-
,,Máš smulu se svými vyhružky ty jeden idio.., do 31.12. do konce tohoto roku sem budu psát prozatím ještě dál, po novém roce už nikoliv, tak mě tu polib laskavě prde. a už sem nepiš nic ty! Stejně tu píšeš sám velké hovn.! Tak mě tu nezávid idio..!" MD.
-
,,Ne kdepak parchanti český napálil jsem vás!, říkalo se to o nás už za Rakouska-Uherska a platí to o to více bohužel i dnes." 🙂 MD.
-
Zemřel bych pro texty písní a pro hudbu Die Toten Hosen, za texty písní na albech z 90. let "Kauf Mich!" (1993) a "Opium furs Volk" (1996) bych dal ruku do ohně, texty písní jsou srdečný, upřímný, osobní, mají duševní hloubku, jsou intimní, duvěryhodný, přesvědčivý, autentický... Die Toten Hosen definují svobodu, nezávislost a empatii po svém, jinak a nově, je to více než obyčejný punk rock, je to zvláštní hudba, Die Toten Hosen mají neotřelé, silné a překvapivé a nezaměnitelné melodie, vyvolávají silné ambivalentní pocity (či protichudné emoce), které jsou tolik typické a vlastní klasické hudbě! To je na tom to zvláštní, jednodduchá, precizní a srozumitelná punk n rollová hudba, která si vystačí se 3 kytarovými akordy doprovázená často zkoušením s hudebními nástroji, které už pak nejsou tolik typické pro rockovou hudbu. Akustický Živák "Alles Ohne Storm" byl na vlnách trochu "Wagnerovského" swingu, klasiky (vážné hudby), rockabilly a punk n rollu, na mě už místy unavný a zvukově přeplácaný, přemrštěny, pompézní, místy wágnerovský až kabaretní.
Ale především mě už texty písní Campina nakonec co nejvíce osobně pomáhají žít a bojovat s duševní bolestí z duševního onemocnění paranoidní schizofrenií a budovat větší náhled jak na mou osobnost, tak na život samotný i na duševní nemoc, definovat ji, snad protože Campino je pro mě také labilní introvert melancholik narozený ve stejném znamení raka. Paranoia je životem v neustálích obavách a v neustálém strachu, či se strachem z každodenního nebezpečí a v neduvěře k druhým lidem i k sobě samému, nevěřit sám sobě ani druhému, přesně právě to je paranoidní schizofrenie.
Die Toten Hosen jsou pro mě duševní terapií a duševní rehabilitací a nadějí, že se to dá zlomit v empatii k druhým lidem, poslech Die Toten Hosen je pro mě silným, dobrodružným a adrenalinovým hlubokým emočním prožitkem pocitu euforie (euforických pocitu) a tak nějak i tak trochu i současně nácvikem emocí a empatie, protože emoce se dají trénovat o to více místy s občasným dojmem "občasné" (či i trvalé, jak pro koho) mánio-depresivity (přesněji dnes bipolární afektivní poruchy - tzv. BAP) při poslechu písní právě německých Die Toten Hosen (a zvláště právě alb 90. let "Kauf Mich!" a "Opium furs Volk", až po další hudební vrchol s albem "Auswartsspiel" se tento prožitek BAP ve mě umocnuje a čím dál více prohlubuje) to tomu poslechu neupřu, ale má to své zvláštní kouzlo, Die Toten Hosen jsou hodně jiný PUNK ROCK a hodně zvláštní hudbou, která ani po stém poslechu Vás nikdy neomrzí. Campino je skutečně hodně vyjímečný charizmatický textař písní a skutečně dobrý, skvělí hudební "vypravěč životních příběhu". Dlouho jsem nemohl bohužel nic tak dobrého psát, protože nemoc (schíza) mě po další atace na dlouhou dobu kognitivně "zlomila", hodně unavila a vyčerpala, potřeboval jsem čas.... sem na Osobnosti. Cz to snad doufám patří.
-
"Tage Wie Diese", "Unter den Wolken", "Kamikaze", dobré písně, krásný text, to vyjímečné na téhle hudbě je euforie a silný až fyzický prožitek emocí (to vždy patří k rockové hudbě), kdy jste k slzám dojati radostí téhdy když jste štěstím bez sebe stejně jako když už pláčete občas lítostí, tahle hudba vám vždy připomene že mezi tím je velice tenká hranice. Srdečně miluji písně a texty písní Die Toten Hosen navždy!!! Není už lepší rockové hudby, naopak tak jsem si rockovou hudbu vždy představoval.
