-
"Altes Fieber" a "Kamikaze" jsou nejlepší videoklipy této kapeli právě k těmto 2 písním, možná mají i lepší písně jako jsou kupř. v minulosti "Deutsch in Willkomen", "Alles Wird Voruburgehen", "Was Zahlt" nebo "Paradies", ale nikoliv už lepší videoklipy jako jsou právě k těmto 2 písním "Altes Fieber" a "Kamikaze". Vizuálně velice zdařilá a sugestivní podívaná, pro mě v obrazovém ztvárnění dokonalé. Prostě německá preciznost se odráží i v rockové hudbě Die Toten Hosen, In Extremo nebo Rammstein, takové preciznosti a takové kvality jaké dle mé češi už sami zdaleka dnes nedosahují. Vše se u nás podřizuje kromě takových poctivých hudebních interpretu jakými jsou Tomáš Ortel a písničkář Michal Prokop a na výjimky snad i Daniel Landa příliš lacinému pro americkému, rádoby americkému konzumu, vše se podřizuje mainstreamovému zábavnému byznysu jak v hudbě tak ve filmech české produkce, kdy převažující poptávka určuje také pak smutnou nabídku na trhu, ale ne pro všechny. Miluji a obdivuji proto u nás vyjímečné písně "Defenestrace" Tomáše Ortela a "Snad Nám Děti Prominou" Michala Prokopa s velmi hlubokým a s pravdivým textem. A Slováci mají zase pro změnu svého Ondřeje Duricu nejen s vyjímečným protestsongem "Písen pro Slovensko", Durica je pro mě novodobý slovenský Karel Kryl. V mnoha věcech v textech svých písní má častěji sám pravdu, jen to nikdo nechce slišet. Bohužel. Dnes je bohužel pro mladé marihuanáky doba rytmického dunění a prázdného žvanění bez emocí v rappu a v hip-hopu, a nejlíp v kombinaci s technem. Ubohé!!! A velice žalostný podřadný ubohý hudební vkus.
-
,,A Tomáš Ortel na frontě v odboji muže pak všem padlím zpívat: "Zustan Mím Domovem" 🙂 MD.
-
,,Jen mi závidíte bezpáteřný swině český čeho nejste sami u sebe (dnes už sami) schopný, mužete mě tu rádi Stigmatizovat i znevýhodnovat, stejně vás tu mám sám dnes hluboce už u prde.., nejste sami bez psychiatrické diagnozy nikdy o nic lepší ani o nic více dnes duševně zdraví, sám nemužu také vědět a nemužu už sám ani vyloučit zda sami nemáte nějakou poruchu osobnosti i bez officiální psychiatrické diagnozy swině český povrchní a pokrytecký, stigmatizujte vždy rádi, necítím se být už dnes stejně v české společnosti a v České Republice vubec kulturně doma a právě v tom je ten větší kulturní problém, nikoliv v mém duševním zdraví, podívejte se nejdříve upřímně do zrcadla vy sami na sebe asi s jistotou dnes mužete říct a tvrdit že právě jedině vy jste dnes duševně plně vyrovnaný a duševně vždy zdraví. Podívejte se sami na hudební klip německých RAMMSTEIN! k jejich písni "Mein Teil" co vše je dnes v našem lidském hlubokém podvědomí o sobě a co vše je dnes v tolik hluboké lidské přirozenosti čím vším si člověk u sebe dnes duševně má projít. Swině český pokrytecký nemáte už žádné právo druhé lidi Stigmatizovat na duši, to se vám v životě jednou vrátí, a velice už nelítostně a velice už nemylosrdně! Budte si tím jistý!" MD.
