Diskuze OSOBNOSTI.cz

Pamatujete na slova Ulriky Mainhofové, těch levicových extremistu či
levicových radikálu terroristické polomilitantní německé organizace
"Armee Rotee Fraktion"? ve filmu režiséra Uli Edela "Baader Meinhof
Komplex", ten film o této německé polomilitantní terroristické
organizaci "Rotee Armee Fraktion" upřímně mám hodně rád, připomenu Vám
je: "Nepřestanem bojovat! Chceme dokázat že odpor je uskutečnitelný!" 🙂 ....hmmm???? 🙂 ....hmmm rappeři stejně smrdí a stejně kouří ptáky na veřejných záchodcích v Kauflandu nebo v Tescu rádi zadarmo!!!! 🙂
...anebo víte co?, jedou snad také na "normy"?, neptejte se mě!, nechci
to raději ani vědět! Martin Dyntar, příslušník pěchoty Chráněného
Bydlení RIAPSu Trutnov.

Pokud samozřejmě už člověk nezaloží svuj producentsky vlastní svuj producentsky nezávyslý hudební label! Jako třeba i kdysi právě v případě samotných německých Die Toten Hosen!, (jejich JKP.), proto i měli a mají umělecky velkou hudební nezávislost.

Tam dnes německé Die Toten Hosen, ukrajinské Okean Elzy a Veremiy nebo i kanadana a folkaře Leonarda Cohena dnes nikdy neuslyšíte, tam nikdy nehrají a hrát nikdy ani nebudou, pro ně je to moc velký kulturní šok!, protože pro ně je to na české hudební TV Očko a Červené Očko a i na české hudební TV Rebel vždy permanentně, vždy neustále málo masově zábavné, kulturně už příliš moc hudebně tzv. rockově nezávislé, prostě jiné, tím že tato hudba vždy nechává prostor i k přemýšlení, a to dnes hudebně mainstreamové tupé ovce nikdy v hudbě už dnes nepotřebují, nesmí se přece v hudbě jakkoliv něco kritizovat, to velký hudební prumysl vždy cenzurou potlačí a umlčí, zeptejte se v České Republice českého vlastence, neonacisty a zpěváka Tomáše Ortela nebo na Slovensku také vlastence, neonacisty a zpěváka Ondreje Ďurici dojde vám kam vás velký hudební prumysl vždy hudebně tlačí, že sami už bohužel nemáte téměř žádnou skutečnou umělecky hudební nezávislost se projevit autenticky, takový jaký skutečně jste, ve velkém hudebním prumyslu samotné podmínky o čem i mužete a máte zpívat jsou vždy velice tvrdé, velice vždy přísné, cenzuruje se to co by dnes veřejnost otevřeně a nahlas neměla nikdy slyšet! Martin Dyntar

Nejhorší česká hudební TV stanice Červené Očko, proč?, pro tu lidsky
nepřirozenou umělou kybertotalitu, v každém hudebním klipu jen virtuální
počítačové umělé kyber kulisy, umělý kyber syntetický moderní,
postmoderní počítačově moderně jednodduše už jen vždy nejlíp vykradený a
vysamplovaný elektronický postmoderní hudební zvuk, lidskému uchu
zvukově skutečně něco odporného a nemelodického!, chýbí nejvíce lidsky
přirozená akustika, akustický zvuk hudebních nástroju, a hudebně to zní
jako spojení techna a rappu anebo techna a rhytm and blues, tzv. RNB,
hrozné umělé syntetické kybernetické sračk., nemelodické, vše moderně,
postmoderně zvukově vždy jen kyberneticky uměle vysamplované hudebně
dnes křížené dnes někde mezi technem a rappem anebo technem a RNB, co mě
hlava a rozum dnes už nebere!, ale bohužel stejný permanentně jen
masově dnes mainstreamově zábavný konzumní odpad rockové hudby je dnes
vždy i na české hudební TV Rebel, agresivní metall, tvrdý metall, trash
metall, s výjimkou americké metalliky vše pěkně na howno, taky
nemelodické, neakademické v hudbě jak sledujete angloamerický i český
rockový amatéry co jen rádi řežou do kytar na 3 akordy, na které neumějí
sami ani pořádně hrát, kteří nahrají 2 3 uspěšné alba a 2 3 uspěšné
hity, které vám vždy v české hudební TV Rebel stále dokola vždy rotují,
vždy divácky pozná kdo má alespon dnes částečný hudební sluch, že je to
vždy také neustále, permanentně vždy dobrá masová zábava a masově
konzumní jen odpad samotné rockové hudby, nebudete asi souhlasit pro
samotný i angloamerický, britskoamerický klasický rock který uspěšně
vždy láme oficiální největší hudební žebříčky, ano vím, ale stejně za to
platit za takové hudební konzumní sračk. za nějaká vysilácí práva mě
hlava ani rozum dnes nebere, za to se asi tzv. i moc platit skutečně
dnes nebude, řekl bych asi i minimálně, ale v hudební TV Rebel by to
možná věděli líp. Martin Dyntar

