Diskuze OSOBNOSTI.cz

Odcházím a už se sem i pravděpodobně raději nevrátím, je tady typicky česky lehkomyslná a typicky i jen povrchní velice nudná a vysoce dnes už velice i nezáživná diskuse o hovn. a na hovn. Jsem tady zhluboce osobně jen zklamaný nezájmem o upřímnou i hlubší diskusi a frustrovaný takovými lidmi a takovou dnes typicky i českou zkurveno. povahou kříženou někde mezi včelou a prasetem. Bohužel! Tady to je v samotné diskusi vždy jen největší ztráta času, mě mužete také urážet a stigmatizovat i znevýhodnovat pro psychiatrickou diagnozu, to se pak do lidí vždy dobře kope, ale právě narozdíl od Vás jsem tu otevřeně alespon něčím hluboce i upřímně nejvíce v samotné diskusi a k samotné tu diskusi i osobně přispěl! A to jediné se má vždy i počítat, nikdy ne psychiatrická diagnoza, protože nikdy s jistotou vubec nevíte a ani nemužete dnes s jistotou už sami vubec dnes vědět co vše je dnes v lidské přirozenosti a co vše je dnes pro druhé lidi dnes přirozené, kdo kolem Vás má nebo nemá poruchu osobnosti i bez tzv. Vám schválené, i bez oficiální dnes psychiatrické diagnozy, proto i Stigmatizovat vždy kvuli psychiatrické diagnoze je vždy pro většinu lidí a pro většinovou i společnost často nejen pohodlné a velice i povrchní a také hluboce vždy osobně pokrytecké, ale především je to vždy nesmyslné, a přesto to vždy lidi s duševním dnes onemocněním vždy bohužel bolí nejvíce, protože se sami hluboce vždy trápí a vnitřně užírají i duševně vždy trýzní svým hlubokým vždy Sebestigmatem a Sebestigmatizací vždy, které jim i nejvíce vždy brání právě dnes v jejich samotném zotavení, v jejich samotném dnes znovuuzdravení, protože to, jejich psychiatrická diagnoza nikdy není dnes přesně podle norem společnosti, ale to nejhorší vždy je, že hluboké Stigma a hluboké i Stigmatizování vždy dělá většině lidí bohužel dnes dobře, protože se tím, hlubokým Stigmatem zvenku vždy bohužel nejlíp společensky tlačí na osobní vždy Sebestigma, aby bylo vždy co největší a vždy i co nejhlubší, přesně to osobně zažívám a takové pokrytecké swině je vždy i zabít málo jak moc je dnes česká společnost i nechápavá a netolerantní, jak nedokáže sama tolerantně dnes přijímat a přijmout, ale právě i za tím je vždy absence a vždy i nedostatek samotné dnes mezilidské osobně vždy nejvíce dnes už duvěrné a rovnocenné partnerské vždy komunikace, právě i tak vždy vznikají vždy špatné stereotypní osobní dnes předsudky, které se už také mužou vždy odbourat a vždy i plně vyřešit jen a jedině vždy už partnersky osobně vždy duvěrnou komunikací, bez toho pak často platí dnes bohužel jediné - vždy špatné jednotvárné stereotypní osobní předsudky a dezinformace, polopravdy, mýty a pověry -, kterým i vždy bohužel osobně věříme často i vždy mnohem více než samotné pravdě, ta nebývá nikdy černobílá ani jednodduchá ani osobně nijak příjemná, právě i každá osobní zkušenost s duševním onemocněním je vždy dobrá a užitečná, vždy cenná a vždy i osobně přínosná, protože vždy nakonec i nejvíce vede k hluboké vždy proměně žebříčku svých osobních i životních dnes hodnot, priorit a právě i tím vždy i k největší mentální vyzrálosti, k největší mentální i vyspělosti, a právě i to by dnes mělo být vždy v samotné dnes lidské přirozenosti, aby člověk i vždy dalece a vždy i mnohem líp pochopil svou lidskou přirozenost a své osobní svědomí. Martin Dyntar

