Diskuze OSOBNOSTI.cz

Marlon
Brando sám dle svých slov herectvím pohrdal, překvapuje mě, že
divadelním a hereckým pedagogem a režisérem Elia Kazanem, který v
Hollywoodu uspěšně uplatnoval právě ruskou Stanislavskou hereckou
metodu, byl obsazen do hlavní role v tomto filmu. Herec Montgomery Clift
by ji dle mého zahrál mnohem lépe. Mocný mafián Lee J. Cobb hraje svou
roli tak přesvědčivě, až z něj jde skutečně fyzický strach a běhá z něj
divákovi mráz po zádech. Je to drama o zradě -Elia Kazan byl nějakou
dobu členem KS a byl právě za to v USA, obzvláště v Hollywoodu
pronásledován a utlačován federálními uřady, vládní komisí právě pro
vyšetřování neamerické činnosti, ačkoliv se svého členství v KS právě
později vzdal, byl nucený vypovídat proti svým dobrým přátelum - a je to
též drama o zradě svých věrných a oddaných, tolik už navzájem
loajálních mafiánských přátel, i o katarzi, o své osobní proměně celé
své osobnosti u Marlona Branda pro jeho nový partnerský vztah v životě, o
pomstě a i o zadostiučiněné spravedlnosti, kdy zkorumpované sociální
odbory drží v šachu vlivný a mocný mafián (Lee J. Cobb) a policie je
vuči tomu bezradná, protože obavy a strach přístavních dělníku o své
zaměstnání a i o svuj život nakonec vítězí nad odvahou a nad pravdou
samotnou, která je druhými lidmi (přístavními dělníky) v přístavu
zamlčena. Námět k filmu výchází ze skutečné životní události, takže
drama lze považovat bez nadsázky do jisté míry svým zpusobem za plně
věrohodné a autentické. Nutno připomenout, že holubi ve filmu
symbolizují věrnost a oddanost partnera jeden druhému, zvláště už
partnerskou loajalitu až do smrti. Je to drama o zradě, které se
režiséra Elia Kazana pro jeho osobní přátelé tolik loajální KS v Americe
týkalo i tolik nakonec osobně, že film pojal jako svou občanskou i
politickou obhajobu.

Odcházím a už se sem i pravděpodobně raději nevrátím, je tady typicky česky lehkomyslná a typicky i jen povrchní velice nudná a vysoce dnes už velice i nezáživná diskuse o hovn. a na hovn. Jsem tady zhluboce osobně jen zklamaný nezájmem o upřímnou i hlubší diskusi a frustrovaný takovými lidmi a takovou dnes typicky i českou zkurveno. povahou kříženou někde mezi včelou a prasetem. Bohužel! Tady to je v samotné diskusi vždy jen největší ztráta času, mě mužete také urážet a stigmatizovat i znevýhodnovat pro psychiatrickou diagnozu, to se pak do lidí vždy dobře kope, ale právě narozdíl od Vás jsem tu otevřeně alespon něčím hluboce i upřímně nejvíce v samotné diskusi a k samotné tu diskusi i osobně přispěl! A to jediné se má vždy i počítat, nikdy ne psychiatrická diagnoza, protože nikdy s jistotou vubec nevíte a ani nemužete dnes s jistotou už sami vubec dnes vědět co vše je dnes v lidské přirozenosti a co vše je dnes pro druhé lidi dnes přirozené, kdo kolem Vás má nebo nemá poruchu osobnosti i bez tzv. Vám schválené, i bez oficiální dnes psychiatrické diagnozy, proto i Stigmatizovat vždy kvuli psychiatrické diagnoze je vždy pro většinu lidí a pro většinovou i společnost často nejen pohodlné a velice i povrchní a také hluboce vždy osobně pokrytecké, ale především je to vždy nesmyslné, a přesto to vždy lidi s duševním dnes onemocněním vždy bohužel bolí nejvíce, protože se sami hluboce vždy trápí a vnitřně užírají i duševně vždy trýzní svým hlubokým vždy Sebestigmatem a Sebestigmatizací vždy, které jim i nejvíce vždy brání právě dnes v jejich samotném zotavení, v jejich samotném dnes znovuuzdravení, protože to, jejich psychiatrická diagnoza nikdy není dnes přesně podle norem společnosti, ale to nejhorší vždy je, že hluboké Stigma a hluboké i Stigmatizování vždy dělá většině lidí bohužel dnes dobře, protože se tím, hlubokým Stigmatem zvenku vždy bohužel nejlíp společensky tlačí na osobní vždy Sebestigma, aby bylo vždy co největší a vždy i co nejhlubší, přesně to osobně zažívám a takové pokrytecké swině je vždy i zabít málo jak moc je dnes česká společnost i nechápavá a netolerantní, jak nedokáže sama tolerantně dnes přijímat a přijmout, ale právě i za tím je vždy absence a vždy i nedostatek samotné dnes mezilidské osobně vždy nejvíce dnes už duvěrné a rovnocenné partnerské vždy komunikace, právě i tak vždy vznikají vždy špatné stereotypní osobní dnes předsudky, které se už také mužou vždy odbourat a vždy i plně vyřešit jen a jedině vždy už partnersky osobně vždy duvěrnou komunikací, bez toho pak často platí dnes bohužel jediné - vždy špatné jednotvárné stereotypní osobní předsudky a dezinformace, polopravdy, mýty a pověry -, kterým i vždy bohužel osobně věříme často i vždy mnohem více než samotné pravdě, ta nebývá nikdy černobílá ani jednodduchá ani osobně nijak příjemná, právě i každá osobní zkušenost s duševním onemocněním je vždy dobrá a užitečná, vždy cenná a vždy i osobně přínosná, protože vždy nakonec i nejvíce vede k hluboké vždy proměně žebříčku svých osobních i životních dnes hodnot, priorit a právě i tím vždy i k největší mentální vyzrálosti, k největší mentální i vyspělosti, a právě i to by dnes mělo být vždy v samotné dnes lidské přirozenosti, aby člověk i vždy dalece a vždy i mnohem líp pochopil svou lidskou přirozenost a své osobní svědomí. Martin Dyntar

