Diskuze OSOBNOSTI.cz

...a empatický, charakterní, svědomitý, slušný, zodpovědný, spolehlivý,
skromný, čestný, poctivý a neuplatný! Právě tak se dnes osobně nejvíce
vidím! Ale pro Vás fanatický a radikální, se svéráznou logikou jak
netradičně a nekonvenčně vždy neformálně postupovat a řešit věci! Prostě
melancholik, prostě svobodomyslný, prostě volnomyšlenkář tělem i duší s
velkou romantickou duší i velký romantik jak se patří, v partnerském
vztahu dnes hodně vždy hluboce oddaný a partnersky i celoživotně
doživotně vždy věrný, a také i bohužel hodně žárlivý, který chce občas
raději vubec nemilovat a přestat druhé milovat než žárlit a ubližovat!
Campino sám v minulosti vždy řešil toto stejné dilema - viz. jeho text
písně "Alles Aus Liebe", i písně "Froschkonig" nebo "Lugen", ale toto
své hluboké osobní dilema sám na hudebním albu "Auswartsspiel" (2002),
jedno dnes z nejlepších hudebních alb německých Die Toten Hosen, vyřešil
v až dnes křestansky podmanivém a v křestansky až sugestivním textu své
pro něj osobně i soukromě intimně nejlepší písně "Was Zahlt" a později
pak na hudebním albu "In Aller Stille" (2008) i absolutně dosud i vubec
nejlíp hluboce vykreslil svou melancholickou duši právě v samotném dnes
svém textu písně "Tauschen Gegen Dich". Campino, ke kterému dnes cítím
hluboké osobní sympatie, velký obdiv a silný respekt, je mezi námi dnes
určité už velice silné emoční pouto, které nedokážu racionálně dnes
popsat ani racionálně už dnes vysvětlit, správně to aha! takže český
Campino z Trutnova. Ano z Trutnova, z CHB RIAPSu. Martin Dyntar

tak melodicky akademicky krásná hudba Ukrajinských Veremiy, že se to nedá slovy ani vyslovit ani nijak popsat, zpěvák Ukrajinských Veremiy Kalinichenko (nepamatuju se ted vubec přesně, proto i ted ani bohužel už nevím zda jeho jméno tu nekomolím) má sám i s největší dnes pravděpodobností právě akademickou hudební prupravu na samotné Ukrajině právě na ZUŠ a nejen v jeho skvělém a výrazném hlase jak i sám absolutně melodicky precizně bezchybně intonuje, ladí právě se svým vlastním hlasem mě nejen v samotných textech písní právě Ukrajinských Veremiy (určitou paralelu k tomu v jistém smyslu nacházím dnes i u samotných právě hudebních Ukrajinských Okean Elzy a rozhodně také i u některých písní právě německých Die Toten Hosen) v jistém smyslu ke skutečnému k tragickému životnímu osobnímu heroismu v zájmu i altruisticky a humanitně dnes vyšších lidských hodnot a vyšších citu i principu, mluvím o přesahu ke smyslu života, který dnes nijak nenacházím už v České Republice v české v typicky masově dnes konzumní společnosti, kde se ani už vubec dnes necítím být už nějak dnes právě v České Republice kulturně doma, o životně tragickém životním osobním lidském heroismu, o kterém Veremiy hudebně dnes vypráví a který i dnes hluboce vždy prochází právě i jejich písněmi, resp. právě dnes jejich textem písní a i mimo jiné který je dnes právě pro samotnou i Ukrajinu stále ještě nadčasový a hluboce i stále aktuální právě v jejich samotné dnes politické a válečné dnes situaci, Kalinichenko si to nejlíp uvědomuje, proto i s hudebními Veremiy raději dnes zustává stále na Ukrajině i v její právě dnes hluboce neutěšené a hluboce dnes neštastné politické a válečné situaci, Kalinichenko je hrdý vlastenec a zemřel by dnes pro samotnou Ukrajinu, Ukrajině, její společenské i kulturní hystorii i jejím kulturním tradicím dnes nejen už hudebně nejlíp sám rozumí, tím vším o čem ted píšu mě hudba i texty písní Ukrajinských Veremiy hluboce inspiruje i podněcuje, motivuje, hudba právě Ukrajinských Veremiy mě hluboce dnes naplnuje hlubokým emočním souladem, hlubokou emoční harmonií, duševním klidem, láskou a souladem, které dnes v tolik povrchní konzumní společnosti v rychlém a v uspěchaném dnes pozdním kapitalismu ve své zrudné už nejhorší dnes nelidské už podobě právě samotné dnes masově dnes konzumní společnosti dnes všude nejvíce chybí, právě jejich životně tragický osobní lidský heroismus se mě v mém osobním životě dnes zdaleka netýká dnes jen poprvé, i slovenský vlastenec, neonacista a zpěvák, dnes bývalí, čestně i vyznamený voják v armádě a bývalí i poslanec ve vysoké politice má muj respekt a obdiv ne už zdaleka dnes kvuli tomu že bych s nim jakkoliv dnes politicky už ideologicky pravicově extremisticky dnes souhlasil, ale právě jen už kvuli tomu že stejně jako samotný dnes zpěvák Ukrajinských Veremiy Kalinichenko je také dnes sám připravený a ochotný i plně už dnes odhodlaný obětovat v životě dnes uplně už vše (právě v tom má dnes muj hluboký respekt a hluboký i obdiv) i právě i svuj samotný život pro své osobní vlastenecké hodnoty a pro své osobní i postoje, pro své osobní názory a pro své vlastní osobní přesvědčení v životě a právě takových lidí jako jsou právě Ondrej Ďurica dnes na Slovensku a také dnes sám Kalinichenko z hudebních Veremiy právě na samotné Ukrajině dnes už bohužel ve společnosti už bohužel dnes moc není! Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar, Trutnov.