-
Vybavuji si ješte ted živě před očima filmové scény znásilnění snoubenky
Shelly Webster a vraždy Erica Dravena z jinak pruměrného filmu "Vrána", které mě duševně trýznili k
slzám a právě v dusledku místy podprahových záběru tolik vysoce
sugestivní videoklipové estetiky ze záběru kamery, která dominuje celému
tomuto filmu a myslím z mé strany docela i zajímavý psychologický rozbor jinak
tolik nesmyslného akčního filmu. Takže má filmová kritika, jinak mé
kritické psychologické zhodnocení tohoto filmu, na které jsem hrdý: ,,Brandon Lee, který byl udajně neštastnou náhodou zastřelený
během natáčení tohoto filmu, coby bývalá rocková hvězda Eric Draven, se s
shodou velmi záhadných a tajemných, už nevysvětlitelných okolností mstí fanaticky anarchistickým těžkým
narkomanum za brutální a chladnokrevnou vraždu své snoubenky Shelly
Webster, které se dopustili bez jakkéhokoliv pocitu své mravní viny, s
jejíž smrtí však ztratil smysl svého života, je naprosto apatický
poznamenaný s hluboce post traumatickou stresovou poruchou u sebe
samého. Otřesné, hluboce traumatizující jeho osobní vzpomínky na její
brutální znásilnění a na její smrt se u něho snoubí s těmi
nejkrásnějšími chvílemi svého prožitého života. Mstí se plně oprávněně
jen téhdy, protože už právě sám u viníku smrti, zákeřné vraždy své
snoubenky již nenachází žádný jejich prožitek mravní viny, žádnou jejich
lítost. O to více ho pak jeho otřesné vzpomínky neustále přepadají,
duševně trýzní a z jeho post traumatické stresové poruchy podněcují pak k
tomu, aby se za jejich chladnokrevnou vraždu pomstil již ze své osobní
apatie z umrtí své snoubenky, snad aby byl teprve schopný vyrovnat se
tak nakonec u sebe se svým pocitem vlastní viny za tuto situaci, které
nejspíše nemohl už sám nijak zabránit." -
Pokud samozřejmě už člověk nezaloží svuj producentsky vlastní svuj producentsky nezávyslý hudební label! Jako třeba i kdysi právě v případě samotných německých Die Toten Hosen!, (jejich JKP.), proto i měli a mají umělecky velkou hudební nezávislost.
-
,,RIAPS ze mě má udělat těžce mentálně retardovaného krypla aukončit mě tu na CHB RIAPSu v Poříčí mou nájemní smlouvu (standartně je na CHB na 2 roky) a měl bych jít pak trvale na CHB pod Hajnice pro mentálně retardované, kde jsou pro stát pro UP pak mnohem nižší náklady na bydlení a kde mužou být tyto lidé na sdíleném pokoji už trvale, už časově neomezeně. Swině jedny český bezpáteřný lhostejný asi tomu všemu budete rádi jen nečinně, jen pasivně a lhostejně přihlížet, asi mě už nikdo v životě dnes nepomuže, dopadne to pak na CHB pro RIAPS stejně jako se střelcem na Pražské filozofické fakultě!!!, protože vím že se svou psychiatrickou diagnozou, ke které je ve společnosti dnes neprávem skutečně dnes velký odpor a skutečně už bohužel největší dnes už společenský odpor jsem stejně pro systém jaký je a pro českou společnost jaká je stejně už sám vysoce dnes nepotřebný a stejně už jen nepotřebný odpad pro systém jaký je a pro většinovou českou společnost jaká dnes je, a právě to už dnes rozhodně není už žádné mé osobní Sebestigma, ale už největší upřímná a skutečná pravda o tom s jakými hluboce dnes špatnými stereotypními osobními předsudky druhých lidí musím neuspěšně sám každodenně bojovat, se stereotypně tolik zafixovanými osobními předsudky druhých lidí dnes neuspěšně každodenně sám bojuji a sám musím dnes každodenně už neuspěšně bojovat jako pro většinovou českou společnost jaká je a pro systém jaký je vysoce už nepotřebný odpad většinové české společnosti která volnomyšlenkáře a levicové anarchisty sama nijak tolerantně více nepřijímá a se svým altruisticky levicově dnes humanistickým aktivním občanským postojem a se svými altruisticky levicově humanisticky osobními altruistickými levicovými názory na většinovou českou společnost jaká je a se svým osobním přesvědčením jsem vysoce dnes nepohodlný člověk v této dnešní době a v české většinové společnosti jaká dnes je, která právě takové lidi sama dnes už nijak vubec nepotřebuje a sama dnes tolerantně už vubec dnes nepřijímá, podívejte se nejdříve nejlíp sami na sebe do zrcadla swině český bezpáteřný lhostejný nakolik jste sami bezpáteřný a lhostejný k tomu co se dnes děje ve společnosti, a typicky česky permanentně neustále jen bezpáteřný, připosraný a zbabělý, to je v naší české povaze jak o nás říkali už za Rakouska-Uherska Rakušani a říkají to už o nás Rakušani a Němci rádi i dnes že jsme jako Český národ a jako češi sami nejlíp křížený mezi prasetem a včelou, že jsme sami "Pracovití, ale swině!", a resp. ještě líp mími slovy že jsme "Pracovití, ale stejně k sobě největší swině!!!", se zkurwenou s bezpáteřní s permanentně dnes neustále jen připosranou a zbabělou českou povahou s tolik už prohnilou českou náturou v české většinové společnosti jaká je bylo, je a vždy bohužel už bude." Martin Dyntar, Trutnov.
