-
dnes už hystoricky mainstreamově dnes hodně vyjímečné i mainstreamově
dnes už hystoricky také nejlepší hudební písně všech dob! Martin Dyntar -
To nejlepší dnes z hudebního mainstreamu, co občas ještě hudebně toleruji i já, několik málo pro hudební mainstream dnes nejlepších i vzácných písní, nesmrtelných největších hudebních hitu, i z muzikantského hlediska vysoce i dnes profesionálně hudebně dnes dobře odvedených, zpracovaných, absolutní mainstreamově dnes hudebně i nejlepší hudební žebříček písní do tzv. mainstream TOP 23!: 1. němečtí Scorpions s písní "Wind of Change", 2. američtí Jon Bon Jovi s písní "Its My Life", 3, britský Sting s písní "Desert Rose", 4. americká Metallika s písní "Unforgiven" a také "Nothing All Matters", 5. briský bluesrockový hudební interpret Chris Rea s písní "The Road To Hell" a také "The Blue Cafe", 6. americký hudební interpret Jason Collet s písní "We All Lose One Another" (k hudebnímu OST "Palermo Shooting" německého režiséra Wima Wenderse 2008, hudební soundtrack k mysterioznímu road-movie "Palermo Shooting" německého režiséra Wima Wenderse z roku 2008), 7. irský hudební interpret Glen Hansard s písní "Finally", a s vizuálně i dnes nejlíp podmanivým hudebním videoklipem k u irčana Glena Hansarda dnes novější hudební písní, u které si její přesný hudební název ted bohužel už osobně nevzpomenu, ale ke konci hudebního klipu právě k té písni je uveden nápis "A Myles O'Reily Picture" a pozn. Glen Hansard se prochází ulicemi a dá v hudebním klipu nahlédnout do i tzv. arteterapie nějaké malířky a ke konci hudebního klipu pak i do zákulisí svých hudebních živých vystoupení, svých živých hudebních koncertu, 8. irský U2 s písní "Walk On", "Beautiful Day" i "Stay" ("Faraway, So Close", pozn. vizuálně dnes podmanivý hudební video klip k písni je v režii právě Wima Wenderse.) a také s písní "Ground Beneath Her Feet" (tu však nepočítám!, k hudebnímu OST 2000, k hudebnímu soundtracku k filmu německého režiséra Wima Wenderse "Million Dollar Hotel" z roku 2000.), 9. britský hudební Depeche Mode s písní "Freelove", 10. americký hudební interpret Johnny Cash s písní "Hurt", 10. kanadský interpret Leonard Cohen s písní "Happenes To The Heart", 11. Chris Norman s písní "Midnight Lady", 12. americký Eagles s písní "Hotel California", 13. slovenský hudební uskupení MC Erik a Barbara s písní "Ked Prijde Láska" a 14. český hudební interpret Michal Prokop s písní "Zloději Času" a se svým Framus 5 i s písní "Snad Nám Naše Děti Prominou",
15. britský interpreti Pink Floyd s písní "High Hopes", 16. britský
hudební interpreti Portishead s písní "The Rip" (pozn. opět hudební OST
"Palermo Shooting" 2008 německého režiséra Wima Wenderse.) a už tu chýbí jen americký hudební interpret Bruce Springsteen i s písní "Streets of Philadelphia", který se mě do hudebního žebříčku TOP20 už bohužel nevešel, tak jeho písen už ani proto vubec nepočítám!, tedy i cca
dohromady přibližně něco málo přes TOP 20!, už asi mainstreamově dnes
hudebně TOP 23!, nemám zdaleka vše přesně spočítané!, pozn. udělejte si
svuj mainstreamově hudební přehled a tzv. i hudební obrázek nejlíp dnes sami, ale k těm výše tu i dnes uvedeným a tu i zmíněným písním dnes mohu dodat jediné - absolutně dnes nejlepší hudební mainstream všech dob! a myslím si i rozhodně správně že to vše k hodnocení i právě těchto písní je dnes rozhodně i otázka právě i hudebního sluchu, alespon dnes právě i částečného hudebního sluchu!, a možná i nejen právě částečného hudebního sluchu! Právě Některé tyto dnes už hystoricky mainstreamové hudební písně si dnes rád hudebně už poslechnu občas právě rád dnes už osobně i já. Volnomyšlenkář a Levicový humanista Martin Dyntar. -
není to vubec celé, tak už naposledy ještě celé znova!