rozhodně svou životní filozofií je to punk, a někdy i ortodoxní ve svém občansky politicky levicově občansky odmítavém postoji jakkéhokoliv už antisemitismu, rasismu, neonacismu, pravicového radikalismu, xenofobie i konzumní dnes jen společnosti apod., ale Campinovi jde nejvíce hlavně o lidský charakter, o lidské hluboké svědomí, o skutečnou lásku, o skutečné přátelství a odpouštění si, o rovnost, štědrost, solidaritu a společenskou toleranci, o respekt a o uznání lidských hodnot ve společnosti, atd., Ondrej Ďurica mě jako charakterní dobrý voják navzdory svému charakteru žene vždy více jen k silné nenávisti k této společnosti, ve které se dnes vždy jen největším sviním bohužel dnes vždy nejvíce daří, to je realita nejen české společnosti a to je hluboký realismus, jsem realista a nedokážu před tím občansky dnes jen zavírat oči, nevyjdete dnes zdaleka po dobrém dnes vždy s každým byt se jakkoliv už snažíte sebevíce, právě to je realita nejen české společnosti že dobrý a slušný vždy chrakterní a vždy svědomitý lidé dnes tvrdě doplatí ve společnosti na vše vždy bohužel nejvíce a nemají dnes často nikde žádného dovolání, to je realita nejen české společnosti, budte takový a máte dnes ve společnosti problémy vždy s každým a vždy všude, to je dnes realita nejen české společnosti že se dnes všem vždy žije mnohem líp vždy bez svědomí, bohužel! Vidím to dnes často. Martin Dyntar

To je samozřejmě dnes okrajově jen několik velice dnes málo písní od Leonarda Cohena, oprava: "The Letters", PS. zdaleka nejsem hudební fanda kanadana Leonarda Cohena, ale svým zpusobem ve mě některé jeho písně, a není jich nikdy moc, taky hluboce emočně rezonují, nikdy ne kvuli buddhismu, ale kvuli Cohenově vnítřní i duševní hluboké emoční vyrovnanosti! Proto, Andreas Frege známější jako Campino se s každým hudebním albem německých Die Toten Hosen vždy překonával, překonával své limity, posouval své hranice, pracoval vždy neuprosně tvrdě na sobě, v tom má taky disciplínu, i z toho si v něm beru příklad a proto také rád poslouchám dnes občas i Ondreje Ďuricu pro tzv. i "kritický hluboký realismus", nevím jak to prostě líp nazvat nebo občas i Leonarda Cohena, hudbu miluju, je to nejlepší lék na depresi a na duševní bolest, a nejsem bizár, není to vubec bizarní jak se muže zdát, ale občas je to možná trochu i přece jen zvláštní, je stejně tak neuvěřitelné co Campino dnes vše poslouchá, miluje klasickou německou literaturu, německou poezii a miluje také více i klasickou hudbu, myslím si že do klasického punku a klasického punk rocku se svou hlubokou melancholickou duší má skutečně daleko, je to punk i není, nikdo přesně neví, proto i dnes německým Die Toten Hosen sám říkám netypický punk rock.

