-
Nečekal bych vubec že na české TV hudební stanici Očko Star budou hrát Die Toten Hosen "Hier Kommt Alex" live, jen tak dál, je to dobrá zpráva, ale co třeba časem na Očku Star hrát i písně-klipy "Unter Den Wolken", "Tage Wie Diese" a "Alles Aus Liebe" či "Bonnie Und Clide" a to nejen na přání.
-
,,Němečtí DIE TOTEN HOSEN řeší "politiku" skrze přátelství a lásku, skrze středolevicový postoj k občansky aktivní demokracii, Andreas Frege je středolevicově aktivní demokrat a zároven jako věřící člověk, který není ateista, je zároven i pacifista. Jako textař a zpěvák, dnes i spisovatel, a druhořadý herec, i hostující Gast profesor na univerzitě má Andreas Frege známější jako Campino silné charizma, má silnou osobnost v tom jako punkrocker i hardrocker s citlivou romantickou duší a respektive jako punkrocker a citlivý romantik v jedné osobě má nejlíp vytrénovaný hlas a neskutečně vytrénované emoce, je to u mě více jako melancholik, dobrý analytik svých myšlenek a pocitu a volnomyšlenkář-systematik upřímný empatický člověk s velkým altruistickým srdcem a se silným s prosociálním cítěním, který sám pohrdá, opovrhuje nacionalismem a republikánstvím či nacionalistickými a republikánskými postoji, vlastenectvím a vlasteneckými postoji právě pro častý pak antisemitismus a rasismus s xenofobií vuči přistěhovalcum, migrantum a cizincum, právě pro samotné neetické a nelidské, nehumánní pravicově extrémistické a pravicově radikální časté pak neonacistické postoje, který sám má 3! domovy - (je vysoce hrdý na...) německý Duesseldorf, anglický Liverpool a samotnou Anglii s své anglické kořeny a Jížní Ameriku s Argentinou, kam se rád vrací, sám pohrdá neupřímností a chladnou racionalitou, je to upřímná energická podmanivě a sugestivně příjemně melodická, občas i romanticky i melancholicky zvláštní, punkrocková i zároven hardrocková hudba vždy s nečekaným a s překvapivým, vždy s rafinovaným s kytarově akordově melodicky silným aranžmá plná silných emocí, mnohem více melodičtější než jiná rocková hudba, která Vás má vyprovokovat k zodpovědnému ke středolevicově demokraticky aktivnímu občanskému postoji! - ke středolevicově demokraticky občansky aktivnímu občanskému postoji ve společnosti!, při které cítíte a prožíváte emoce vždy fyzicky a nestydíte se za své slzy, je to melancholicky "smutně romanticky" zvláštní hudba, velice náladová hudba, tím nakolik se při poslechu německých DIE TOTEN HOSEN často cítíte osobně už (až mánicky) štastni i zároven sklíčeni a hluboce neštastni, kdy vám po tváři tečou slzy dojetím radostí a nadšením i smutkem a zklamáním, proto zvláštní hudba, která vás dostane do příjemné mánie i hluboké těžké deprese - právě to (takovou emoční náladovost) Vám jiná rocková hudba často nedá.. Jsem melancholik, smutnou náladu prožívám rád a pláču rád, za slzy v sobě se při téhle hudbě nikdy nestydím."
,,Láska je, když.: ,,Před nikým se neponižuješ a nad nikým se zároven nepovyšuješ.", Láska je když je přijetí a duvěra, benevolentní jednání, tolerantní přijetí, tolerance a respekt a vždy přirozená autorita. Kdo miluje odpouští a nepočítá křivdy!"
-
,,Tvrdě se vám skutečně už nelítostně a skutečně už v sobě velice nemylosrdně všem postavím v RIAPSu!!, at to je ředitelka RIAPSu psychiatrička Zuzana Kozáková, Lucie Skalská, Honza Pfeifer nebo sociální pracovnice CHB RIAPSu Mirka Janku, Milena Bubnová, Andrejka Toneiserová a Karolína (její přijmení si nepamatuji...), budete mit šanci se veřejně "očistit" a máte i šanci se ted veřejně "očistit", už dál nemám dnes v životě už vubec co dál už ztratit, na CHB RIAPSu mě Zuznana Kozáková stejně dál už vubec nechce mi dál prodloužit nájemní smlouvu a osobně vubec nemám kam jít jinam bydlet, dostává mě to jen do největšího stresu a pro mě jste dnes sami už největší ubohou lidskou špínou psycho sociálních služeb nejen samotného už CHB RIAPSu, budete skutečně sami teprve ještě nakonec litovat, měli jste mě jít raději z cesty!!! Český trochu i investigativní Jan Kuciak osobně pro vás!!! Martin Dyntar v Trutnově, MD, ,,nemám sám už žádné srdce a ani žádné svědomí k takovým dnes ubohým lidským swiním, k takové lidské špíně."" Martin Dyntar, MD. Trutnov.