-
To nejlepší dnes z hudebního mainstreamu, co občas ještě hudebně
toleruji i já, několik málo pro hudební mainstream dnes nejlepších i
vzácných písní, nesmrtelných největších hudebních hitu, i z
muzikantského hlediska vysoce i dnes profesionálně hudebně dnes dobře
odvedených, zpracovaných, absolutní mainstreamově dnes hudebně i
nejlepší hudební žebříček písní do tzv. mainstream TOP 20!: 1. němečtí
Scorpions s písní "Wind of Change", 2. američtí Jon Bon Jovi s písní
"Its My Life", 3, britský Sting s písní "Desert Rose", 4. americká
Metallika s písní "Unforgiven" a také "Nothing All Matters", 5. briský
bluesrockový hudební interpret Chris Rea s písní "The Road To Hell" a
také "The Blue Cafe", 6. americký hudební interpret Jason Collet s písní
"We All Lose One Another" (k hudebnímu OST 2008, hudební soundtrack k
mysterioznímu road-movie "Palermo Shooting" německého režiséra Wima
Wenderse, 2008), 7. irský hudební interpret Glen Hansard s písní
"Finally", a s vizuálně i dnes nejlíp podmanivým hudebním videoklipem k u
irčana Glena Hansarda dnes novější hudební písní, u které si její
přesný hudební název ted bohužel už osobně nevzpomenu, ale ke konci
hudebního klipu právě k té písni je uveden nápis "A Myles O'Reily
Picture" a pozn. Glen Hansard se prochází ulicemi a dá v hudebním klipu
nahlédnout do i tzv. arteterapie nějaké malířky a ke konci hudebního
klipu pak i do zákulisí svých hudebních živých vystoupení, svých živých
hudebních koncertu, 8. irský U2 s písní "Walk On", "Beautiful Day" i
"Stay" ("Faraway, So Close", pozn. vizuálně dnes podmanivý hudební video
klip k písni je v režii právě Wima Wenderse.) a také s písní "Ground
Beneath Her Feet" (tu však nepočítám!, k hudebnímu OST 2000, k hudebnímu
soundtracku k filmu německého režiséra Wima Wenderse "Million Dollar
Hotel" z roku 2000.), 9. britský hudební Depeche Mode s písní
"Freelove", 10. americký hudební interpret Johnny Cash s písní "Hurt",
10. kanadský interpret Leonard Cohen s písní "Happenes To The Heart",
11. Chris Norman s písní "Midnight Lady", 12. americký Eagles s písní
"Hotel California", 13. slovenský hudební uskupení MC Erik a Barbara s
písní "Ked Prijde Láska" a 14. Michal Prokop "Zloději Času" a se svým
Framus 5 i s písní "Snad Nám Naše Děti Prominou", 15. britský interpreti
Pink Floyd s písní "High Hopes" a už tu chýbí jen americký hudební
interpret Bruce Springsteen s písní "Streets of Philadelphia", který se
mě do hudebního žebříčku TOP20 už bohužel nevešel, tak jeho písen už ani
proto vubec nepočítám!, tedy i cca dohromady přibližně TOP 20!, pozn.