"Kneipenterroristen" :-) CD E od Böhse Onkelz na EMP-Shop 519,-kč i k přehrání dnes jejich celého alba právě dnes na serveru You-Tube :-), asi bych s nima dnes osobně názorově už nesouzněl, ale hudba je to velice dobrá, nejlepší skladby, nejlepší písně z tohoto alba "Kneipenterroristen" dnes jsou v pořadí první stejnojmenná uvodní titulní písen "Kneipenterroristen", v pořadí pak druhá písen "Religion" a v pořadí i třetí písen "Lack und Leder" velice i neskutečně sadisticky agresivně sadisticky brilantně skvěle odeřvané, "MD. Rotee Czech Terroristen Fraktion" :-) , ale né! ...nevím, nebyl to zase nějaký překlep? Jdu ted raději doufám konečně snad už za liškama a pak jdu spát! Možná se sem už nevrátím! :-( nikdy nevíte!, všude je dnes tolik swiní. Martin Dyntar.

investigativní reportér Martin Dyntar: ,,přidělování sociálních bytu v Kostelci nad Orlicí (referentka MěU odboru bytové komise paní Kaválková) není dnes vubec transparentní, není dnes nijak vubec pruhledné, jak je vubec dnes možné že se ve zdejším zpravodaji vždy pečlivě a vždy dukladně tají a vždy zamlčují a nikdy už ani nezveřejnují už ani jména ani přijmení lidí kterým sociální byt je právě přidělen. Anebo se to i snad v krátké době celé změnilo? Upřímně dnes nevím, ale co píšu je pravda, celé je to pofiderní, jak pak muže veřejnost dnes sama vědět že se tzv. dnes nekšeftuje se sociálními byty! Celé je to dnes zvláštní, upřímně ani jsem to sem psát už vubec osobně nechtěl." Martin Dyntar

Odvolávám se tu i na citát Alberta Camuse: ,,Jsme všichni vini, ale jsme vždy nejvíce vždy vini sami tím že vše sami v životě už bohužel dnes nedokážeme čerpat vždy jen sami ze sebe." Martin Dyntar, citát Alberta Camuse je tu líp zdurazněný!

,,Skutečná láska je pro mě vzájemná partnerská oddanost (loajalita) v přátelství a partnerská věrnost. Skutečná láska je pro mě upřímnost a otevřenost v hlubokých citech beze studu před sebou a skutečná láska je pro mě velká trpělivost a odpouštění viny bez osobní záště a bez osobních křivd. Skutečná láska je pro mě cítit se svobodným i být před druhými lidmi svobodně sám sebou. Skutečná láska pro mě znamená milovat bez žárlivosti. Skutečná láska je pro mě nesobeckost, štědrost (solidarita) a altruismus nejednat jen ve svémn zájmu a jen ve svém prospěchu bez ohledu na druhé. Skutečná láska je pro mě obětavost a pokora (tedy i křestanská láska). Skutečná láska je v přirozené autoritě - skutečná láska je ve svém přijetí kladně akceptovat s benevolencí (s benevolentním jednáním) a netrestat. Skutečná láska je pro mě hrdá ucta k sobě samému, resp. svá hrdá osobní sebeucta. Skutečná láska je pro mě aktivní demokracie (aktivní středolevicový občanský postoj) a svoboda a přijetí své individuality sebe sama bez předsudku a beze studu. Skutečná láska je vzájemná tolerance a vzájemný respekt. Skutečná láska znamená nezakazovat si sám sobě mnohé to co je mi lidské a plně přirozené - nejen fyzická intimita -sex :-). Ale ta největší láska je pro mě obyčejná vděčnost druhým lidem dokázat cítit se vděčným a být vždy vděčným a skutečná láska je pro mě vždy obyčejná mezilidsky přímá a bezprostřední duvěrná partnerská komunikace, protože upřímně a čestně (znamená být poctivý k sobě samému) milovat pro mě znamená s druhými lidmi vždy co nejvíce osobně komunikovat a nepřestat nikdy co nejvíce komunikovat, komunikovat vždy co nejvíce vždy bez předsudku a poznávat vždy co nejvíce své silné i zároven temné a slabé stránky, kdy ten největší dar je vždy partnerská duvěra, partnerská rovnocennost a svoboda." (věnováno dvěma lidem - němci Andreasu Fregovy - Campinovi z německého Duesseldorfu z německých Die Toten Hosen a Darině Dušekové z Trutnova)

Romantická písen "Er Denkt, Sie Denkt" ("On Myslí, Ona si Myslí") má už zvláštní text - milují se, potřebují se, hledají se, ale nikdy se nenajdou aneb jaké to je, když se ve společnosti druhého partnera cítíme být více neustále osamělí už více sami se sebou i každodenním steskem po větší lásce spíše zoufalí. Ten pocit dobře znám když si partnersky nerozumíme je to typický. Tahle písen je zvláštní, je docela i smutná a neštastná, ale je nazpívána až romanticky už optimisticky a vesele. Zvláštní romantika v duchu už převážné tvrdosti a nesmlouvavosti celého kdysi slavného alba "Opium furs Volk" Die Toten Hosen.