Psychologové varují: Netlačit za každou cenu už nikdy na náš
výkon. "Podle mého mladý lidé si dnes sami sebe ve společnosti už vubec
moc neváží a nemají už vubec zdravé přiměřené hranice, pomalu už nemají
ve společnosti žádné hranice, a chýbějí jim především dobré, upřímně už
nějaké skutečně pozitivní vzory, ty já osobně nacházím a nikdy jsem je
ve svém životě už ani nehledal a nenašel ne u svých vrstevníku ve
společnosti kolem sebe, ale v mém dospívání tolik především už právě v
rockové hudbě, která vždy od toho nakonec špatného, neštastného a
nespokojeného života, vždy i nejvíce a nejlíp osvobozuje a ve své tolik
dnes vysoce už náročné, tolik pro mě dnes wendersovské cinefilské vášni,
která je pro mě vždy určitou inspirací, nadějí, povzbuzením i poučením
se a určitou i očistou." "Podle mého každé a vždy i nakonec jediné
skutečné zdravé přiměřené hranice jsou vždy v naší osobní sebeuctě, kdo
si sám sebe skutečně váží, a má přiměřené zdravé hranice, se nenechá
nikdy druhými lidmi už jakkoliv zmanipulovat, a vždy i pak bez servítek
druhým lidem naopak rád vždy do očí říká a vysvětluje, co a proč si
upřímně myslí, právě takový to dnes vubec s druhými lidmi nemají nikdy
ve společnosti, at už ve škole nebo v zaměstnání, už vubec v dnešní době
a společnosti pak skutečně už vubec jednodduché s nima vyjít. A ta patologická dnes závislost na sociálních sítích, kdy mladý lidé dnes na sociálních sítích mají přestimulovaný mozek a neumějí vypnout, v té dnešní lidsky nepřirozené virtuální realitě a v té dnešní kybertotalitě, která je dnes více už pocitově i bezpečnější než každodenní všední realita kolem nás dnešní masově jen konzumní dnes společnosti, jak se dnes osobně egoisticky, arogantně bezohledně dnes nejlíp jen stále osobně porovnávat dnes na sociálních sítích v masovém dnes konzumu v každodenní dnes nákupní horečce atd., co všechno dnes už zbytečně často k životu už vubec nutně dnes osobně nepotřebujem, ale přesto kvuli normám dnešní masově dnes jen konzumní společnosti vždy musíme kvuli druhým lidem, nikdy ne ani tak kvuli sobě, vždy mít a jak dnes nejlíp splnit dnešní normy masově dnes konzumní jen společnosti a dnes mladý lidé už pak nevyhledávají už ani bezprostřední lidské kontakty a intimní sexuální prožitky a ty
drogy kolem, alkohol už ve společnosti dnes bohužel tolik i u 13-ti a
14-ti, 15-ti letých jen narušuje jejich zdravý vývoj jejich mozku, třeba
právě energetické nápoje, marihuana a kratom a jejich vysoká dnes popularita, obliba dnes tolik právě u mladistvých ukazuje vždy na
naprostý nedostatek skutečné prevence ve škole a v jejich rodině, ale
především je vždy tou největší chybou neustále jen tlačit ve společnosti
na jejich vždy už co nadlidsky nejvyšší už 100 proc. výkon.." I také proto dnes osobně nenávidím povrchní dnes konzumní společnost, dnes levicový anarchista a levicový i volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar.

