už dnes snaží zredukovat v
tradiční psychiatrii absolutně už vše vždy jen na biochemický model
chemické dnes nerovnováhy v mozku a sama dnes přehlíží už nezdravou,
špatnou a zhoubnou a velice dnes i nebezpečnou společenskou epidemii
závyslosti na psychiatrických lékách, práškách dnes ve společnosti na
které vždy lukrativně, vysoce vždy výhodně dnes nejvíce vydělávají vždy
velké farmaceutické firmy, já respektuji a uznávám vždy více moderní
(neuro) vědecké hledisko moderní neurovědy, které často zpochybnuje
tradiční špatné stereotypní vědecké hledisko tradiční dnes psychiatrie a
hledisko dnes i celého systému dnes špatné a stále ještě nehumánní,
nelidské psychiatrické péče, ano protože na moderní neurovědecké
hledisko dnešní špatný a stále ještě nehumánní, nelidský systém
psychiatrické péče dnes bohužel samotná tradiční psychiatrie vubec
neslyší a právě to se dnes celé musí líp moderně demokraticky ve
společnosti dnes vždy celé změnit, už se dnes nesmí občansky nečinně a
občansky i lhostejně dnes tolik přihlížet to jak do vás ambulantní
psychiatři bezhlavě dnes co nejvíce nehumánně, nelidsky cpou své
psychiatrické prášky, ty je nutné užívat vždy přiměřeně s velkou mírou a
za mě líp se vždy zotavuje a funguje vždy pod vlivem nižších dávek
antidepresiv i antipsychotik, to je vždy i humánnější, to je vždy i
mnohem více už lidštější, zdravím nejlepšího, dnes už asi i bývalého,
dnes už rozhodně nejlepšího našeho českýho peer-konzultanta Jindřicha
Jašíka.", s pozdravem Martin Dyntar, MD., prozatím dnes ještě stále
Trutnov.
-
oprava: aha Wolf Hoffmann s kytarovou předělávkou "The Moldau" se nakonec do komentáře i vešel, tak nic!
-
,,i z hlediska moderní neurovědy je dnes vědecky nejlíp plně prokázané že
dát dnes novorozeněti nebo dítěti tablet do ruky a nechat ho sledovat
sociální sítě tak se v dusledku právě toho už nebude některá část jeho
mozku vubec vyvíjet dnes už správně, mladý lidé jsou dnes na sociálních
sítích dnes zahlceny a ochromeny, paralizování tolik nepodstatnými a
neduležitými informacemi a jejich co největší vždy dnes masovou
spotřebou, že mají sami tím už svuj mozek už nejvíce dnes přestimulovaný
a nesoustředí se pak sami často v dusledku toho už ani ve škole na
učení a mají často i sami v dusledku toho dnes bohužel i nedostatek
spánku i právě spánkovou deprivaci, varují před tím sami dnes i
psychologové, ale asi to možná tvrdí trochu jinak vím, ale stejně v tom
všem budu sám už více radikální aby se věci ve společnosti dnes líp
změnili, sociální sítě a bohužel dnes až patologická závyslost dnes na
nich, na moderních digitálních dnes technologiích je dnes velký problém
ve společnosti a je třeba v té závislosti dnes vždy hledat a najít sami
mnohem lépe vždy zdravé i vždy bezpečné a přiměřené vždy hranice!"