Navzdory tomu co jsem tu o slovenském vlastenci a neonacistovi zpěvákovi Ondreji Ďuricovi vše negativní i pozitivní, i kladné psal, at každý vidí věci a celou pravdu o něm vždy v širším kontextu a nevytrhává ji nikdy ze souvislosti, je dnes pro mě hudebně skutečně dnes největší hudební dnes prioritou právě Andreas Frege a německý Die Toten Hosen, ukrajinský Okean Elzy a více dnes ukrajinský Veremiy, hudební srdce i duše dnes celé Ukrajiny, a vyjímečně okrajově ještě i kanadan a folkař Leonard Cohen, ten některé písně, milostné duety jako jsou písně "A Thousand Kisses Deep" o buddhisticky filozofickém smyslu lidské lásky, "Boogie Street" ve filozoficky buddhisticky podobném pojetí lidské lásky, "Land of Plenty" o Americe a "The Latters" o milostném rozchodu a o milostném zklamání nazpívané se zpěvačkou Sharon Robinson má hudebně dnes velice profesionálně dobré a stejně tak i vizuálně dnes podmanivý klip ke skvělé jeho písni "Happened To The Heart", která byla jedna z jeho v životě i nakonec posledních, ve mě dnes také hluboce rezonují, naplnují mě láskou a klidem, pro svou vysokou hudební profesionalitu a hudební i preciznost v melodickém ladění se svým hlubokým hlasem, v samotné dnes skvělé intonaci v Cohenově vyprávěném, recitovaném vždy zpěvu, pro svou filozofickou hloubku a emoční otevřenost, emoční upřímnost a srdečnost, a líp, pro hluboké vždy emoční porozumění. Martin Dyntar

Dnes po vzoru slovenského vlastence a zpěváka Ondreje Ďurici jsem svým zpusobem taky charakterní (správný!) voják proti české společnosti, která dnes hluboce hnije, Ondreje Ďurici, autora textařsky i dnes mnoha skvělích a lyricky hlubokých a vyjímečných písní, jakými jsou už pro mě osobně nejvíce dnes právě "Písen pro Slovensko" upřímně, otevřeně a pravdivě hluboce realisticky kriticky dnes vykreslující v minulosti skutečnou politickou situaci právě na Slovensku, která stála investigativního reportéra Jana Kuciaka jeho život!, kterou rád hlasitě na vile dnes zpívám spolu dnes i právě dnes s písní "Republika" (doporučuji na YOU-TUBE vizuálně dnes skvělý hudební klip právě k tého písni) a lyricky dnes i skutečně upřímné a hluboké, lyricky dnes i dojemné a lyricky dnes i upřímně pravdivé melancholické písně, balady "Dom" (samozřejmě až na výjimky některých ideologicky dnes pro mě osobně už dnes nepřijatelných radikálně pravicově dnes pomýlených slov v refrénu a některých i pravicově " ideologických" vět o čisté nordické arijské rase) a "Rekviem" s melodicky dnes podmanivým, sugestivním a překrásným klavirním doprovodem právě k těmto písním bývalého vojáka, který sám v samotné armádě v boji získal nejedno čestná vyznamenání právě i pro které si ho dnes s mnoha osobními výhrady k jeho pravicově ideologicky dnes radikálně politicky pravicové osobní pomýlenosti i přesto vše osobně vážím a i bývalého dnes poslance ve vysoké politice právě na Slovensku právě pro jeho silnou a přísnou sebekázen a sebedisciplínu, a lidský charakter dnes také jako trochu i v lesčems právě melancholika i mě povahově a osobnostně také v jeho kuráži, v jeho lidské odvaze a statečnosti co je i mě dnes blízkému, samozřejmě v ideologicky dnes opačné politické orientaci, ale Ondrej Ďurica nemá vubec špatné texty písní a nemá některé písně vubec špatné a stejně jako to že je s vytrénovanými plícemi také na Slovensku velice dobrý zpěvák, kdo slyšel jeho písen "Nemám rád" (a také dnes osobně nemám rád a nenávidím tvrdé drogy ani když už právě muži dnes bijou ženy! Má pravdu, je hodně upřímný!) dá mi za pravdu že jemu dnes svým zpěvem po kolena dnes nesahá ani Daniel Landa a ani Tomáš Ortel, Ondrej Ďurica má jako správný bývalí voják v armádě vždy i agresivně mnohem daleko větší duraz v samotném hlase, ale znám i některé písně našeho českého vlastence a zpěváka Tomáše Ortela! To tzv. charakterní voják, vzhledem k tomu jak v české společnosti vše dnes jen hluboce hnije a nikdo už tu bohužel dnes v Česku, v České Republice nepřeje už dnes nikomu vubec nic dobrého a lidi si tu bohužel už ubližují agresivně sadisticky vždy rádi (jsem realista!), si dovolím psát slova či termín charakterní voják skutečně dnes bez nadsázky a bez uvozovek!, tragický osobní životní heroismus mě je dnes osobně hodně blízký, a tak jako realista rád sleduji vizuálně dnes podmanivý hudební video klip k písni "Ich Will" německých RAMMSTEIN!, který je také hluboce realistický a upřímně dnes i hluboce pravdivý v jaké nemorální době a v jaké masově i konzumní dnes jen společnosti dnes vlastně všichni žijem a co masová média dnes jako bulvární senzaci vždy ve společnosti dnes nejvíce sledují! Ale nezapomenu nikdy na pro vás možná sentimentální, ale pro mě dnes upřímnou také krásnou, také překrásnou romantickou písen od slovenských MC Erik a Barbara "Ked Prijde Láska" a snad i jednou, snad i jednoho dne doufám ke mě i přijde.