Dobrý,
ale takoví už moc příliš křestanský, skutečná láska je splynutí a
soulad a harmonie vždy s druhým partnerem, a to vyžaduje velkou
oddanost, obětavost, pokoru, duvěru a trpělivost, lásce se musíme vždy
navzájem učit, být si oporou v nejtěžších chvílích, to prověří lásku,
kterou dáváme a očekáváme, že naše dobro bude vždy oplácené dobrem a
pokud ne, pak jsme k sobě nenašly ještě cestu, čím více jsme si s druhým
partnerem vzdálený a cizí, tím více bude i vzájemného neporozumění,
našich hádek, záště a žárlivosti, zamilujeme se vždy do druhého partnera
nejvíce až téhdy, kdy se v něm v něčem v jeho povaze už sami nejvíce
vidíme, hledáme a nepřestáváme nikdy už hledat vždy i kus sebe sama v
druhém partnerovy, a když nenajdem, odcházíme, opouštíme pak častěji i
vztah - když se zamilujete, splynete s druhým a jste v souladu a
harmonii, našli jste kus své vlastní povahy v druhém, v takové lásce si
teprve pak začínáme skutečně sami sebe vážit a věřit ve vztah, že
přetrvá navzdory už pak všemu špatnému v životě, co teprve pak i přijde,
náš život právě i díky tomu už se nám nebude pak zdát natolik
nevypočitatelný a nevyzpitatelný, takový vztah bude více než pouhou
náhodou, bude pro nás našim pravým osudem, o kterém si chceme s
partnerem rozhodnout vždy spolu, už společně, a taková láska předčí
všechny naše obavy a strach ze smrti, co existuje, že ani ve smrti už
nebudeme nikdy uplně sami. (má cinefilská, má divácká recenze K dramatu "Až Na Dno" z roku 2017, v originálním názvu "Submergence", 2017 němce Wima Wenderse.) Martin Dyntar

Lidé se vždy ve společnosti bohužel vždy mnohem více obávají toho, co sami osobně neznají, já s tím hodně bojuji, s každodenním ponižováním lidí s duševním onemocněním, s jejich vyčlenováním ze společnosti, masová média, vždy už skutečně méně a bohužel už málo objektivně informují o "jejich zkušenosti" a o těžké situaci těchto lidí ve společnosti, masová média už bohužel nedělají ve společnosti moc velkou objektivní informační "osvětu", více je už vždy zjednodušeně řečeno mnohem více zajímají vysoké TOP celebrity ve společnosti, jak si žijí, dobrý zábavný byznys a hlavně masový konzum, protože téma duševní onemocnění je nakonec pro ně vždy už rozporuplné téma, které vždy více rozděluje společnost, je to buhužel pravda, a každý se vždy více ve společnosti dnes mnohem více už spoléhá na to, jak mu to tzv. více "objektivně" a správně vždy podají masová média, jenže ty jen častěji více vždy upozorní vždy jen na to častěji už nejhorší a ojedinělé otřesné případy, co je nějak spojeno s touto zkušeností s duševním onemocněním, takže lidi si to pod jejím vlivem vždy nějak pak špatně a xenofobně i zafixují že tato "zkušenost" s duševním onemocněním je nakonec špatně, jinými slovy masová média by mohla mnohem líp i objektivně informovat společnost, a nenechávat to, nepřenechávat nikdy tu "mediální osvětu" už jen na nezisk. organizacích nebo NUDZ v Praze, o to dnes ve splečnosti jde, informovat většinovou společnost vždy nakonec nezaujatě, objektivně a vždy správně, a vyhnout se vždy xenofobii, diskriminaci těchto lidí a mediálním dezinformacím o této "zkušenosti", každá taková "zkušenost" vždy nakonec i hluboce proměnuje naše priority, hodnoty ve společnosti, na to se bohužel i hodně zapomíná, proč tato osobní "zkušenost" s duševním onemocněním má vždy nakonec i svuj dobrý smysl.