Martin Dyntar. -
Sleduji ted ZEMĚ HOJNOSTI, pro mě je to nejlepší film němce Wimma
Wenderse. Muj nejoblíbenější, mám z toho filmu alespon na krátkou chvíli
dobrý pocit že život muže být někdy a občas krásný a že stojí za to pro
druhé žít. Kéž by ten dobrý a krásný pocit z filmu ve mě samém přetrval
i po skončení filmu Wimma Wenderse ZEMĚ HOJNOSTI.Je to nenásilné
křestanské ROAD-MOVIE o hledání svých léty ztracených rodinných
příbuzných, je to road-movie film o empatii (o vcítění se a o soucitu) s
druhými lidmi, je to film o vzájemném porozumění si svým osobním
pocitum (častěji nelehkým a tíživým u srdce jako jsou uzkosti a
deprese), je to film o životní jistotě s nalézáním a s objevováním
rodiny a domova, je to film o nevyřčených, o zatajovaných a o v sobě
samém potlačených traumatech z války (za kterými je nezdravá
podezíravost), je to film o AMERICE, o jejím stavu této země a
společnosti po 11. září po terroristickém utoku na světové obchodní
středisko na New York. O tom jak se tato země a její společnost
proměnila, změnila díky převažujícímu vlivu masových médií na politickou
zakázku v podezíravou a v nenávystnou vuči islámskému vyznání a v
antisemitistickou a ve xenofobní vuči jakkýmkoliv už pak odlišným
etnikám. Také je to o tom že americkou vládu v nejmenším už vubec
nezajímá chudoba a bída a bezdomovectví nezaměstnaných chudých lidí v
Americe (jak je nejlíp vydět ve filmu) zejména a především v okolí Los
Angeles i jinde, ale americkou vládu zajímá už jen válka v Iráku. A Wim
Wenders to oprávněně kritizuje s odstupem a s nadhledem, bez nenávysti s
láskou a s porozuměním stávající obtížné (krizové) situaci.Film
diváka zaujme beztížnou pohyblivou kamerou Franze Lustiga (mimo jiné
jednoho z nejlepších a z nejocenovanějších evropských kameramanu - viz.
obrazové ztvárnění kupř. road-movie snímku "Palermo Shooting" či "Dont
Come Knocking") a smutkem a steskem (nostalgií) krásně procítěnou a
dojemnou hudbou THOMA (zpěváka a člena Radiohead) a natolik už upřímným,
duvěryhodným a natolik už přesvědčivým křestanským kázáním zdejšího
faráře. Co k tomu více dodat? Michelle Williams je puvabná a krásná,
vstřícná a laskavá a empatická lištička, zatímco John Diehl je zatrpklý a
krajně neduvěřivý a krajně podezíravý. Ve konci filmu zazní i
optimistická písen "Land of Plenty" Leonarda Cohena a k závěrečným
titulkám zazní smutná "The Letters" též Leonarda Cohena a Sharon
Robinson, které je krásným a nadějným příslibem zakončení filmu ZEMĚ
HOJNOSTI o tom že slunce bude opět zítra zářit nad Amerikou každý den a
pravda bude v Americe každým dnem.Hodně často pláču a prolévám
slzy nad tímto filmem, pláču nad ní (nad Michelle Williams), nad její
nevinností a puvabem, nad její laskavostí, odvahou a upřímností, nad
jejím šarmem a nad jejím kouzlem osobnosti, nad její krásou a tím jak
sama dokáže druhé lidi věrohodně přesvědčit.Pro mě je to krásná
chvilková uleva a očista od všeho špatného co jsem v životě prožil.
Protože není to jen pouhý film, je to sám ŽIVOT ztvárněný Wimmem
Wendersem, dobrým a čestným člověkem, který toho (díky svému cestování a
zájmu o křestanství a teologii a univerzitní pedagogii) o životě ví
tolik že z jeho road-movie a nejen road-movie filmu se člověk muže lépe
učit o sobě samém. Muže už skrze jeho filmy WIMMA WENDERSE lépe poznávat
sám sebe. To je vyjímečné a mimořádné. Díky Wimme!! V tom tě natolik
ocenuji, obdivuji tě Wimme a uznávám tě Wimme a takhle si tě chci
především díky tomuto filmu ZEMĚ HOJNOSTI v životě i nejlíp zapamatovat
jako dobrého, srdečného a čestného člověka. Děkuji Wimme, je to pro mě
ctí vydět a snažit se pochopit tvé filmy. Děkuji ti za to Wimme!! -