-
že bych to měl celé vše hudebně líp zkrátit, protože prý na You-Tube nikdo rozhodně 62 písní dnes asi poslouchat už nebude, kdybych osobně mohl zabalím to vše v MP3 dnes do zipu a dám to celé v MP3 dnes právě sdílet na Webshare, hodně jsem o tom přemýšlel, možná k tomu v budoucnu někdy i skutečně dojde, tak to celé zkusím ještě naposledy bez zbytečných kecu v komentáři, aby i právě samotný komentář byl nakonec přece jen o něco málo alespon už kratší.
-
,,Ale Tomáše Ortela i Ondreje Ďurici si je pro některé písně v něčem
málo vyjímečně dnes i trochu i vážím, ne každý text písně mají špatný,
tak doufám že mi Tomáš Ortel promine tu mou "neuctu" k českému
vlastenectví!" MD. -
,,Ano slyším jasně! Sociopa. Fiala se mi směje se slovy: ,,Když nemáš kapitál, když nemáš peníze na charakteru dnes nezáleží, jsi pak u druhých lidí stejně vždy největší hovn. Já si 5000,-titisícovou korunou rád vytírám v poslanecké sněmovně vždy prde. a druhý se přede mnou vždy rádi svuj hřbet ohnou! Však ty se na UP kvuli superdávce ohneš rád taky!" Vzkazuju: ,,Ano ohnu ale s hlavou k umírání hrdě vzhuru, ale vždy kvuli sobě a vždy jen před sebou! Ty nejsi člověk, ale zrud.!, nic než další uspěšný chytrý a "vysoce" vždy vzdělaný vypočítavý sociopa.!, který na lidi tam "dole pod sebou" vždy rád z vysoka sere! Na každou swin. se vždy Fialo vaří v tomhle českém státě voda! Na každého v životě jednou dojde! Jednou i na tebe, podívej se na Slovensko na Ficu jaký měl osobně bohužel velké a největší už štěstí v neštěstí!" MD.
-
,,Chtěl jsem se tu nějak líp rozloučit, bojoval jsem skutečně se ztrátou (svého absolutního) hudebního sluchu, skutečně mi odcházel muj hudební sluch, domníval jsem se osobně skutečně že bych mohl mít zhoubný nádor na mozku, rakovinu mozku anebo chudokrevnost či leukémii, proto všechna ta intenzivní nenávist i intenzivní sebenenávist v poslední době, skutečně jsem v poslední době hodně přemýšlel i o své sebevraždě, kterou jsem měl skutečně dobře naplánovanou i v minulosti líp (utopit se v podnapilém stavu v hluboké či v hlubší řece za mostem u elektrárny v Poříčí), nikdy jsem tak v životě ještě tak dlouho a intenzivně nikdy nebrečel, naposledy v roce 2008 když mi zemřela má matka na rakovinu plic, protrhla se ve mě hráz a bouřlivá lavina brala všechno špatné v životě s sebou, to jsem brečel na 20 až 25 minut nepřetržitě v kuse, intenzivně i mírně, truchlil jsem kvuli smrti mé matky po její smrti 2 roky, resp. truchlil jsem po smrti mé matky hlubokým žalem na 2 roky a pak se v dusledku i toho u mě projevila paranoidní schizofrenie, začalo to depresí či resp. začalo to těžkými depresivními stavy v mém dospívání po těžké emoční deprivaci v mém raném dětství, všechno to spolu v životě vždy uzce souviselo a všechno to v životě na sebe vždy tolik uzce navazovalo, měl jsem v hluboké izolaci na Ubytovně na Slezském Předměstí v Hradci Králové v roce 2010 téhdy ve finanční nouzi či téhdy ve finanční tísni v těžké depresy, v těžkých depresivních stavech nechutenství, nejedl jsem pořádně nic celý jeden měsíc a konzumoval jsem jen 1 litrové polské energetické nápoje Crazy Wolf, po konzumaci 33 litru energetického nápoje za měsíc a muj podvyživený mozek z toho pak zkolaboval, fyzicky jsem se hroutil, fyzicky jsem pomalu kolaboval