,,Přeji Darině Dušekové, v České Republice dnes jediné Trutnovské Shakiře vše nejlepší do nového roku 2026, je to krásná a vyjímečná holka, hodně neduvěřivá ke druým lidem, ale s hluboce dobrým a laskavým srdcem, je hodně temperamentní a v poslední době co jsem s ní byl se na CHB RIAPSu hodně změnila k lepšímu, už jsem se s ní pak nehádal, naučil jsem se jí tolerovat a respektovat a mít rád takovou jaká je, je s ní vždy zábava a hodně legrace, je to krásná, slušná, hodná, milá temperamentní vyjímečná holka s hluboce dnes dobrým a laskavým srdcem v životě, která si ve svém životě dnes zaslouží jen to dobré a jen to nejlepší, cítil jsem k ní něco více ve svém srdci a cítil jsem k ní vždy jen to dobré, protože milovat znamená vždy tolerovat a odpouštět si, a odpouštět si chyby, právě v tom je dnes vždy pravý smysl lásky, Dari mám rád tvou temperamentní veselou hudbu, protože se v ní odráží tvá osobnost, se svým absolutním hudebním sluchem při hudbě intenzivně hluboce euforicky, blaženě prožívám hluboké emoční naplnění, intenzivní emoční péči a hluboké emoční porozumění, které mě dnes v mezilidském vztahu a v mezilidských vztazích ve společnosti upřímně dnes nejvíce už chybí, z klasické hudby ve mě nejvíce rezonuje klavír vždy mnohem více než piano a housle, to ve mě vždy silně hudebně rezonuje, proto v klasické hudbě dnes už miluju klavír a housle, chtěl bych slyšet hudební skladby Fredericka Chopina hudebně dnes pro klavír nejvíce dnes právě jeho "Spring Waltz" (Mariage D'Amour) a některé hudební skladby Johanna Sebastiana Bacha dnes solově pro housle, nenávidím silně operu a operní arie, v rockové hudbě německých DIE TOTEN HOSEN!, Ukrajinských VEREMIY! a Ukrajinských OKEAN ELZY! intenzivně vnímám, cítím a prožívám vždy hudebně výraznou hluboce vždy euforickou melodickou harmonii, hlubokou melodickou harmonii a specificky vždy melodicky výrazné, melodicky vždy bezchybné dokonalé melodické ladění s výrazným vždy hlasem, který zvládne každou i vždy extrémní, krajní hlasovou polohu, které v jiné v anglo americké resp. v britsko americké klasické nebo moderní rockové hudbě dnes už nikde a nikdy už hudebně nenacházím, která je dnes pro mě neakademická a nemelodická, náladově vždy monotonní, náladově vždy jednotvárná, možná už snad i proto protože vždy více hudebně výchází v Americe vždy mnohem více dnes hudebně z bluesového a z blues rockového cítění, které mě tolik hudebně dnes neoslovuje, nemusím hudebně vubec blues ani blues rock s výjimkou některých nejlepších