udělejte si svuj mainstreamově hudební přehled a tzv. i hudební obrázek
nejlíp dnes sami, ale k těm výše tu i dnes uvedeným a tu i zmíněným
písním dnes mohu dodat jediné - absolutně dnes nejlepší hudební
mainstream všech dob! a myslím si i rozhodně správně že to vše k
hodnocení i právě těchto písní je dnes rozhodně i otázka právě i
hudebního sluchu, alespon dnes právě i částečného hudebního sluchu!, a
možná i nejen právě částečného hudebního sluchu! Právě Některé tyto dnes
už hystoricky mainstreamové hudební písně si dnes rád hudebně už
poslechnu občas právě rád dnes už osobně i já. Volnomyšlenkář a Levicový
humanista Martin Dyntar. -
Jsem po včerejšku ještě hodně unavený, nesoustředím se na psaní, proto i
ty pravopisné chyby. Rád bych se ted vrátil k tomu co mě osobně nejvíce
dnes vadí na rappu a na rapperech! Nechápu jejich mentalitu, vadí mě
dnes nejvíce jejich ztráta a nedostatek i samotná absence silné kladné a
pozitivní lidské sebeucty, to jejich laciné egoisticky samolibě
narcisticky dnes bezohledné, arogantní sebeponižování se i egoisticky
samolibě narcisticky arogantní, bezohledné ponižování druhých lidí,
vulgární i sexistické, které jim ted i vracím, vadí a sere mě to jejich
povrchní hraní na city druhých lidí a to jejich citové vydírání druhých
lidí, kdy o skutečném přátelství dnes rappeři už často neví vubec nic,
které je dnes právě v rappu tzv. nejvíce dnes oblíbené, jejich slangovým
jazykem dnes tzv. nejvíce "in", druhý to mužou, druhý je za to dnes
absurdně a paradoxně ještě rádi nekriticky osobně přijímají i nekriticky
vždy rádi osobně obdivují, právě to značí nedostatek zdravé lidské
sebeucty, obdivují je rádi nekriticky vždy i právě proto že jsou sami
také bezpáteřný a nemají žádné zdravé a přiměřené bezpečné hranice ve
vztahu a ani už nijak soběstačné samostatné kritické myšlení, právě
nezávyslý kritický usudek, právě to vše mě dnes na rappu a na rapperech
dnes hluboce vadí, vždy nejvíce vadí! Punkeři takový nejsou, ty vám rádi
pomužou v každé životní situaci, ty se za vás tzv. postaví i v životní
bídě a v životní i nouzi a nepodrazí vás nikdy, podají vám rádi pomocnou
ruku a zvednou vás ze země, ale samotný dnes rappeři druhý lidi už jen
rádi využívají, jsou to často největší podrazáci, pozor dnes na ně!
Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar. -
Upřímně ani dnes neznám pořádně celou jeho filmařskou i dokumentární tvorbu možná i právě proto že dnes je největší problém se k ní vubec někdy divácky dostat!, to je dnes v dnešní konzumní době v dnešní konzumní totalitě v kinematograficky hluboce dnes kinoartovém upadku často velký problém, s plnou českou podporou s českým dabingem už ani náhodou, často i bez českých titulek, i to vás pak často divácky odrazuje, bohužel, tahle konzumní totalita, na kterou je vše dnes v masové zábavě dnes marketingově vždy precizně a pečlivě, dukladně a dusledně dnes vypočítané nepřeje dnes žádným umělecky dnes nezávislým filmařum, žádnému uměleckému kinu, žádnému tzv. kinoartu, to není komerční masová zábava a komerční dnes mainstream, to je a vždy i divácky bohužel zustane okrajový filmařský umělecký žánr, vidíme to dnes všude dnes každodenně, nikdo dnes nezná takové dnes nejlepší americké filmaře, jakými byli v Americe právě Nicholas Ray, Elia Kazan, Howard Howks, nebo v Evropě švéd ingmar Bergman, polák Krszistof Kieslowski, v Německu němec Fritz Lang, Rainer Werner Fassbinder, Werner Herzog a mnozí další v uplném dnes diváckém zapomění!, a v Jížní Koreji dnes ocenovaný jihokorejci Kim Ki-duk a Park Chan-wook, v Rusku ocenovaný kinematograficky umělecký nezávislý režisér Andrej Tarkovskij a mnozí další jim podobný stojí a jsou často stranou diváckého komerčního masového mainstreamu, který se vše vždy jen snaží vše zredukovat na neustálou, na permanentní dnes masovou zábavu, právě jejich filmy dnes upadají do diváckého dnes zapomění. Nenávidím dnes film, nemá už v sobě žádné umělecky dnes plně nezávislé kritické hledisko a žádný vysoký morální kredit, vše se podřizuje jen divácké masové zábavě, proto se dnes i tolik v Americe nejen v Hollywoodské dnes filmové produkci umělecky vždy zkrášluje a estetizuje vždy násilí a masové vraždění v typicky amerických akčních filmech jako dnes něco už emočně bezbolestného a emočně dnes i příjemného a normálního, neukazuje se nikdy skutečná americká společnost a americká "realita" jako taková, na to by se zábavně totiž dnes nikdo divácky vubec nedíval a nebyl by pak zisk na produkci atd. Hodnocení filmu na ČSFD zdaleka není nikdy nezávyslé a objektivní, podřizuje se vždy v hodnocení více divácké oblibě a masové zábavě! Myslím si že je dnes dalece mnohem lepší když film jaký dnes už bohužel divácky je už raději přestane dnes existovat a zítra vubec nebude a budeme už mnohem raději všichni divácky dalece více odkázaný na hlubokou kinematografickou minulost a poznáme pak divácky líp i umělecké kino, i tzv. samotný Kinoart.