-
Клип: Россия - Игорь Тальков (HD) / Clip: Russia - Igor Talkov (HD) aneb "MD. přesvědčený komunista tělem i duší! Vzkaz paní Danihelkové z UP: ,,Na mě se tu nikdo kapitalisticky rád přiživovat a bohatnout v tomhle politicky pravicově dnes zkurweném státě rozhodně už nebude! To raději chcípnu! a nejen to!..." :-)
-
Nejhorší česká hudební TV stanice Červené Očko, proč?, pro tu lidsky
nepřirozenou umělou kybertotalitu, v každém hudebním klipu jen virtuální
počítačové umělé kyber kulisy, umělý kyber syntetický moderní,
postmoderní počítačově moderně jednodduše už jen vždy nejlíp vykradený a
vysamplovaný elektronický postmoderní hudební zvuk, lidskému uchu
zvukově skutečně něco odporného a nemelodického!, chýbí nejvíce lidsky
přirozená akustika, akustický zvuk hudebních nástroju, a hudebně to zní
jako spojení techna a rappu anebo techna a rhytm and blues, tzv. RNB,
hrozné umělé syntetické kybernetické sračk., nemelodické, vše moderně,
postmoderně zvukově vždy jen kyberneticky uměle vysamplované hudebně
dnes křížené dnes někde mezi technem a rappem anebo technem a RNB, co mě
hlava a rozum dnes už nebere!, ale bohužel stejný permanentně jen
masově dnes mainstreamově zábavný konzumní odpad rockové hudby je dnes
vždy i na české hudební TV Rebel, agresivní metall, tvrdý metall, trash
metall, s výjimkou americké metalliky vše pěkně na howno, taky
nemelodické, neakademické v hudbě jak sledujete angloamerický i český
rockový amatéry co jen rádi řežou do kytar na 3 akordy, na které neumějí
sami ani pořádně hrát, kteří nahrají 2 3 uspěšné alba a 2 3 uspěšné
hity, které vám vždy v české hudební TV Rebel stále dokola vždy rotují,
vždy divácky pozná kdo má alespon dnes částečný hudební sluch, že je to
vždy také neustále, permanentně vždy dobrá masová zábava a masově
konzumní jen odpad samotné rockové hudby, nebudete asi souhlasit pro
samotný i angloamerický, britskoamerický klasický rock který uspěšně
vždy láme oficiální největší hudební žebříčky, ano vím, ale stejně za to
platit za takové hudební konzumní sračk. za nějaká vysilácí práva mě
hlava ani rozum dnes nebere, za to se asi tzv. i moc platit skutečně
dnes nebude, řekl bych asi i minimálně, ale v hudební TV Rebel by to
možná věděli líp. Martin Dyntar -
,,forenzní psycholožka Julia Shawová a její kniha "Zlo - Věda o Temných Stránkách Lidství" (vydalo Paseka, 2019, 260 stran.), kapitoly: 13. "Uvod: Hlad", 25. "Váš vnítřní sadista: neurověda zla, o Hitlerově mozku, agresi a psychopatii.", 55. "Předurčení k vraždění: psychologie lačnění po krvi, o sériových vrazích, toxické maskulinitě a etických dilematech.", 83. "Přehlídka stvur: dekonstrukce divnosti, o klaunech, zlém smíchu a duševních chorobách.", 109. "Dvě tváře technických vymožeností: jak nás mění technologie, o pirátech nebes, zlých robotech a kybertrolech.", 135. "Perverzní jak prase: vědecké pozadí sexuálních deviací, o sadomasu, coming outech a zoofolii.", 169. "Lov predátora: jak porozumět pedofilum, o pochopení, prevenci a polidštění.", 189. "Hadi v kravatách: psychologie skupinového myšlení, o paradoxech, otroctví a etické slepotě.", 221. "A já nic neřekl: věda o vyhovění, o nacistech, kultuře znásilnění a terrorismu.", 255. "Závěr.", 263. "Poděkování.", 265. "Poznámky.", 293. "Rejstřík.", závěrem 10 věcí, který by měl každý