ano na tzv. punk rock, kam se jejich hudba dnes žánrově i nejvíce škatulkuje velice zvláštní hudba, velice i zvláštní!, často i sarkastický sebeironický výsměch i křestanským tradicím, vždy žánrově nekonvenční, neformální, občas jako právě na živáku "Alles Ohne Strom" žánrově i hodně extravagantní, ale vždy melodicky i brilantní, vždy melodicky i jedinečné, vždy melodicky i nezaměnitelné, a po každém jejich poslechu vždy osobně dnes i nezapomenutelné, co se vám melodicky hluboce vryje hluboce do srdce a k čemu se budete po každé v jejich poslechu vždy rádi vracet, hudba je nejlepší lék na bolet a sám Campino to ví vždy nejlíp, prostě a prostě zvláštní hudba, tak zvláštní, až je to někdy i lehce usměvné kde vám logický usudek už končí, jo no rozum často zustane stát otřesen a ten vždy i logicky končí právě s hudebními Die Roten Rosen na jejich hudebním počinu, právě na jejich hudebním albu "Wir Warten Auf Christkind", jasně "Čekáme (dnes!) na Ježíška!" (1998), to už rozum vubec nebere, proto to moc poslouchat osobně nemusím, tam Campino už skutečně hazarduje s infarktem, s cévní mozkovou příhodou, asi tak i dobrým závěrem. Martin Dyntar

...a empatický, charakterní, svědomitý, slušný, zodpovědný, spolehlivý,
skromný, čestný, poctivý a neuplatný! Právě tak se dnes osobně nejvíce
vidím! Ale pro Vás fanatický a radikální, se svéráznou logikou jak
netradičně a nekonvenčně vždy neformálně postupovat a řešit věci! Prostě
melancholik, prostě svobodomyslný, prostě volnomyšlenkář tělem i duší s
velkou romantickou duší i velký romantik jak se patří, v partnerském
vztahu dnes hodně vždy hluboce oddaný a partnersky i celoživotně
doživotně vždy věrný, a také i bohužel hodně žárlivý, který chce občas
raději vubec nemilovat a přestat druhé milovat než žárlit a ubližovat!
Campino sám v minulosti vždy řešil toto stejné dilema - viz. jeho text
písně "Alles Aus Liebe", i písně "Froschkonig" nebo "Lugen", ale toto
své hluboké osobní dilema sám na hudebním albu "Auswartsspiel" (2002),
jedno dnes z nejlepších hudebních alb německých Die Toten Hosen, vyřešil
v až dnes křestansky podmanivém a v křestansky až sugestivním textu své
pro něj osobně i soukromě intimně nejlepší písně "Was Zahlt" a později
pak na hudebním albu "In Aller Stille" (2008) i absolutně dosud i vubec
nejlíp hluboce vykreslil svou melancholickou duši právě v samotném dnes
svém textu písně "Tauschen Gegen Dich". Campino, ke kterému dnes cítím
hluboké osobní sympatie, velký obdiv a silný respekt, je mezi námi dnes
určité už velice silné emoční pouto, které nedokážu racionálně dnes
popsat ani racionálně už dnes vysvětlit, správně to aha! takže český
Campino z Trutnova. Ano z Trutnova, z CHB RIAPSu. Martin Dyntar