-
Už ve společnosti žádné hluboké stigma díky "nálepkování" diagnozy, nevidíme člověka už nikdy skutečně objektivně a správně přes tzv. jeho diagnozu jeho nemoci a ani podle diagnozy jeho nemoci. Odstrante nálepkua odstraníte pak i hluboké stigma ve společnosti, resp. když zmizí nálepka, zmizí i stigma a budete vidět pak i druhého člověka konečně mnohem lépe a správně. Myslím, že s tou nálepkou diagnozy a se stigmatem a s předsudky jiných lidí tady hodně bojuju! Je třeba vždy už vidět druhého člověka jako vždy sobě rovného, rovnocenného partnera, bez nějaké nálepky a stigmatu. Přesvědčuju tu svými argumenty, protože opravdě vždy rozhodují a rozhodovat by vždy měli dobré a rozumné argumenty, a ne xenofobní předsudky, objektivně nakonec už jen právě skutečně z toho, že se vždy mnohem více už osobně tolik vždy už bojíme u druhých lidí právě nakonec toho, co sami ještě osobně vubec neznáme, to vytváří vždy předsudky, stigma a strach o sebe, co by s námi taková zkušenost v životě už udála. Zamysleme se všichni konečně i tolik ted právě nad tím, každý s nějakou tzv. "diagnozou" má vždy stejný právo na život a na osobní dustojnost, protože má už vždy tolik bez rozdílu už vždy stejné osobní potřeby, touhy, sny a problémy v životě jako máte právě vy..
-
,,ano poslední věta, loučím se tu s větou":
,,Všichni dnes žijeme ve strachu a ještě hodně dlouho všichni budeme žít
permanentně v neustálém strachu že na každého z nás, že na každou
českou swini jednou v životě vždy také dojde! Dobře Vám tak, už sem psát
stejně vubec nechci, všechno je to tu největší má ztráta času."
Volnomyšlenkář a levicový aktivista i levicový humanista Martin Dyntar. -
Die Toten Hosen jsou vždy pokaždé nejvíce uspěšný v hudebních hitparádách v Rakousku, v Německu a ve Švýcarsku. Tam uspěšně lámají hudební žebříčky a prodávají právě v těchto zemích nejvíce svých hudebních alb. Uspěch!
-
Гурт ВЕРЕМІЙ — Віталій КАЛІНІЧЕНКО & Тетяна СОБАКАР — Ше.Fest 2023 VIII фестиваль Тараса Шевченка
Holos fm • Українське інтернет-радіо (Zpěvák Ukrajinských Veremiy s akustickou kytarou v hudebním doprovodu houslistky živě) Martin Dyntar. -
,,Omlouvám se za své nevhodné žertování nebylo to vubec vtipný, bylo to
podpruměrný vtipkování a velice i primitivní, mám ted v RIAPSu velké
problémy a beru to vše samozřejmě dnes vážně. Vytrpěl jsem si ve
skutečnosti s tím vším pěkné psychické trauma a těžké psychické
problémy! Nevím, nepamatuji se zda moje matka na rakovinu plic už
nezemřela předčasně neštastně v zimě ve 41. letech, nikdy na to v životě
dnes nezapomenu! Měla hluboce sama neštastný život i hluboce neštastnou
smrt! Neumírala už s pocitem lehka u srdce, měla před smrtí se svým
umíráním velice velké a velice neštastné výčitky svědomí! - Byl bych skutečně moc rád a byl bych osobně dnes štastný kdyby mě přála před neštastnou smrtí abych se jednou v životě ze schizofrenie sám uzdravil. Je to pro mě dnes tak trochu jako dnes i pro Campina v jeho písni "Nur Zu Besuch". Ten kdo skutečně miluje odpouští!". Martin Dyntar. -
,,Chlap na muže musí být rád vždy nemilosrdně tvrdý a občas i zlý a na ženy vždy hodný, to je správně hodnotově právě sado-masochismuz, právě tak u sebe hodnotově dnes vnímám sado-masochismuz či správné a nejlépe vždy vyvážené sado-masochistické rysi v osobnosti, protože chlapi mají sadismuz v sobě a ženy mají v sobě naopak více masochismu. Jsem sado-masochista, nepotřebuju druhým lidem nikdy rád zbytečně ubližovat a neubližuju druhým lidem nikdy rád, ale také vím že to občas bez ubližování už mužum už vubec dnes nejde a je to tak hodnotově vždy správně." Martin Dyntar
-
Měl bych poslední přání - splnit si svůj sen - mluvit s policejní psycholožkou a chtěl bych na hospitalizaci do Prahy do Klecan pod NUDZ, je mi líto toho co jsem psal. Teď už se mi pláčem neulevi, láska je důvěra a tolerance, odpouštění, respekt, obdiv a uznáni - jaký jsem byl - nikdo mě pořádně dost dobře důvěrně osobně už nejlip neznal a v tom byl ten největší problém proč každý většinou rád dá tzv. mnohem raději na informace z druhé ruky a s tím i častěji na stereotypně pak zafixovane špatné předsudky než na skutečnou pravdu o mé osobě o mě samém jaký skutečně jsem,, měl jsem v životě v minulosti bohužel velice špatnou pověst a ta tu asi i přetrvává a ve svém životě bohužel jen samou smulu, ale špatné předsudky se dají vždy odbourat a postupně překonat jedině vždy velkou komunikací s druhými lidmi v životě, nikoliv mé sebetigma, ale zažil jsem ve společnosti kvůli své psychiatrické diagnóze bohužel zbytečné předsudky a Stigma, i proto ta silná nenávist a největší i nenávist., která by být nemusela.