vědět o zlu: 1. ,,Označovat lidi za zlé je lenost.", 2. ,,Mozek každého z nás je trochu sadistický.", 3. ,,Všichni jsme schopní vraždit.", 4. ,,Naše divnoradary nestojí za nic.", 5. ,,Technologie mohou nebezpečí ještě posilovat.", 6. ,,Sexuální deviace jsou celkem běžné.", 7. ,,Všechny stvury jsou lidé.", 8. ,,Peníze odvádějí naši pozornost od bolesti a škod.", 9. ,,Kultura nesmí promíjet krutost.", 10. ,,Musíme mluvit o nevyslovitelném.", poznámka Julii Shawové závěrem: ,,Nakonec bych na vás měla jednu prosbu: přestante prosím lidi, jejich chování nebo události označovat za ,,zlé". Pomíjíte pak duležité nuance, které tvoří základ příslušného chování. Místo toho vás chci povzbudit, abyste přemýšleli o nemyslitelném, mluvili o nevyslovitelném a vysvětlovali nevysvětlitelné, protože jenom tak se nám podaří odvracet to, co jiní považují za neodvratitelné. Je načase zlo přehodnotit.", ...mými slovy: ,,Asi ano, jenže žijeme dnes v nehumánní, v nelidské, v nemocné v tolik dnes bezohledné, arogantní a netolerantní nejen české společnosti, ve které jsme si bohužel dnes už zvykli na to si vždy ubližovat rádi, vidím nejen v české společnosti lidskou povrchnost a hluboké lidské pokrytectví, nekomunikaci ve vztahu a nezájem o komunikaci ve společnosti vždy o těch skutečně teprve duležitých dnes věcech, přičítám to dnes každodenní a všudepřítomné západní americké pop kultuře dnešní másové zábavy, na kterou je dnes i v TV v masových médiích často bohužel vše vždy marketingově dnes ve společnosti vždy všechno systematicky pečlivě, velice precizně a dukladně vždy vypočítané a hodnotám masově dnes konzumní společnosti. Osobně mám dnes nejvíce špatné zkušenosti se společenským stigmatem a se společenskou stigmatizací duševního onemocnění dnes ve společnosti, kdy se tím zvenku vždy jen co nejvíce už tlačilo právě vždy na mé hluboké i největší vždy osobní sebestigma, není to jen neetické, nepříjemné a hodně bolestivé na duši i u srdce, ale je to dnes vždy velice povrchní a vždy i hluboce osobně pokrytecké, pro mě dnes i nepochopitelné, protože nikdo z nás už nemuže dnes s jistotou dnes vubec vědět kdo ve společnosti u běžné "zdravé" populace vždy dnes má nebo vždy nemá vždy nějakou už poruchu osobnosti i bez tzv. už schválené officiální psychiatrické diagnozy! Hodně jsem se právě za to vše osobně rád velice nelítostně a velice nemylosrdně vymstil rád celé společnosti za všechno to její největší dnes společenské stigma, na které sama nemá dnes žádné své morální ani etické právo!" Volnomyšlenkář a levicový občanský aktivista i levicový humanista Martin Dyntar.
-
muj nejlepší dnes filmový žebříček, resp. moje nejlepší dnes filmy, moje
dnes nejlepší filmotéka: (samotné pořadí filmu už zdaleka vubec u mě už
nijak neurčuje jejich oblíbenost podle pořadí): pozn. myslím si, že i
rozhodně asi druhé hodně cinefilsky hluboce inspiruju a skutečně i
hodně, i nejvíce dnes i cinefilsky už právě nejvíce překvapím velice
kinoartově dnes i rozhodně ojedinělími a velice dnes už rozhodně i
vzácnými filmovými snímky, protože vybýrám vždy jen svým srdcem a vždy
jen svou správnou emoční inteligencí, proto i všechny ty uvedené, výše i
zmíněné tu filmy jsou dnes tzv. i kulturně dnes vždy i jiné (je to v
téhle dnešní povrchní konzumní totalitě už bohužel dnes všeho vždy tzv.
