-
,,Nechci dnes nic jiného a nechci dnes nic více než jen berme si dnes nejlepší příklad z němcu a z německé společnosti, je demokraticky dnes více otevřená, je mnohem více tolerantní a je i mnohem více dnes demokraticky mnohem více i vyspělá, apeluju skutečně hodně na to!" Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar, PS. ten předešlý článek byl už nejen psychoanaliticky hluboce či psychoanaliticky dnes hlubinně, ale už i forenzně více psychologickým dnes upřímným a pravdivým pohledem na Sado-masochismus a jeho problematiku bez jakkékoliv dnes už cenzury! Berte to právě tak, rozhodně dnes nijak rád nevyhledávám žádnou BDSM komunitu v Česku!! Byl to velice upřímný a hluboce i pravdivý psychologický pohled právě na tuto problematiku dnes ve společnosti, právě na samotnou problematiku Sado-masochismu i z forenzně vědecky psychologického a hluboce dnes i psychoanalitického hlediska, a právě to ještě ze mě osobně vubec dnes nedělá žádného Sado-masochistu, na to mám se svým Altruismem dnes příliš dobré srdce, ale proč právě písně dnes německých RAMMSTEIN!? Protože nejsem dnes najivní a vidím dnes samotný svět i věci v něm hluboce vždy realisticky, nic více!" S pozdravem Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar.
-
,,Kromě několika i falešných učtu na FB pod mou osobou, pod mím jménem i přijmením." MD.
-
A nebyl by to opět Wim Wenders, aby svému road-movie filmu "Land of Plenty" ("Země Hojnosti", 2003) nedal i především natolik něco sám ze sebe, s jasně už s psychologicky s terapeuticky s křestansky osobním zájmem - Wim Wenders ukazuje nesmírnou srdeční laskavost a skromnost, upřímnost a otevřenost, odvážnost a trpělivost, obětavost a duvěřivost ke druhým lidem už u mladé křestanské misionářky Lany Swansonové (Michelle Williams), vracející se z Blízkého Východu po mnoha svých letech strávených v Izraeli a v Palestině zpět do Ameriky, kde prožila své dětství, za svým strýcem Paulem (John Diehl), coby jinak Vietnamským veteránem a přespříliš velkým americkým vlastencem, který trpí post traumatickou stresovou poruchou osobnosti a svým ještě nevyřešeným neukončeným osobním traumatem z Vietnamské války, za kterým je jeho nezdravá podezíravost a svou paranoiou snová další konspirační teorie o terroristických bunkách a o dalších případných terroristických utocích na Ameriku, už bohužel pod silným a převažujícím vlivem amerických masových médií, která už po terroristických utocích na Světové Obchodní Středisko v New Yorku z 11. září 2001 přestala být nezávislá na americké politice, a jinak přímé politiky George Bushe ml. Právě Paul (John Diehl) je přesným opakem charakteru své neteře Lany (Michelle Williams) - je neduvěřivý a uzavřený sám do sebe, je zatrpklí, je nezdravě podezíravý až paranoidní pod vlivem do jisté míry svého potlačeného traumatu z Vietnamské války, který přitom sám potřebuje uspěšně vyřešit, dokončit, porozumět mu a odpustit si sobě samému, a naskytne se mu k tomu příležitost teprve až prostřednictvým své neteře Lany, díky které poznává nenásilnost a srdečnost Arabu a skrze svou neteř Lanu teprve až potom dokáže plně přijmout své osobní válečné trauma a dokáže skrze sebe odpustit i blízkým lidem. Pracovní podtitul tohoto road-movie filmu zní "Angst nad Alienation in America" (Pocit Uzkosti a Odcizení v Americe). Na filmu se výrazně podílel dnes jeden z ocenovaných a z vubec nejlepších kameramanu Franz Lustig. Kéž bych příště dokázal krom toho i psát o mysteriozním road-movie "Přestřelka v Palermo" anebo o filmu "Až na Dno", nemám zatím tak dobře shlédnuto jako právě "Země Hojnosti".