Už
ve společnosti žádné hluboké stigma díky "nálepkování" diagnozy,
nevidíme člověka už nikdy skutečně objektivně a správně přes tzv. jeho
diagnozu jeho nemoci a ani podle diagnozy jeho nemoci. Odstrante nálepku
a odstaníte pak i hluboké stigma ve společnosti, resp. když zmizí
nálepka, zmizí i stigma a budete vidět pak i druhého člověka konečně
mnohem lépe a správně. Myslím, že s tou nálepkou diagnozy a se stigmatem
a s předsudky jiných lidí tady hodně bojuju! Je třeba vždy už vidět
druhého člověka jako vždy sobě rovného, rovnocenného partnera, bez
nějaké nálepky a stigmatu. Přesvědčuju tu svými argumenty, protože o
pravdě vždy rozhodují a rozhodovat by vždy měli dobré a rozumné
argumenty, a ne xenofobní předsudky, objektivně nakonec už jen právě
skutečně z toho, že se vždy mnohem více už osobně tolik vždy už bojíme u
druhých lidí právě nakonec toho, co sami ještě osobně vubec neznáme, to
vytváří předsudky, stigma a strach o sebe, co by s námi taková
zkušenost v životě už udála. Zamysleme se všichni konečně i tolik ted
právě nad tím, každý s nějakou tzv. "diagnozou" má vždy stejný právo na
život a na osobní dustojnost, protože má už vždy tolik bez rozdílu už
stejné osobní potřeby, touhy, sny a problémy v životě jako máte právě
vy..

,,Milovat znamená tolerovat a odpouštět si. Právě v tom je dnes pravý smysl lásky." (Martin Dyntar) ,,Milovat znamená otevřeně vždy co nejvíce dnes s druhými lidmi vždy komunikovat, řešit i odbourávat tím stereotypní vždy předsudky, nechápat věci nikdy už jen chladně racionálně jen svým rozumem, ale rozumět plně vždy svýmj srdcem a rozhodovat se vždy jen svým srdcem, tolerovat a odpouštět si, právě v tom je vždy pravý smysl lásky." (Martin Dyntar) ,,Víte kolik sadismu denně vypustíte semínkem?! Tolik že Vám na honění 24 hodin nikdy nestačí! Také dnes děkuji vždy i osobně dnes moc za pochopení že všichni dnes rádi honíme!, ale bohužel náš čas nám na to už nikdy nestačí!" (s pozdravem Martin "Freud", lépe Martin Dyntar)