písní britského bluesrockového kytaristy a zpěváka Chrise Rea jakými jsou pro mě "The Road To Hell Pt.2" a "The Blue Cafe", těžkou emoční deprivací v raném dětství kdy jsem vztekem jako mimino upadal chvílemi do bezvědomí mám nejlíp dnes vytrénovanou amygdalu v mozku a nejlíp vytrénované emoce, v dospívání jsem prošel následně středně těžkými i velice těžkými svými depresivními stavy, kdy jsem ztrácel pocit domova i smysl samotného života i smysl samotných pravidel, i smysl samotných autorit, to už jsem byl k sobě emočně netečný, těžce apatický kdy už jsem sám brečet pak dlouhodobě několik měsícu i několik let pak nedokázal, proto i poslech německých RAMMSTEIN! a následně už od roku 2002 později pak zapadoněmeckých DIE TOTEN HOSEN! s nejlepším jejich hudebním albem "Auswartsspiel" (2002), které jsem si přivezl s sebou téhdy z Prahy z největšího z věhlasného hudebního CD Bazaru Krakovska v Praze, s německými DIE TOTEN HOSEN! jsem teprve pak i konečně pochopil že slzy nejsou nikdy slabost a že jen zbabělec a vždy jen největší pokrytec se v sobě vždy vyhýbá svým slzám a stydí se před sebou vždy za ně i před druhými lidmi vždy za ně, takže pak bez svých slz už nevnímá, necítí a neprožije nikdy už hlubokou mravní očistu své duše a hlubokou mravní očistu svého srdce, proto se dnes neustále často opakovaně rád hluboce vždy euforicky radostněsmutně vždy rád hluboce v sobě dojímám vždy spontánně a nenuceně, nenásilně přiměřeně vždy k slzám, ano to jediné je právě skutečná empatie právě vždy v neustálé v permanentní vždy radostněsmutné náladě v sobě, při které silné emoční afekty v nás euforicky odezní a vymizí vždy euforickou neustálou permanentní radostněsmutnou náladou v sobě, právě tak vypadá dnes skutečná empatie, v hudbě vnímám větší melodické hloubky a melodicky vyšší ostrost zvuku, nedokážu popsat ani vysvětlit, ale mám vysoce citlivý hudební sluch, melodie písní se mě často přehrává líp v hlavě a občas melodii písní vnímám i ve snu, kde se mě hudební melodie písní líp přehrává a mutuje, melodicky vždy mění svou podobu, ano skutečně o kytarově podmanivé a geniální už kytarové hudební melodii písní kupř. německých DIE TOTEN HOSEN! v jejich melodicky kytarově podmanivých a v jejich melodicky už kytarově dnes geniálních písních "Altes Fieber" a "Ein Guter Tag Zum Fliegen" se mě v noci zdálo jednou euforicky intenzivně ve snu, proto mě nedělají nikdy dobře hudební sluchátka, ze kterých mě bolí jen uši a zanáší se vždy často už ihned ušním mazem." Martin Dyntar