"Ein Augenblick Freihait" ("Na Chvíli Svobodní" 2008) íránského
režiséra Arashe T. Riahio s věrohodně pusobivou kamerou (kameramana)
Michaela Riebla. Arash Riahi, který nejspíše pravděpodobně sám uspěšně
získal politický azyl v Rakousku nakonec tento koprodukční film
(Turecko-Rakousko-Francie) věnoval svým sourozencum Armanovy a Azadeh.Moc
krásný a hluboce dojemný film o empatii migrantu z Iránu (jednotlivcu i
rodin s dětmi), o vcítění se do trápení se druhých lidí a film o
soucitu s druhými lidmi, s rodinou s dětmi, film o vzájemné
sounáležitosti rodiny s dětmi a přátel až film o (vzájemné) loajální
oddanosti rodin s dětmi a přátel, film o naději na nový a lepší život
uprchlíku z Iránu unikající před náboženským islámským fanatismem a před
terrorismem samozvané Islámské Republiky cestující nejdříve a nejblíže
do Turecka k udělení víza od OSN potřebné k vycestování do Evropy, ale
také film o bezmoci a beznaději (zejména a především dětí i dospělích)
věci kolem sebe ve společnosti změnit k lepšímu.Film o té
bezmoci až beznaději hrstky lidí (zejména dětí), která lítostí filmových
diváku nad nimi samími je nakonec dříve nebo později hluboce dojme k
slzám, doufám v to že tak jak jsem nad filmem intenzivně proléval slzy
já sám vcítěním se do filmových postav (nejspíše a pravděpodobně
ztvárněné z řad nehercu) do jejich pocitu a prožitku emocí a touhy, mím
soucítěním s tím co si sami v té které situaci prožívají a po čem
současně nejvíce touží, intenzivně nad tím prolévám slzy jak mou lítostí
jich samích tak i jindy místy silným radostným nadšením (už z
nečekaného) ze štastného konce pro některé migranty a jejich rodiny s
dětmi či pro některé dospělé jednotlivce. Jiní jsou deportováni zpět do
své vlasti (do Iránu) a tam jsou poté pravděpodobně už nejspíše bez
jakkéhokoliv řádného a spravedlivého soudního procesu nekompromisně
popraveni jak film divákum ukazuje k samotnému začátku a ke konci
filmu.(věnováno o de mě tomuto íránskému filmaři Arashe T. Riahi
a jeho kameramanovy Michaelu Riebla, s věnováním sepsal Martin Dyntar) -
,Ano celá Ukrajina Ruskou agresí válkou nesmírně hluboce neštastně trpí,
a do textu písní i do samotné hudby právě Ukrajinských hudebních
Veremiy by se to i mělo vždy právě do jejich textu písní dnes více
hudebně celé vstřebat a právě i vždy do jejich textu písní celé více i
hudebně dnes promítnout." Martin Dyntar -
Сектор Газа - Демобилизация ("Ruské hudební
podzemí": Sektor Gaza "demobilizacja", chtěl jsem dát puvodně jejich
"Lyriku", taky dobrá písen) MD. 🙂
-
muj nejlepší dnes filmový žebříček, resp. moje nejlepší dnes filmy, moje dnes nejlepší filmotéka: (samotné pořadí filmu už zdaleka vubec u mě už nijak neurčuje jejich oblíbenost podle pořadí): pozn. myslím si, že i rozhodně asi druhé hodně cinefilsky hluboce inspiruju a skutečně i hodně, i nejvíce dnes i cinefilsky už právě nejvíce překvapím velice kinoartově dnes i rozhodně ojedinělími a velice dnes už rozhodně i vzácnými filmovými snímky, protože vybýrám vždy jen svým srdcem a vždy jen svou správnou emoční inteligencí, proto i všechny ty uvedené, výše i zmíněné tu filmy jsou dnes tzv. i kulturně dnes vždy i jiné (je to v téhle dnešní povrchní konzumní totalitě už bohužel dnes všeho vždy tzv. dnes vždy velký, vždy i největší už kulturní šok!) a divácky vždy i velice i náročné, je to prostě komerčně dnes vysoce nezávyslé umělecké kino a rozhodně už i právě dnes už není bohužel divácky dnes vubec snadné se právě i k těmto komerčně dnes nezávyslým uměleckým filmum dnes divácky ještě už tzv. cinefilsky vubec dnes dostat, je to bohužel dnes velký divácký problém!, jsou to kinematograficky dnes unikátní, dnes velice ojedinělé a velice dnes i vzácné