-
Za sebe 70. léta mě u Wima Wenderse přišla nudná, v 80. letech jeho filmové tvorby jsem se hodně pozdě divácky dostal k jeho kultovnímu podobenství na motivy česko-německého básníka, bohohledače Rainera Maria Rilkeho, o kterém jsem taky v jeho foru velice dobře i pojednával a psal, "Nebe nad Berlínem" ("Wings of Desire", 1986), kde jsem obdivoval kameramansky složitou a precizní práci s černobílou kamerou, a následně i k jeho volnému pokračování pod názvem "Tak Daleko, Tak Blízko" ("Im Weiter Ferne, So Nah", 1993) z roku 1993, v 90. letech jak známo se Wimu Wendersovy režijně nezávisle filmařsky vubec nedařilo, jeho filmy nebyli už vubec divácky uspěšné a ani mě 90. léta dnes v jeho filmové tvorbě už divácky vubec neoslovují a v nejmenším dnes nezajímají, za absolutní nejlepší umělecky tvurčí, umělecky dnes nezávisle kinematografický vrchol jeho celoživotní filmařské tvorby považuji jeho velice pozdní filmovou, filmařskou režijní tvorbu v období mezi lety 2003 až 2017, kdy natočil rodinné road-movie snímky jako právě "Land of Plenty" (2003), "Dont Come Knocking" (meziobdobí let 2003-2004) i filozoficky psychologicky mysteriozní milostné, romantické road-movie "Palermo Shooting" (2008), na kterých, na jejich právě dnes podmanivém sugestivním vizuálním zpracování se podílel kritikou ocenovaný vynikající a znamenitý kameraman Franz Lustig, k tomu natočil více komorní intimně dnes laděné drama "Every Thing Will Be Fine" (2015) a socio politicky, společensky politicky dnes i kritické více i milostné, i romantické drama "Submergence" (2017), tyto vyjímečné filmy mě dnes nikdy divácky neomrzí, našel jsem v nich to jak si chci dnes divácky nejlíp Wima Wenderse navždy divácky dnes zapamatovat právě dnes vždy s těmito jeho pozdními filmy, pro které si dnes Wima Wenderse nejvíce divácky dnes upřímně od srdce srdečně cením a hluboce dnes s respektem a se svým obdivem k jeho dnes pozdní filmové tvorbě osobně dnes vážím. To bylo rychlé, krátké a stručné. Martin Dyntar
-
Dnes po vzoru slovenského vlastence a
zpěváka Ondreje Ďurici jsem svým zpusobem taky charakterní (správný!)
voják proti české společnosti, která dnes hluboce hnije, Ondreje Ďurici,
autora textařsky i dnes mnoha skvělích a lyricky hlubokých a
vyjímečných písní, jakými jsou už pro mě osobně nejvíce dnes právě
"Písen pro Slovensko" upřímně, otevřeně a pravdivě hluboce realisticky
kriticky dnes vykreslující v minulosti skutečnou politickou situaci
právě na Slovensku, která stála investigativního reportéra Jana Kuciaka
jeho život!, kterou rád hlasitě na vile dnes zpívám spolu dnes i právě
dnes s písní "Republika" (doporučuji na YOU-TUBE vizuálně dnes skvělý
hudební klip právě k tého písni) a lyricky dnes i skutečně upřímné a
hluboké, lyricky dnes i dojemné a lyricky dnes i upřímně pravdivé
melancholické písně, balady "Dom" (samozřejmě až na výjimky některých
ideologicky dnes pro mě osobně už dnes nepřijatelných radikálně
pravicově dnes pomýlených slov v refrénu a některých i pravicově "
ideologických" vět o čisté nordické arijské rase) a "Rekviem" s