dnes vždy velký, vždy i největší už kulturní šok!) a divácky vždy i
velice i náročné, je to prostě komerčně dnes vysoce nezávyslé umělecké
kino a rozhodně už i právě dnes už není bohužel divácky dnes vubec
snadné se právě i k těmto komerčně dnes nezávyslým uměleckým filmum dnes
divácky ještě už tzv. cinefilsky vubec dnes dostat, je to bohužel dnes
velký divácký problém!, jsou to kinematograficky dnes unikátní, dnes
velice ojedinělé a velice dnes i vzácné filmy, tzv. dnes
kinematografické největší klenoty a skvosty, posudte nejlíp divácky dnes
sami, taky mě ta filmotéka proto dala dloholeté divácky velice dnes
náročné cinefilské usilí i proto také bez nadsázky to celé i divácky
dnes rád uplně i shrnu, divácky dnes celé rád uplně i zrekapituluji do
tzv. Absolute Kinoart best TOP 22!, možná pak i líp sami už nakonec pak i
teprve už více pochopíte proč dnes tak hluboce nenávidím dnešní
kinematografii a dnešní i konzumní dobu a konzumní dnes i společnost a
dnešní typicky už pak jen právě americký film! V tom i předem také
děkuji dnes nejvíce právě za pochopení!: 1. "Submergence" ("Až na Dno",
2017, režie Wim Wenders), 2. "Ein Augenblick Freiheit" ("Na Chvíli
Svobodní", 2008, režie Arash T.Riahi), 3. "Oskar a Lily (i Lili)" ("Ein
Bisschen Bleiben Wir Noch", 2020, režie Arash T.Riahi, velice vzácný
film), 4. "On The Waterfront" ("V Přístavu", 1954, režie Elia Kazan), 5.
"Shi-Gan" ("Čas", 2005, režie Kim Ki-duk), 6. "OldBoy" (2003, režie
Park Chan-wook), 7. "American History X" ("Kult Hákového Kříže", 1997,
režie Tony Key, postprodukčně režijně má na filmu dnes i největší svuj
podíl právě americký herec Edward Norton!), 8. "Baader Meinhof Komplex"
(2008, režie Uli Edel), 9. "Die Fremde" ("Cizinka", 2010, režie Feo
Aladag), 10. "Salt and Fire" ("Sul a Ohen", 2016, režie Werner Herzog),
11. "Chlapi ne Muškaru" ("Chlapi Nepláčou", 2017, režie Alen Drljevič),
12. "Modern Times" ("Moderní Doba", 1936, režie Charlie Chaplin), 13.
"Sjunde Inseglet" ("Sedmá Pečet", 1957, režie Ingmar Bergman), 14.
"Prestuplenije i Nakazanije" ("Zločin a Trest", 1970, režie Lev A.
Kulidžanov), 15, "Leto" ("Léto", 2018, režie Kirill Serebrennikov), 16.
"Se7en" ("Sedm", 1995, režie David Fincher), 17. "Pride and Glory"
("Hrdost a Sláva", 2008, režie Gavin O'Connor), 18. "Zielona Granica"
("Hranice", 2023, režie Agnieszka Holland), 19. "Palermo Shooting"
("Přestřelka v Palermu", 2008, režie Wim Wenders), 20. "Every Thing Will
Be Fine" ("Všechno Bude v Pořádku", 2015, režie Wim Wenders), 21. "Land
of Plenty" ("Země Hojnosti", 2003, režie Wim Wenders) a poslední i 22.
"Je Třeba Zabít Sekala" (1998, režie Vladimír Michálek). Volnomyšlenkář a
levicový humanista Martin Dyntar dnes za "lepší" Trutnov. -
,,Ale ten náš konzumní blahobyt s válečnou situací Ruska s NATO ekonomicky konečně brzo skončí!" MD.
-
Tam dnes německé Die Toten Hosen, ukrajinské Okean Elzy a Veremiy nebo i kanadana a folkaře Leonarda Cohena dnes nikdy neuslyšíte, tam nikdy nehrají a hrát nikdy ani nebudou, pro ně je to moc velký kulturní šok!, protože pro ně je to na české hudební TV Očko a Červené Očko a i na české hudební TV Rebel vždy permanentně, vždy neustále málo masově zábavné, kulturně už příliš moc hudebně tzv. rockově nezávislé, prostě jiné, tím že tato hudba vždy nechává prostor i k přemýšlení, a to dnes hudebně mainstreamové tupé ovce nikdy v hudbě už dnes nepotřebují, nesmí se přece v hudbě jakkoliv něco kritizovat, to velký hudební prumysl vždy cenzurou potlačí a umlčí, zeptejte se v České Republice českého vlastence, neonacisty a zpěváka Tomáše Ortela nebo na Slovensku také vlastence, neonacisty a zpěváka Ondreje Ďurici dojde vám kam vás velký hudební prumysl vždy hudebně tlačí, že sami už bohužel nemáte téměř žádnou skutečnou umělecky hudební nezávislost se projevit autenticky, takový jaký skutečně jste, ve velkém hudebním prumyslu samotné podmínky o čem i mužete a máte zpívat jsou vždy velice tvrdé, velice vždy přísné, cenzuruje se to co by dnes veřejnost otevřeně a nahlas neměla nikdy slyšet! Martin Dyntar