U nás v Česku Die Toten Hosen nejsou tak populární, snad kromě německých Rammstein dnes už nám místo obliby rockové hudby vládne jen americký konzum ve všem. Proto diskuse k Die Toten Hosen tady není opět žádná, asi se to hezky čte tak žalostné a zoufalé komentáře v tak jednoduchém a ve smutném v neštastném českém jazyce, jehož správný pravopis stejně neznám. Ubohý pravopis stejně ubohý jako dnešní konzumní doba. Nic více. Jdi za tím čemu v životě věříš i kdyby jsi měl zustat ve společnosti uplně sám... nesmrtelné myšlenky, nesmrtelná hudba Die Toten Hosen pro lidi který vyhledávají v životě mnohem více a očekávají od života mnohem více než jim muže dát dnešní laciný americký konzum uplně ve všem v době kdy mladý lidi skutečně spolu osobně nekomunikují, ale internet je pro ně vším v jejich zábavě a v komunikaci. Smutné. Změní snad alespon toto ve společnosti covid-19?!!! Tu krizi životních hodnot... bylo na čase, bylo to nevyhnutelné!!

               Martas, kdo jsou melancholikové (labilní introverti) - Andreas Frege, Campino
(Ne, 20. 10. 2024 - 18:10)

Campino
má vlídný a melodicky příjemně zabarvený ton hlasu, dobře jako zpěvák
se svým hlasem vždy skvěle intonuje. Nelze opomenout to, že právě podle
psychologu právě pak samotní melancholici (labilní introverti) mají jen
několik málo opravdových přátel, a své přátelé vybírají i obezřetně,
velice opatrně, a umí druhé lidi vyslechnout, kdy typicky soucit s
druhými lidmi je dohání vždy až k slzám. To na Andrease Fregeho - na
Campina už upřímně hodně sedí. Melancholici ve skutečnosti respektují a
vyžadují předpisy. Melancholici jsou podle psychologu vážní, cílevědomí,
přemýšliví, svědomití a vnímaví k ostatním lidem, jsou obětaví a věrní,
spolehliví a zodpovědní. Melancholici jsou perfekcionalisti, ale také
dlouze analyticky systematicky plánují své činy, než se do něčeho pustí,
nechci vychvalovat, ale na Andrease Fregeho - na Campina právě toto
všechno už upřímně hodně sedí. Jsou to analytici a systematici, kteří
vždy hledají svou vlastní cestu. 

Vzpomínám jak jsem se téhdy seznámil s Klárkou Kratěnovou a
nikdo mi to stejně asi nebude už věřit, která byla skutečně tolik svým
fyzickým vzhledem tolik osobně už nejvíce podobná Brigit Minychmayer po
boku Campina z klipu Die Toten Hosen "Auflosen", až jsem tomu nemohl sám
už věřit, a začal jsem se ptát pak sám sebe, zda existuje jen náhoda,
nebo i osud, a mám snad na světě dvojníka, nemužu tomu sám věřit. Takže
asi náhoda. Jsem stejně jako i Andreas Frege také rak, téměř zajimavá
zvláštní shoda, on je narozen 22.6., já zase 25.6., už pomalu začínám
věřit na něco mnohem více, ale raci vždy milují rodinu a svuj domov,
jsou to určitý vždy i hodně velký romantici a i velký zpátečníci, nejdou
už nikdy moc často s dnešní dobou, za to vždy milují domov a rodinu, a
toho se v životě i drží. Jako textař písní mě Campino vždy dostal.

ano na tzv. punk rock, kam se jejich hudba dnes žánrově i nejvíce škatulkuje velice zvláštní hudba, velice i zvláštní!, často i sarkastický sebeironický výsměch i křestanským tradicím, vždy žánrově nekonvenční, neformální, občas jako právě na živáku "Alles Ohne Strom" žánrově i hodně extravagantní, ale vždy melodicky i brilantní, vždy melodicky i jedinečné, vždy melodicky i nezaměnitelné, a po každém jejich poslechu vždy osobně dnes i nezapomenutelné, co se vám melodicky hluboce vryje hluboce do srdce a k čemu se budete po každé v jejich poslechu vždy rádi vracet, hudba je nejlepší lék na bolet a sám Campino to ví vždy nejlíp, prostě a prostě zvláštní hudba, tak zvláštní, až je to někdy i lehce usměvné kde vám logický usudek už končí, jo no rozum často zustane stát otřesen a ten vždy i logicky končí právě s hudebními Die Roten Rosen na jejich hudebním počinu, právě na jejich hudebním albu "Wir Warten Auf Christkind", jasně "Čekáme (dnes!) na Ježíška!" (1998), to už rozum vubec nebere, proto to moc poslouchat osobně nemusím, tam Campino už skutečně hazarduje s infarktem, s cévní mozkovou příhodou, asi tak i dobrým závěrem. Martin Dyntar

Віталій Калініченко - про ‪@veremiyband‬і світогляд, проблема авторських прав, плагіату і винагороди.






 «Той день коли…» / "TDK Media" (celý rozhovor se zpěvákem Ukrajinských Veremiy se google špatně synchronizovanými s alespon i věcně přibližnými českými titulky) Martin Dyntar.