,,Stýská se mě hodně po Darině Dušekové, temperamentní jediné dnes české Trutnovské Shakiře." MD.

,,Campino ví o lásce a o skutečném přátelství dnes nejvíce! Mnohem více než dnes sami katolíci, taky k nim sám cítím hluboké nesympatie pro jejich církevně dnes povrchní a falešnou a špatnou morální jejich tolik dnes zbytečně už ortodoxní, zbytečně dnes už tolik dogmaticky ortodoxní a tolik zbytečně už konzervativní církevní interpretaci nejen samotné křestanské Bible. To být dnes nesmí!" MD, Martin Dyntar.

Muj život ve zkratce: Těžká emoční deprivace v raném dětství (...), výrazné melancholické rysi osobnosti, těžké depresivní stavy v životě prožité v apatii v dospívání (nedokázal jsem už vůbec plakat, sebenenavyst a žádná sebelítost ani lítost), v dospívání se ztrátou rodiny v důsledku už úplné ztráty veškeré komunikace v dysfunkční rodině, situace je vyhodnocena jako dysfunkční rodina s domácím násilím opakovaně neúspěšně řešené sociálními pracovníky OSV i PČR nejdříve v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1995 následně už v městys v Doudlebách nad Orlicí apod. se ztrátou pocitu zázemí, a se ztrátou pocitu domova a pocitu sebehodnoty, a se ztrátou smyslu autorit i smyslu života, výrazné kognitivní problémy v učení na ZŠ i SŠ, od roku 2002 rockový fan německých DIE TOTEN HOSEN!, soudní vystěhování pak už i nakonec nyní bez trvalého pobytu a ke konci roku 2008 smrt mé matky na rakovinu plic, nervové zhroucení a truchlení a 2010 diagnostikována paranoidní schizofrenie bez nároku na vyplacení ID.3. na sociálních dávkách hmotné nouze s životem po ubytovnách se stehováním se neustále po ubytovnách., nadměrné vylučování oxytocinu a výrazná empatie v melancholických osobnostních rysech, zkušenost se sebepoškozováním a s předávkováním lékama, post schizofrenní deprese a těžká závislost na benzodiazepinech s dusledkem pak opakovaných panickych atak, které jsem v životě nyní úspěšně překonal. (hodně ze života je vynecháno), Martin Dyntar.

ˇ

Mám skutečně velký, největší smysl pro čest a spravedlnost, která ve společnosti bohužel dnes nic neznamená, proto i také bohužel díky tomu dnes v sobě řeším příliš těžké a příliš i hluboké morální dilema, které mě dnes vede k oblibě ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského, který v sobě podobná morální dilemata řešil v životě také, byl to také těžký melancholik a nejen lidským bezprávím hluboce trpící člověk, Dostojevskij, který se sám v klasické ruské literatuře nejlíp zabýval lidskou duševní i sociální patologií hledal východisko v odpouštění, ale nemohl ho sám často v sobě také najít, trest smrti, kterýmu unikl a který mu byl změněný na dlouholetý pobyt ve vyhnanství na Sibiři ve vězení (kde jedinou už knihu, která byla jediná i povolena a jedinou i knihu kterou už mohl sám číst byla právě jen křestanská Bible) mu fyzicky i psychicky, i duševně podlomilo jeho zdraví opakovanými častými záchvaty padoucnice, Dostojevskij, kdo četl do konce jeho "Zápisky z Podzemí" (1864) dobře ví jak i sám Dostojevskij dokáže být rád hluboce cynicky velice už zlomyslný a vysmívat se nejen sobě, ale i druhým lidem, a hledat vždy odpuštění nejen už sobě i větší toleranci. Martin Dyntar