melodicky dnes podmanivým, sugestivním a překrásným klavirním doprovodem
právě k těmto písním bývalého vojáka, který sám v samotné armádě v boji
získal nejedno čestná vyznamenání právě i pro které si ho dnes s mnoha
osobními výhrady k jeho pravicově ideologicky dnes radikálně politicky
pravicové osobní pomýlenosti i přesto vše osobně vážím a i bývalého dnes
poslance ve vysoké politice právě na Slovensku právě pro jeho silnou a
přísnou sebekázen a sebedisciplínu, a lidský charakter dnes také jako
trochu i v lesčems právě melancholika i mě povahově a osobnostně také v
jeho kuráži, v jeho lidské odvaze a statečnosti co je i mě dnes
blízkému, samozřejmě v ideologicky dnes opačné politické orientaci, ale
Ondrej Ďurica nemá vubec špatné texty písní a nemá některé písně vubec
špatné a stejně jako to že je s vytrénovanými plícemi také na Slovensku
velice dobrý zpěvák, kdo slyšel jeho písen "Nemám rád" (a také dnes
osobně nemám rád a nenávidím tvrdé drogy ani když už právě muži dnes
bijou ženy! Má pravdu, je hodně upřímný!) dá mi za pravdu že jemu dnes
svým zpěvem po kolena dnes nesahá ani Daniel Landa a ani Tomáš Ortel,
Ondrej Ďurica má jako správný bývalí voják v armádě vždy i agresivně
mnohem daleko větší duraz v samotném hlase, ale znám i některé písně
našeho českého vlastence a zpěváka Tomáše Ortela! To tzv. charakterní
voják, vzhledem k tomu jak v české společnosti vše dnes jen hluboce
hnije a nikdo už tu bohužel dnes v Česku, v České Republice nepřeje už
dnes nikomu vubec nic dobrého a lidi si tu bohužel už ubližují agresivně
sadisticky vždy rádi (jsem realista!), si dovolím psát slova či termín
charakterní voják skutečně dnes bez nadsázky a bez uvozovek!, tragický
osobní životní heroismus mě je dnes osobně hodně blízký, a tak jako
realista rád sleduji vizuálně dnes podmanivý hudební video klip k písni
"Ich Will" německých RAMMSTEIN!, který je také hluboce realistický a
upřímně dnes i hluboce pravdivý v jaké nemorální době a v jaké masově i
konzumní dnes jen společnosti dnes vlastně všichni žijem a co masová
média dnes jako bulvární senzaci vždy ve společnosti dnes nejvíce
sledují! Ale nezapomenu nikdy na pro vás možná sentimentální, ale pro mě
dnes upřímnou také krásnou, také překrásnou romantickou písen od
slovenských MC Erik a Barbara "Ked Prijde Láska" a snad i jednou, snad i
jednoho dne doufám ke mě i přijde. Martin Dyntar
-
...a empatický, charakterní, svědomitý, slušný, zodpovědný, spolehlivý,
skromný, čestný, poctivý a neuplatný! Právě tak se dnes osobně nejvíce
vidím! Ale pro Vás fanatický a radikální, se svéráznou logikou jak
netradičně a nekonvenčně vždy neformálně postupovat a řešit věci! Prostě
melancholik, prostě svobodomyslný, prostě volnomyšlenkář tělem i duší s
velkou romantickou duší i velký romantik jak se patří, v partnerském
vztahu dnes hodně vždy hluboce oddaný a partnersky i celoživotně
doživotně vždy věrný, a také i bohužel hodně žárlivý, který chce občas
raději vubec nemilovat a přestat druhé milovat než žárlit a ubližovat!