-
,,Aby
se člověk s paranoidní schizofrenií dnes skutečně už plně nejlíp
uzdravil potřebuje nejdříve už psychologicky i psychoterapeuticky
systematicky precizně nejlíp v sobě porozumět samotnému Pojmu "Paranoia"
(strach, neduvěra i podezíravost, která je každému vždy do jisté míry
dnes lidsky plně přirozená, ačkoliv paranoidní schizofrenici v tom ve
své osobní "Paranoi" už nemají tzv. žádné přiměřené a bezpečné hranice,
dá se to u paranoidní schizofrenie často vždy logoterapií dnes klinicky
odborně psychoterapeuticky vždy navzdory tomu u paranoidní schizofrenie
celé změnit a dát své tzv. osobní či osobnostní "Paranoi" vždy u sebe
zdravé přiměřené a bezpečné hranice) a prožívat v sobě co nejvíce vždy
její opačné emoce, a to jsou právě vždy odvaha, statečnost, láska a
duvěra jako vysoce vždy kladné emoce, větší tolerance, respekt a uznání
jako to co nakonec i v hlubokém emočním traumatu vždy v minulosti i
nejvíce vždy už právě chybělo právě k samotné dnes i přirozené autoritě
ve vztahu bez jakkýchkoliv pak už nakonec ustavních už norem pravidel či
autorit, resp. přirozená autorita je vždy autorita už bez jakkéhokoliv
pak už nakonec ustavního přístupu k autoritám, k pravidlum a toho se
dnes ve svém plném zotavení vždy i nejvíce dnes držím.", jak říká
správně Jindřich Jašík: ,,Skutečná pravá podstata a skutečný pravý
význam Paranoidní schizofrenie je vždy teprve nakonec ve ztrátě své
uplné už naděje na svuj spokojený a štastný svuj život, v absolutní v
uplné i ztrátě veškeré své životní naděje ve svém životě na svuj
spokojený a štastný vždy svuj život." Volnomyšlenkář a levicový
humanista Martin Dyntar, Trutnov.
-
,,Už
by to skutečně mělo být na policejní ochranu! Ale jsem přece vysoce
nepohodlný, vysoce nepotřebný a jen odpad že typicky české typicky
lhostejné swině, at si druhý pikaj za to že se ve společnosti dnes ozvou
a postaví sami vždy za dobrou a správnou věc, co z toho dnes kurwa mám,
vubec nic!!!, všude ted jen největší problémy s takovými bezpáteřnými
dnes českými swiněmi v řadě, těch v Česku je že se jich člověk dnes sám
ani nedopočítá, nikdy nedopočítá, nenávidím vás!!!, proto i rád říkám vy
si tu potřebujete sami zažít, vytrpět a poznat dnes to samé co dnes už
Ukrajina s Ruskem, swině český lhostejný!!!, z vás mám akorát velké
howno, jediný co už mužu abych byl sám ve výhodě je akorát dnes nemít
žádné srdce a nemít už žádné slitování a nemít ani už žádné svědomí,
proto ted i v poslední době hodně poslouchám jedině už německé
RAMMSTEIN! (jejich nejlepší dnes písně "Asche Zu Asche", "Tier",
"Bestrafe Mich", "Klavier", "Alter Mann", "Sonne", "Ich Will", "Mutter",
"Adios", "Im Nebel" a "Mein Teil"), právě to k tomu dnes celé směřuje!"
MD., Martin Dyntar.
-
,,Cenzurujou mě tu tvrdě každé slovo v komentáři, už tu nemužu napsat vubec nic, stejně dnes končím!" MD.
-
Dobrá cesta (má pozn. jedná se o písen "Gute Reise" právě na albu "Kauf Mich!" z roku 1993) začíná přijetím adhánu muezzina z minaretu. Ve slokách lze slyšet sitarovou kytaru hranou Andreasem von Holstem. [10] Před vznikem Wünsch DIR zpívá dětský sbor Mosquito z hudební školy v Meerbuschi hymnický refrén této písně a cappella. (zdroj: wikipedie) Má pozn. Tak tohle je skutečně velice zvláštní hudba! Myslím že už ani vy o tom nijak osobně dnes nepochybujete. Martin Dyntar.
-
,,Už by to skutečně mělo být na policejní ochranu! Ale jsem přece vysoce
nepohodlný, vysoce nepotřebný a jen odpad že typicky české typicky
lhostejné swině, at si druhý pikaj za to že se ve společnosti dnes ozvou
a postaví sami vždy za dobrou a správnou věc, co z toho dnes kurwa mám,
vubec nic!!!, všude ted jen největší problémy s takovými bezpáteřnými
dnes českými swiněmi v řadě, těch v Česku je že se jich člověk dnes sám
ani nedopočítá, nikdy nedopočítá, nenávidím vás!!!, proto i rád říkám vy
si tu potřebujete sami zažít, vytrpět a poznat dnes to samé co dnes už
Ukrajina s Ruskem, swině český lhostejný!!!, z vás mám akorát velké
howno, jediný co už mužu abych byl sám ve výhodě je akorát dnes nemít
žádné srdce a nemít už žádné slitování a nemít ani už žádné svědomí,
proto ted i v poslední době hodně poslouchám jedině už německé
RAMMSTEIN! (jejich nejlepší dnes písně "Asche Zu Asche", "Tier",
"Bestrafe Mich", "Klavier", "Alter Mann", "Sonne", "Ich Will", "Mutter",
"Adios", "Im Nebel" a "Mein Teil"), právě to k tomu dnes celé směřuje!"