a projevila se u mě těžká paranoidní psychotická ataka, měl jsem na pokoji na ubytovně strach z nájemných vrahu a z nájemné vraždy Ukrajincu že budu na ubytovně otrávený anebo možná i unesený, pamatuju, vzpomínám si na ten den a na ten okamžik uplně přesně, byl jsem v hluboké a v těžké dlouhé izolaci sám se sebou celé dny jen sám se sebou a celé dny jen uzavřený či zavřený na svém pokoji a poslouchal jsem ruské folk punkové Korol i Shut a celé dny i dlouhé hodiny jsem dlouho intenzivně probrečel při poslechu hudebního alba "Akustické Album" ruských folk punkových Korol i Shut, to už jsem fyzicky pomalu ze všeho nervově kolaboval, pak jsem někdy právě na přelomu roku 2010, a možná 2011, skončil následně hospitalizovaný na psychiatrické klinice ve FN v Hradci Králové a z ní následně pak při následném převozu na uzavřené psychiatrické oddělení v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, kde bych to nikomu dnes nepřál, kde to bylo skutečně nehumánní, kde podmínky léčby byli nehumánní, nelidské a špatné i otřesné, personál uzavřeného psychiatrického oddělení v Havlíčkově Brodě tam se mnou jednal otřesně a nehumánně, nelidsky a velice špatně jako s nepotřebným jako s největším odpadem, prošel jsem tam těžkou psychickou šikanou ze strany personálu uzavřeného psychiatrického oddělení v Havlíčkově Brodě, personál uzavřeného psychiatrického oddělení téhdy v mé detenci si tam rád na mě vybíjel svou profesní frustraci a svou osobní zlost, byl jsem tam léčený haloperidolem a amisulpridem, a po alergické reakci na haloperidol mám dnes mírně vychýlené či mírně už dnes předsunuté krční obratle, po haloperidolu se mě hlava neuvěřitelně křečovitě bolestivě velice intenzivními a velice i těžkými bolestivými křečemi vychylovala dozadu i na stranu a vykrucovala se mě intenzivně křečovitě velice už bolestivě do neuvěřitelné už do neskutečné polohy na stranu a do zadu, mohlo mi to vše skutečně zlomit vaz, mohli mi ty intenzivní bolestivé křeče při vychylování a při vykrucování mé hlavy skutečně mi zlomit vaz, a personál uzavřeného oddělení mě tam s tím nechal delší chvíli ležet v nesmírně intenzivně těžkých křečovitých bolestech, kdy se mě při velice těžkých bolestivých křečích protáčeli oční panenky a teprve po delší chvili mi podali depotní injekci po které se mě až teprve pak nakonec ulevilo, dlužím dnes asi omluvu RIAPSu, toto je má omluva RIAPSu, pomohli mi v životě na Krizových Lužkách a pak následně v CHB v Poříčí v minulosti i dnes sami hodně, mrzí mě ta silná nenávist, nechtělo se mě s ní vubec žít, byl jsem z toho všeho v poslední době na CHB RIAPSu v Poříčí sám tolik už k sobě netečný, sám už těžce apatický, osobně už bohužel k sobě chladný a necitelný s pocity své osobní chladnokrevnosti s chladnokrevnou touhou po chladnokrevném sadismu v sobě, ale nejsem vubec takový, nemám to sám vubec v povaze, jsem dnes skutečně hodně empatický a nedokážu žít bez citu v sobě, bez emocí a bez svědomí, ale se ztrátou svého absolutního hudebního sluchu bych vubec už v nejmenším nedokázal dnes s tím žít dál i pocitu své emoční oploštělosti právě při hudbě jsem byl hluboce otřesený a neštastný a sám k sobě netečný, chladný a necitelný a zlý, plánoval jsem nakonec z toho všeho v poslední době skutečně sám raději už zemřít."