"Jen rád připomínám že západní němec, rodák z německého Duesseldorfu Wim Wenders je dnes jednou z nejvýznamějších osobností kulturního dění a kulturního života nejen v západním Německu, připomínám obdržel vysoké státní pocty a také i dnes vysoká čestná státní vyznamenání! Němci si ho dnes upřímně hodně cenní a upřímně i osobně váží, je to dnes pro němce v oblasti německého společensky dnes kulturního dění srovnatelný už i dnes svým zpusobem svým dnes už i kulturním přínosem německé společnosti pro němce dnes kulturně novodobý J.W. Goethe, němec Wim Wenders, plně dnes i respektovaný a dnes i uznávaný v oblasti dnes 'Německého Nového Filmu' (především Rainer Werner Fassbinder a Werner Herzog, a také dnes i Wim Wenders) i precizní německé režijní dokumentaristiky (Wim Wenders má vyjímečný cit pro kameru a fotografování!), Wim Wenders se dnes uplatnil v západoněmeckém společensky dnes kulturním dění především dnes jako skvělý a vynikající dnes fotograf a nadaný i esejista, coby také i bývalí skvělý filmový kritik a dnes sám i přesvědčený křestan-lutherán protestant a uznávaný a nadaný teolog - jako teolog také obdržel vysoké pocty, filmový scénárista i filmový producent pro více i umělecky kinematograficky tzv.  stále kinoartově dnes nezávyslí film, uplatnil se i v oblasti univerzitní pedagogiky, kdy i rozhodně dnes dalece sám překročil rámec samotného filmu ke znamenité, hodně dnes i vyjímečné esejistice, k podmanivému dnes i skvělému a znamenitému fotografování, k vizuálně dnes precizní dokumentaristice a také dnes i k teologii a k nezávislé dnes filmové produkci atd. Wim Wenders nejlíp proslul větou, citátem vypujčeným od Fritze Langa: ,,Bude lepší když film dnes nebude, než aby byl takový, jaký je.", němec Wim Wenders odmítá aby se z filmu stalo jen mainstreamové konzumní zboží a jen mainstreamově masově dnes zábavně dnes prumyslově konzumní dnes masová zábava, jeho filmy vždy mají vysoké eticky morální, hluboké dnes mravní požadavky, hluboký mravní apel a hluboké dnes i naléhání na lidské svědomí, které mě v rámci psaní dnes vedle hudby, dnes kromě hudby západoněmeckých Die Toten Hosen, ukrajinských Veremiy i ukrajinských Okean Elzy a přitom i také dnes i vyjímečně stále ještě kanadana a folkaře Leonarda Cohena nejen podněcuje, motivuje a hluboce dnes inspiruje právě pro Wimuv vysoký dnes morální kredit - Wim Wenders se ve svých především tématicky dnes road-movie svých filmech zabývá kulturní ztrátou domova v západoněmecké a v německé dnes právě společnosti a také dnes i kulturním dnes hledáním domova právě v německé dnes společnosti..." (celý tento článek o Wimu Wendersovy dnes najdete veřejně dnes publikovaný v časopise klientu Chráněného Bydlení RIAPSu pod i destigmatizačním názvem "Čisté Srdce", kde své články veřejně dnes publikuji, uveřejnuji, pracuje se dnes i na internetové dnes podobě samotného právě časopisu klientu CHB RIAPSu "Čisté Srdce", protože jsem jako občansky dnes aktivní levicový anarchista i jako více dnes levicový volnomyšlenkář a více dnes i levicový humanista dnes nepohodlný a společensky dnes nepotřebný, Stigmatizuje se dnes ve společnosti vždy o to více, je to vždy povrchní i nejvíce dnes hluboce pokrytecké, nikdo nemuže dnes s jistotou vědět zda Vy sami nemáte dnes poruchu osobnosti nebo psychické problémy i bez psychiatrické dnes diagnozy s tím rozdílem, že se do vás pak nekope a neodsuzuje se, nestigmatizuje se a nediskriminuje se, neznevýhodnuje se pak společensky.) Martin Dyntar

Tady jsem to psal hodně ve spěchu, dezorganizovaně a na psaní už jsem se moc nesoustředil. Pěkný balast a slovní salát jsem tu nechal, k čemu už se nikdy tady stejně nevracím.

Jsem hluboce lidsky a lidsko-právně zaměřený ve společnosti, ale
občas to mám pořádně dezorganizovaný a špatně se na věci soustředím,
hudba mi pomáhá se líp soustředit a líp si to vše v hlavě i srovnat, do
politiky nevidím a ani nechci, politika mě vubec nezajímá a s dnešní
masově konzumní společností taky nedržím krok a tempo, vlastně tempo
nestíhám, proč se tím trápit, jsem velký expert na polopatické
primitivní zjednodušování věcí, které jsou vždy o mnohem více nakonec
složitější ještě více než se vubec zdá, že jsou. Člověk by měl jít vždy
dobrým a nejlepším příkladem pro své nejbližší okolí a toho by se měl v
životě i držet, neměl by už moc strávit čas na sociálních sítích a být
už jednostranně tolik pod vlivem médií, to bere svobodu i nezávislost,
mě chýbí větší tolerance dnešní masově konzumní společnosti, protože pro
mě je velice těžké nahlížet tuto společnost už tzv. zevnitř, ale na
druhou stranu lidská osobnost mentálně nedozrává nikdy s plnoletostí, to
často nemáme ještě sami vubec ujasněné své priority, ale mentálně sami
plně vždy dozráváme vždy někdy ke konci 30.let, do té doby je to tolik
hodně o manipulaci a dnešní doba je hodně o manipulaci s lidmi, protože
vždy to skutečně ze všeho nakonec už nejtěžším ve společnosti pro
každého z nás vždy bude a zustane být plně a svobodně tolik upřímně sami
sebou, nezávisle na druhých lidech, to má být i jedinou pravou hodnotou
života, a mě osobně v tom už právě samotná rocková hudba i "Nový
Německý Film" Wima Wenderse nakonec nejvíce pomáhá, tolik právě
usměrnuje, povzbuzuje, motivuje a inspiruje k seberealizaci, nezávisle
na dnešní době a konzumní společnosti. I to muže být nakonec dobrým
vzděláním. Upřímně jiné vzdělání v životě nakonec stejně nemám. Na
druhou stranu trénink intelektu matematikou není už pro mě.