filmy, tzv. dnes kinematografické největší klenoty a skvosty, posudte nejlíp divácky dnes sami, taky mě ta filmotéka proto dala dloholeté divácky velice dnes náročné cinefilské usilí i proto také bez nadsázky to celé i divácky dnes rád uplně i shrnu, divácky dnes celé rád uplně i zrekapituluji do tzv. Absolute Kinoart best TOP 22!, možná pak i líp sami už nakonec pak i teprve už více pochopíte proč dnes tak hluboce nenávidím dnešní kinematografii a dnešní i konzumní dobu a konzumní dnes i společnost a dnešní typicky už pak jen právě americký film! V tom i předem také děkuji dnes nejvíce právě za pochopení!: 1. "Submergence" ("Až na Dno", 2017, režie Wim Wenders), 2. "Ein Augenblick Freiheit" ("Na Chvíli Svobodní", 2008, režie Arash T.Riahi), 3. "Oskar a Lily (i Lili)" ("Ein Bisschen Bleiben Wir Noch", 2020, režie Arash T.Riahi, velice vzácný film), 4. "On The Waterfront" ("V Přístavu", 1954, režie Elia Kazan), 5. "Shi-Gan" ("Čas", 2005, režie Kim Ki-duk), 6. "OldBoy" (2003, režie Park Chan-wook), 7. "American History X" ("Kult Hákového Kříže", 1997, režie Tony Key, postprodukčně režijně má na filmu dnes i největší svuj podíl právě americký herec Edward Norton!), 8. "Baader Meinhof Komplex" (2008, režie Uli Edel), 9. "Die Fremde" ("Cizinka", 2010, režie Feo Aladag), 10. "Salt and Fire" ("Sul a Ohen", 2016, režie Werner Herzog), 11. "Chlapi ne Muškaru" ("Chlapi Nepláčou", 2017, režie Alen Drljevič), 12. "Modern Times" ("Moderní Doba", 1936, režie Charlie Chaplin), 13. "Sjunde Inseglet" ("Sedmá Pečet", 1957, režie Ingmar Bergman), 14. "Prestuplenije i Nakazanije" ("Zločin a Trest", 1970, režie Lev A. Kulidžanov), 15, "Leto" ("Léto", 2018, režie Kirill Serebrennikov), 16. "Se7en" ("Sedm", 1995, režie David Fincher), 17. "Pride and Glory" ("Hrdost a Sláva", 2008, režie Gavin O'Connor), 18. "Zielona Granica" ("Hranice", 2023, režie Agnieszka Holland), 19. "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermu", 2008, režie Wim Wenders), 20. "Every Thing Will Be Fine" ("Všechno Bude v Pořádku", 2015, režie Wim Wenders), 21. "Land of Plenty" ("Země Hojnosti", 2003, režie Wim Wenders) a poslední i 22. "Je Třeba Zabít Sekala" (1998, režie Vladimír Michálek). Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar dnes za "lepší" Trutnov.
-
Ενδελέχεια - Best of (Official Audio) na YOU-TUBE, "Best Of Endelehia" 01:05 (05 min) hod. melodicky i lyricky nejvíce dnes překrásná melancholická balada "Mikri Istoria", kterou mám dnes od řeckých Endelehia nejraději. Martin Dyntar
-
ORTEL - FALEŠNEJ SVĚT na You-Tube, ,,jsem rád že dnes alespon trochu
potěším českého vlastence, textaře a zpěváka Tomáše Ortela, protože
stejně tak i pro mě to je dnes "Falešný Svět", hodně moc falešný, hodně
moc konzumně povrchní, pokrytecký, nehumánní, nelidský, chorobně
nemocný, tvrdý i nemylosrdný a krutý, kde je dnes skutečně i upřímně
dnes už těžké najít své místo dnes ve společnosti a žijeme dnes bohužel
už ve světě ve kterém už dnes i zvířata se k sobě dnes chovají
tolerantně vždy mnohem líp i tolerantně vždy více než dnes sami lidi či
lidé, podívejme se na zločinecké špinavé totalitní praktiky a na
zločinecké nelidské, nehumánní zákony dnes v samotném Rusku jak lidé
nejen každodenní cenzurou a každodenní politickou perzekucí dnes nejvíce
už trpí, u nás máme po vzoru slavné Ameriky, která je dnes s arogantním
republikánským diktátorem a s republikánským radikálem Donaldem Trumpem
dnes sama hluboko v prdeli, i západní pop kulturně dnes velkou či
největší i konzumní totalitu všeho ve společnosti i velkou a největší
dnes i byrokratickou totalitu ve státní zprávě i bohužel dnes velkou
kybertotalitu o které i zpívá právě sám Tomáš Ortel." MD.