Campino sám v minulosti vždy řešil toto stejné dilema - viz. jeho text
písně "Alles Aus Liebe", i písně "Froschkonig" nebo "Lugen", ale toto
své hluboké osobní dilema sám na hudebním albu "Auswartsspiel" (2002),
jedno dnes z nejlepších hudebních alb německých Die Toten Hosen, vyřešil
v až dnes křestansky podmanivém a v křestansky až sugestivním textu své
pro něj osobně i soukromě intimně nejlepší písně "Was Zahlt" a později
pak na hudebním albu "In Aller Stille" (2008) i absolutně dosud i vubec
nejlíp hluboce vykreslil svou melancholickou duši právě v samotném dnes
svém textu písně "Tauschen Gegen Dich". Campino, ke kterému dnes cítím
hluboké osobní sympatie, velký obdiv a silný respekt, je mezi námi dnes
určité už velice silné emoční pouto, které nedokážu racionálně dnes
popsat ani racionálně už dnes vysvětlit, správně to aha! takže český
Campino z Trutnova. Ano z Trutnova, z CHB RIAPSu. Martin Dyntar -
psal jsem se svým hlubinně dnes psychoanalitickým pronikavým usudkem v
uspěšném svém plném zotavení esejisticky vynikající a znamenité
vyčerpávající články i nejvíce dnes právě k Wimu Wendersovy (jen musíte v diskusním foru vždy listovat zpět o pár stránek dál)
než jsem pak i následně na osobnostech.cz uspěšně rozjel uspěšnou
destigmatizační kampan, protože nikdo by si mě dnes tolik rád osobně
stigmaticky nedobýral nebýt právě dnes psychiatrické diagnozy, která by i
proto měla raději vždy zustat přísným lékařským tajemstvím, ale za to
všechno dnes celospolečenské hluboké stigma dnes vděčím především
samotným psychiatrum, pro které jsem v jejich tradičním hledisku, které
je dnes v moderní neurovědě i forenzně dnes psychologicky hluboce a
dalece dnes psychologicky překonané (zajímají mě moderní poznatky o
schizofrenii z oblasti neurověd a nejvíce dnes i vědecky dnes moderní
forenzní psychologie), psychopat a nic než psychopat, ačkoliv právě toto
samotné slovo se dnes už nepoužívá (ale každý vždy nejlíp ví co přece
znamená!), hluboké stigma, které dnes bolí bohužel i upřímně vždy osobně
nejvíce a přitom se dnes vědecky i ví že u paranoidní schizofrenie to
zdaleka není tak absolutní a uplný, tak největší rozpad lidské
osobnosti, jak to dnes sama vědecky nejvíce formálně a rutinně vědecky
dnes vykresluje právě tradiční psychiatrie, proč to vše píšu a proč na
to vše upozornuju?, protože veřejnost má být vždy pravdivě objektivně
nezávisle správně dnes pravdivě vždy nejlíp informována a znát vždy i
podrobně celou skutečnou pravdu, celou pravdu vždy i z jiného hlediska,
které i samo o sobě dnes muže být nakonec teprve až pak už i vždy o celé
skutečné pravdě jako takové vždy plně rozhodující zpitovat vždy hluboce
nad tím pro druhé lidi vždy i jejich svědomí, skutečný psychopat dle
mého je člověk bez přirozených emocí a bez vyšších citu, emocí a bez
lidského svědomí a bez jakkýchkoliv dnes morálních zábran v sobě, to
dnes každodenně vidíme dnes nejvíce ve vysoké politice, kde se bohužel
skutečným psychopatum a sociopatum dnes vždy bohužel nejvíce osobně vždy
daří pro jejich vždy vysoký odosobněný racionálně vždy matematicky
logicky chladný a matematicky logicky vždy i přesný přesně precizně vždy
vypočítavý chladný racionální usudek bez jakkékoliv už osobní empatie,
bez jakkékoliv osobní humanity, bez jakkékoliv dnes osobní lidskosti a
prosociálního cítění, který se už u nich bohužel nikdy nepodřizuje žádné
správné emoční inteligenci, a to já rozhodně nijak nejsem, jsem
povahově a osobnostně, v osobnostních rysech dnes těžký melancholik,
labilní introvert, který zdaleka není tak nevyrovnaný, tak labilní jak
tvrdí o melancholicích dnes rádi psychologové a jsem nejvíce dnes osobně
už mentálně dnes vyzrálý, nejvíce mentálně dnes vyspělý a
svobodomyslný, volnomyšlenkářský, s hodně altruistickým dnes s hluboce
lidsky prosociálním cítěním a empatický a hodně i vždy prosociální,
právě takový dnes jsem, občas fanatický se svéráznou logikou, ano právě
takový upřímně skutečně jsem, takže často i právě dnes samotná
psychiatrická diagnoza jako taková je vždy psychiatrická rádobyškatulka,
jediné co vždy přece i osobně nejvíce u druhých lidí jako u mě i vždy
vidíme, v psychiatrickém pojetí nemusí být často už ani polovina celé
skutečné pravdy o tom jaký člověk dnes osobnostně uvnitř sebe skutečně
je, nebo upřímně i snad vždy jen už samotná polovina právě dnes celé
skutečné pravdy, tu musíme často svým srdcem vždy lépe velice dlouho
vždy hledat. Martin Dyntar