,,Gotz George byl nejlepší německý herec, mám do dnes rád nejlepší díly Schimanského jakými byli pro mě právě díly "Den Matek", "Azyl" a "Zločin a Trest", ve kterých si ho dnes upřímně vážím jako vždy nejlepšího vzoru vždy správného charakterního, neuplatného, neortodoxního, nekonvenčního, hodně vždy i svérázného vrchního policejního kriminálního vyšetřovatele, lépe resp. komisaře jak by i upřímně dnes policie sama skutečně měla vždy už nejvíce "Pomáhat a Chránit", být občas i neformální, nekonvenční, neortodoxní a svérázná, ovšem toto vše nerad vše píšu a sdílím vzhledem ke svému podnětu GIBS ohledně už soudního justičního omylu k prošetření možného i vysoce pravděpodobného zneužití pravomocí i možné korupce u státní policie, u PČR v Rychnově nad Kněžnou uzce související s podnikáním vlivného a bohatého podnikatele bývalých Emauz (které byli v minulosti vytunelovány a rozkradeny, viz. trestní kauza Emauzy Rychnov nad Kněžnou, na které dnes už navazuje právě Helpion) a dnes Helpionu Karla Vavřína, vše podrobně a detailně prostřednictvím e-mailové komunikace velice duvěrně osobně dnes sdílené s městskou policií v Trutnově i s médii v TV, s českou TV, s Novou i se CNN Prima News, bohužel zdaleka celé vše pro mě osobně dnes duvěrné a citlivé tu nemužu detailně a podrobně už vubec zveřejnit." Martin Dyntar, Trutnov.

,,Chlap na muže musí být rád vždy nemilosrdně tvrdý a občas i zlý a na ženy vždy hodný, to je správně hodnotově právě sado-masochismuz, právě tak u sebe hodnotově dnes vnímám sado-masochismuz či správné a nejlépe vždy vyvážené sado-masochistické rysi v osobnosti, protože chlapi mají sadismuz v sobě a ženy mají v sobě naopak více masochismu. Jsem sado-masochista, nepotřebuju druhým lidem nikdy rád zbytečně ubližovat a neubližuju druhým lidem nikdy rád, ale také vím že to občas bez ubližování už mužum už vubec dnes nejde a je to tak hodnotově vždy správně. Chlap si proto rád má a proto i vždy i rád musí vybíjet vždy svou zlost na mužích, nikdy ne na ženách." Martin Dyntar

,,Campino se sám nejlíp hluboce vždy inspiruje skutečnými životními příběhy lidí kolem sebe a samozřejmě vždy i svými osobními životními zkušenostmi, a v hudbě německých Die Toten Hosen je to skutečně vždy upřímně nejvíce znát, mužeme to správně nazvat "hlubokým kritickým realismem" anebo i mnohem líp vždy "hlubokým psychologickým realismem", Campino je coby melancholik nejen se sebou nevyrovnaný, tzv. labilní introvert, že nepotřebuje si často sám chladně racionálně objektivně už ověřovat tzv. fakta, se svou tolik vytrénovanou a vyspělou a správnou emoční inteligencí rád věci kolem sebe, rád fakta nahlíží vždy více svým hlubokým vnítřním prožitkem a vždy více svým srdcem a rád vždy systematicky precizně vždy správně detailně, podrobně rozebýrá své osobní vždy pocity a hluboké své myšlenky, je to velice hluboký a velice vždy bystrý analitik, osobně má vždy blíže k psychoanalýze a je vždy velice precizní systematik, má vždy svuj systém svých pravidel, autorit, a vždy i vyšších správných principu a vždy i vyšších správných hodnot, nemá rád nikdy nezávazný sex bez lásky pro zábavu, i také proto má zdravou a silnou sebeuctu, je také sám volnomyšlenkář, jinými slovy je sám svobodomyslný s velkou romantickou duší, je sám romantik, vždy nejvíce v životě vždy hluboce oddaný a věrný v lásce, vyžaduje sám také v partnerském vztahu vždy největší oddanost a věrnost, je sám žárlivý ale nežárlí v lásce nikdy rád, žárlivost mu vždy nejvíce ubližuje, resp. žárlivost ho vždy nejvíce vnitřně zranuje (viz. dnes text písně "Alles Aus Liebe"), jsem právě taky sám melancholik navíc i ve stejném znamení raka (narozený 25.6.), tak bych to měl vše o něm vědět vždy správně nakonec vždy nejlíp, vše co tu o něm už tolik píšu tu vždy také píšu vždy nakonec i sám o sobě." Martin Dyntar, český "Campino" momentálně z Trutnova.