MD., Martin Dyntar. -
,,Ke klasické hudbě je dnes velký problém
se vubec dostat a kde legálně ji vubec v MP3 či v MP4 stahovat, právě na
You-Tube to je dnes vždy takové vše co se týče dnes právě klasické
hudby hodně vždy omezené, pro mě je pro to dnes největší problém se
vubec ke klasické hudbě kupř. právě Fredericka Chopina nebo Johanna
Sebastiana Bacha dnes vubec dostat, proto se v ní ani nijak blíže sám
vubec už správně dnes neorientuju a už vubec dnes pořádně ani nevyznám,
bohužel nakonec vždy jen minimálně a vždy jen bohužel už částečně, proto
dnes rád více poslouchám rád německé DIE TOTEN HOSEN!, Ukrajinské
VEREMIY! či Ukrajinské OKEAN ELZY! i občas ještě stále vyjímečně i
kanadana a folkaře LEONARDA COHENA!, a především ruštinu s ruskou
melodickou populární, resp. melodickou ruskou pop rockovou hudbu, kterou
mám dnes téměř už detailně, téměř i podrobně hudebně dnes nejlíp celou
zmapovanou od jejich samotných hudebních začátku od 80. let v samotném
Rusku už i dnes nejlíp po rok 2012, dnes současnou ruskou populární,
resp. pop rockovou hudební scénu sleduji už jen zcela vyjímečně a zcela
dnes vždy už i minimálně." Martin Dyntar.
-
Dnes je v Americe bohužel po SNU, zustalo mediální pozlátko, mediální klam o Americe, lidi tam o lepším životě už osobně nesní, mluvím o Wimově najivní fascinaci a o posléze osobním už rozčarování a tolik osobním zklamání a neštastném znechucení právě samotnou Amerikou téhdy, kdy ji sám měl možnost už právě navštívit a žít v ní delší dobu a poznat její reálie, uvědomil si mnohé duležité a stále tolik aktuální o této zemi nejen prostřednictvím už své slavné eseje "Americký Sen" (sepsal v březnu a v dubnu roku 1984) s podtitulem (Franze Kafky) "Nezvěstný", znám a čtu (zdroj: jinak právě samotný knížní titul "Dech Andělu", Aurora 1996), tuto tolik už osobně nesmlouvavou velice už jinak asi i nepříjemnou a možná i nepohodlnou velice upřímnou a hluboce pravdivou kritiku masového rozvoje americké konzumní společnosti, je v ní pravda o Americe a právě i o hodnotách americké dnešní společnosti utápějící se v tvrdém neuprosném kapitalismu a v masovém konzumu jak je to spolu i možná tolik provázané, čtenářsky všem mužu jen nejlépe doporučit než začnou patolízalsky pochlebovat právě této zemi. Nepovažuji se nijak za velkého znalce celé filmové tvorby Wima Wenderse,ale jsem svým zpusobem velkým znalcem jeho myšlenek i jeho osobního života co se ze zdroju dnešní wikipedie a nejen ní o něm nikde už nedozvíte a nikde už nedočtete. Čerpal jsem nejvíce ze 2 knížních titulu a to: "Spletité Cesty Wima Wenderse" od Petera Gavaliera (velice špatná citlivá lepená vazba knihy navíc jen ve slovenském jazyce) a osobně nejvíce "Dech Andělu" (přeložil Milan Doinel, 1996 Aurora, titul je už dnes nenávratně rozebraný, osobně ho mám několikrát), čerpám o Wimovy Wendersovy snad nade vše objektivně právě nejvíce z jeho poskytnutých osobních rozhovoru, znamenitých filmových kritik a esejistických prací. Srdečně dnes nejvíce miluji a divácky obdivuji jeho filmové snímky "Land of Plenty" (jiný, už odlišný pohled na Ameriku očima velkého Němce a největšího Evropana), "Palermo Shooting" (největší režisérská pocta Ingmaru Bergmanovy a jeho významnému filmu "Sedmá Pečet"), "Submergence" (pro mě jen dostupné v originálním anglickém znění už bez české podpory) a "Every Things Will Be Fine" (také jen ke shlédnutí prozatím jen právě v originálním německém znění), tyto filmy jsou nejen vizuálně vyjímečné a dokonalé, především už dvorní kameraman některých filmu Wima Wenderse Franz Lustig patří či patřil profesně k uplné Evropské špičce nejlepších kameramanu, snímek "Palermo Shooting" je vizuálně tolik perfektcionalisticky vytříbeným obrazovým klenotem jako žádný z filmu Wima Wenderse, Franz Lustig na filmu odvedl kameramansky nejnáročnější svou práci, ostatní už dnešní kameramané se dnes od něj mužou právě z road-movie snímku "Land of Plenty" a "Palermo Shooting" stále tolik co učit, Franz Lustig je nejlepším možným vzorem každého světového (nejen Evropského) kameramana. MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou..
